Strhující génius Williama Shakespeara uchvacuje diváky dodnes
Londýn/Praha 19. dubna (ČTK) - Prudká krev anglické renesance koluje v díle Williama Shakespeara. Nejslavnější básník a dramatik všech dob v něm dal zazářit novým svobodám korunovaným humorem, jež působily a působí mocným kouzlem na diváky dodnes. Zní v něm touha po životě nespoutaném dogmaty a byrokratickými předpisy, oplývajícím jiskřivým vtipem a renesančním rozmachem rozumu a citu. Touha velice aktuální, ač od úmrtí anglického dramatika uplyne v neděli rovných 390 let.
Mladí horkokrevní milenci, oslniví ochmelkové, humanističtí učenci a bohatýři, udatní válečníci, smrtelně ctižádostiví a pošetilí králové, nadpozemsky moudří mágové. To jsou Shakespearovy postavy, které autor rozklenul oproti dřívějším postupům do vnitřní složitosti. Postavy ale zůstávají důvěrně blízké a jímavé ve své slávě, slabosti i zbloudilosti.
S dosavadním světem se Shakespeare ve svých hrách rval, až jiskry létaly. Na kontrastu starých námětů a názorů s prostou lidovou pravdou své doby křesal ostré dramatické konflikty. Ve strhujících obrazech z národních dějin konfrontoval historické děje se zdravým rozumem. Dělal si dobrý den ze starého i nového společenského řádu, zvýraznil absurdnost prolévání krve ve prospěch vládnoucích monarchů.
"Mor na ty vaše rody! Hromské rody!" zní v Romeovi a Julii s odkazem na krvavé rozbroje mocných feudálních rodin, jež ničily i Anglii. V osobě Falstaffa se s nezkrotnou vitalitou, humornými nápady, názory, šlehy a vtipy vysmál přežilým rytířským ideálům "cti" a "statečnosti", ale i nově proklamovanému heslu "zisku".
Po renesančním optimismu na sklonku 16. století však přichází krásná a smutná postava Hamleta, ušlechtilého, ale i rozháraného mstitele křivd a zkažeností světa. Obsahuje změť a smršť protichůdných myšlenek, metafor, vznětů a citů, která vyvrátí z kořene všechny dosavadní jistoty. Konflikt mezi starým a novým světem se ozývá i v Othellovi. V Králi Learovi pak svítá paprsek nové naděje v podobě "malé a milé" Kordelie, která svou přímostí a ryzostí odhaluje dutou zpráchnivělou pompu starého světa.
Vítězství dobra Shakespeare napříště hledá v přírodě - jak naznačují jeho pohádky. V Zimní pohádce také představil "krásné Čechy" jako utopicky pohádkovou zem, omývanou bouřlivým mořem a navštěvovanou dravými šelmami. A v nejvyzrálejším díle, Bouři, pak rozehrál všechny rejstříky svého básnického mistrovství.
A přitom všem byl William Shakespeare jen obyčejným neurozeným venkovanem bez vyššího vzdělání. Narodil se jako třetí z osmi dětí v rodině rukavičkáře ve Stratfordu nad Avonou, a pokřtili jej v místním kostele 26. dubna 1564. Do Londýna utekl ke komediantům od své o osm let starší ženy Anny, se kterou se oženil v osmnácti a s níž zplodil tři děti.
V Londýně toho času kvetlo divadlo a na trůně kralovala Alžběta, nesmírně vzdělaná žena, podporující básníky i hudebníky. V roce 1592 byl již Shakespeare uznávaným hercem, dramatikem i básníkem. Po čas morové rány psal své nezapomenutelné sonety. A potom se stává členem nové společnosti Služebníci lorda komořího. V ní hraje a pro ni píše hry. O čtyři roky později spolufinancuje divadlo Globe.
Budova na jižním břehu Temže je otevřena roku 1599 Shakespearovým dramatem Jindřich V. a komedií Jak se vám líbí. Hraje se za denního světla, od dvou odpoledne, bez kulis, ve výpravných kostýmech. Často sem chodí i královna Alžběta.
V roce 1601 William se svou společností přechází pod patronát nového krále Jakuba I. Stuarta. V roce 1608 se stává podílníkem druhé scény, krytého a vybranějšího divadla U dominikánů (Blackfriars). Když je Williamovi padesát, opouští Globe i Londýn. Zdraví mu přestává sloužit, přesunuje se do rodného Stratfordu, kde 23. dubna 1616 umírá. Bylo mu 52 let.
Shakespeare svým géniem pozvedl prestiž dramatického umění, které se do té doby nepokládalo za nic vznešeného. Díky tomu, že byl takový, jak jej popsal Victor Hugo: "Shakespeare - to je plodnost, síla, nadbytek, nalitý prs, zpěněný pohár, sud plný až po okraj, prýštící míza, valící se láva, mraky semen hnaných vichřicí, nekonečný déšť života, vše v tisících, vše v milionech, bez zámlky, bez mezí, bez šetření sil, zběsilá, ale i rozvážná marnotratnost tvůrcova."
Jitka Bojanovská rmi
