Horovitz chce, aby v jeho dramatických textech byl humor
Praha 15. března (ČTK) - Americký dramatik Israel Horovitz chce, aby v jeho textech nechyběl humor. Současně se však snaží o to, aby diváci o životě a světě kolem přemýšleli. "Nesnáším hry s happyendy, které v životě zpravidla neexistují, a nechodím na muzikály, které mě deprimují," řekl Horovitz na tiskové konferenci v Praze.
Jeho tragikomedie Chvíle pravdy s Dagmar Havlovou a Petrem Kostkou bude mít v režii Ladislava Smočka premiéru 17. března v pražském Divadle na Vinohradech. Podle Horovitze to, co publikum zajímá, zpravidla není v jeho zájmu. Umělec proto lidem nemá dávat, co chtějí, ale co potřebují.
Když novinářům vysvětloval děj hry Chvíle pravdy, citoval Horovitz slova svého "duchovního otce" Samuela Becketta - má-li dramatik vysvětlovat svou hru, je to jakoby šnek vysvětloval svou ulitu. "Jejím hrdinou je protivný a odpudivý bývalý středoškolský učitel, který chce zemřít doma. Najde si hospodyni, která je jeho bývalou žačkou, což on zpočátku neví. Pak vyjde najevo, že nechal propadnout nejen ji, ale i celou její rodinu. Ona ho obviní, že kvůli němu v životě neměla úspěch," řekl.
Inscenaci české verze v překladu Alexandra Jerieho viděl už dvakrát a z reakcí diváků poznal, že je báječná. "Jestli každý český herec tak hraje, jste na tom dobře," řekl Horovitz, který prý studium na střední škole nesnášel a známky měl hrozné. "Pak mi bylo třicet, studoval jsem na divadelní škole v Londýně a vzápětí si v New Yorku udělal doktorát, ale dobu svých středoškolských studií jsem nepochopil. Snad i proto, že mí kantoři byli podobní hrdinovi této hry. Proto jsem přišel na námět, jak se setkají domácí a jeho hospodyně. Pocházejí ze stejného prostředí, ovšem jeden získá vzdělání a druhý ne - to je oddělí," uvedl a dodal, že jeho otec do 50 let jezdil s náklaďákem. Pak ovšem večerně vystudoval práva.
Šestašedesátiletý autor žije v New Yorku, ale domek má v Glosteru poblíž Bostonu. Toto kdysi rybářské městečko ho inspirovalo ke dvanácti hrám, založil tam i divadlo, jehož je ředitelem. "Platí to i o Chvíli pravdy, která se tam líbila. Naopak záporné reakce byly na text o problémech s drogami, které byly jeden čas právě pro toto místo typické. Až když jsem dějiště příběhu přejmenoval, získal u diváků sympatie," dodal.
Jedna z jeho her má název Tři týdny po ráji a byla inspirována událostmi z 11. září. "Ve vzduchu byla cítit smrt, byla do děsivá doba. Poprvé v životě jsem si uvědomil, že nemohu chránit svých pět dětí," uvedl Horovitz a vysvětlil, že všichni bydlí v dolní části Manhattanu. Tehdy byl jeho syn Oliver na vyučování ve střední škole přímo naproti "dvojčatům" a dlouho se báli o jeho život. Podle něj to byla jakási nevinnost či nevědomost, ve které Amerika předtím žila.
"Připadali jsme si v bezpečí - a teď už ne," dodal autor, který odsuzuje válku v Iráku. "Je to malý svět, ve kterém žijeme, jsme jedna rodina. I proto je rasismus hloupým výrazem ignorance," zdůraznil Horovitz.
Jiří Borovička mkv
