Lubomír Lipský dodnes vzpomíná na zážitky z Osvobozeného divadla
PRAHA 6. února (ČTK) - Ztvárnil v životě desítky divadelních, filmových, televizních i rozhlasových rolí, svým talentem pobavil miliony diváků a posluchačů. Populární herec Lubomír Lipský oslaví na jaře třiaosmdesátiny, ale dodnes má v paměti zážitky, za nimiž jako pelhřimovský ochotník s bratrem Oldřichem, později filmovým režisérem, a Jiřím Lírem ve 30. letech minulého století dojížděl do Prahy. Z Voskovce a Wericha na jevišti Osvobozeného divadla v pasáži U Nováků byli prý naprosto perplex.
"Úplně poprvé jsem se tu ocitl tuším v červnu 1938, kdy jsme jako študáci přijeli z Pelhřimova. Tehdy byly v Praze středoškolské hry a my se vydali cvičit na Strahov. A využili jsme příležitosti, abychom z bidýlka v Osvobozeném divadle hltali naše miláčky Voskovce a Wericha. A protože jsme sbírali autogramy, rozhodli jsme se, že získáme i ty jejich. Vešli jsme do divadelních katakomb a na železných schodech, které tam donedávna ještě byly, jsme potkali Františka Filipovského. Ten nás za oběma mistry uvedl," řekl Lipský ČTK.
Druhá jejich návštěva Osvobozených se uskutečnila téhož roku na představení hry Pěst na oko, na které jim koupil lístky jejich otec. "Tehdy podruhé jsem zažil na vlastní kůži, oči i nervy tu báječnou atmosféru předválečného Osvobozeného divadla. Závěrečnou píseň Už panikáři jedou doprovázel mohutný aplaus, při němž mi až naskakovala husí kůže. Je to nezapomenutelné," dodal Lipský.
Osvobození, které znali z filmů a novin, je však ovlivnili podstatně dřív. A tak se v Pelhřimově na amatérské scéně Malá komedie snažili o podobný styl. "Samozřejmě, že to bylo naivňoučké, ale byli naším vzorem," řekl. Když pak ve druhé polovině 50. let už jako profesionál s Werichem účinkoval na stejné scéně v jeho Divadle ABC, bral to spíše z technické stránky. "Bylo to už jiné, nesledoval jsem to jako divák, ale jako spolupracovník na scéně," vysvětlil.
Dlouho předtím se s Werichem setkal jeho bratr Oldřich, který, když se dozvěděl o jeho návratu z amerického exilu, šel slavného herce z čirého obdivu vítat na letiště. "Ale ještě jedno setkání se mi vybavuje. Bylo to v době, kdy jsme po válce my, Pelhřimovští, v Umělecké besedě pod Petřínem založili Divadlo satiry. Tam, kde v roce 1927 spolu s Voskovcem začínal s Vest Pocket Revuí, za námi Werich přišel. Hráli jsme tehdy Král nerad hovězí od Jiřího Blažka a on svým nenapodobitelným smíchem v hledišti strhnul celé publikum. Pak s námi dlouho seděl v zákulisí," uvedl Lipský.
S Werichem se potkal i na filmovém plátně v pohádkách Císařův pekař, pekařův císař a Byl jednou jeden král. "V první, kde jsem hrál jednoho z alchymistů, ho zaujalo to moje 'patláma, patláma'. Dlouho potom mě tak zdravil při každém setkání a já odpovídal v duchu mého popleteného filmového monologu 'žbrdluch, žbrdluch'," dodal Lipský.
Ještě dnes účinkuje v pražském Divadle ABC. V Charleyově tetě, jejíž nové nastudování tam mělo přes 300 repríz, v komedii Jezinky bezinky s Jaroslavou Adamovou a Květou Fialovou a v Únosu sabinek, který měl premiéru k jeho osmdesátinám. Titulní úlohu v první z nich však ztvárnil při mnohem větším počtu repríz, do Únosu sabinek se vrátil dokonce počtvrté. Navíc hostuje v Divadle Jezerka v italské komedii Kaviár nebo čočka.
Osvobozené divadlo zahájilo činnost jako dramatická sekce uměleckého sdružení Devětsil 8. února 1926 v divadélku Na slupi. Werich s Voskovcem se k němu připojili po rozchodu jeho zakladatelů Jindřicha Honzla s Jiřím Frejkou, který odešel a založil Divadlo Dada. Na novém působišti v Umělecké besedě uvedli 19. dubna 1927 pod hlavičkou bývalých žáků československého oddělení na francouzských lyceích legendární Vest Pocket Revui. "Původně amatérská inscenace pro studentský spolek rozhodla o celoživotní profesionální dráze dvou studentů práv," napsal o tom později teatrolog Jiří Just. Členy Osvobozeného divadla se stali v květnu 1927. V září se profesionalizovali a přesídlili do pasáže Adria. V roce 1929 začali působit u Nováků.
Jiří Borovička hš
