Výtvarník Roman Štětina v HaDivadle ohledává médium divadla
HaDivadlo s novým vedením otevírá svůj prostor i jiným než divadelním umělcům a snaží se iniciovat mezioborový dialog. V úterý 28. 2. 2017 brněnská progresivní scéna uvede svou první studiovou premiéru této sezony – inscenaci Premiérareprízareprízaderniérapremiéra. Oproti minulé sezoně, kdy na Studiu HaDivadla tvořily tři týmy složené ze studentů a čerstvých absolventů JAMU, jeautorem letošní jediné premiéry Roman Štětina – výtvarný postkonceptuální umělec a držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Roman Štětina patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české výtvarné scény. Ve svých dílech uplatňuje především metodu koláže a re-editu, jak tomu bylo například v oceňovaném videu Ztracený případ (2014), hodinovém sestřihu z několika desítek dílů seriálu Columbo, ve kterém sledujeme postupné stárnutí hlavního představitele.
V HaDivadle ve své konceptuální inscenaci se zacykleným názvem Premiérareprízareprízaderniérapremiéra Štětina zkoumá médium divadla s inspirativní distancí, která umožňuje osobité vnímání jeho jednotlivých složek, a zároveň i s fascinací vyplývající z dlouhodobého uměleckého zájmu o herce a postavu. „Před pár lety jsem si uvědomil, že mě zajímá ohmatávání tenké hranice mezi hercem a postavou, kterou ztvárňuje. Pravděpodobně kvůli svému ostychu jsem si vybíral herce, kteří už nemohli protestovat. Možnost pracovat poprvé s živými herci a repertoárem jejich postav je pro mě pochopitelně velká výzva a přistupuji k tomu velmi podobně jako dříve k re-editům.“
Základní otázka scénického konceptu zní: Kde je inscenace, když se nehraje? Odpověď se pak hledá prostřednictvím zcela nepostradatelné složky divadla, jíž je herec a jeho paměť. Trojice herců (Agáta Kryštůfková, Marie Ludvíková a Jiří Svoboda) otevírá svou paměť, všechny své role ze současného repertoáru HaDivadla, aby se stala výchozím materiálem pro slovně zvukovou a pohybovou kompozici, jejíž půdorys mapuje čtyři základní fáze herecké práce na inscenaci – příprava, učení, hra a zapomínání.
Premiérareprízareprízaderniérapremiéra odhaluje médium herecké paměti, vyvolává jednotlivá slova, repliky, monology, ale také mapy pohybů a gest, které uspořádává do jednotlivých, fixně daných figur. Přesto je důležitou součástí celé „hry“ svoboda a náhoda všech tří hereckých pamětí. Veškeré repliky, které zazní, jsou sice citací z repertoáru inscenací přítomných herců, ale vždy záleží na nich samotných, nebo lépe – na jejich paměti, jaké repliky se vysloví. Každá repríza je tak jedinečnou premiérou a derniérou zároveň.
Nová studiová inscenace zaujímá svým charakterem nejen v repertoáru HaDivadla neobvyklé místo, ale i zcela konkrétně je prostorově neobvykle situována. Celý „paměťový rituál“ se nebude odehrávat na scéně Studia, ale ani přímo na hlavní scéně, nýbrž v „tunelu“ vedoucím na hlavní scénu, tedy v místě, které je ze dvou stran volně průchozí, zároveň ale dokáže vytvořit velmi blízkou a intimní atmosféru.
