Tancem jsme bojovali proti rachotu bomb, říká šéf souboru Maršo

Praha 30. srpna (ČTK) - Přehlušit rachot bomb a svištění kulek chtěl Vacha Těmirchanov, když v uprchlickém stanovém městečku na čečensko-ingušských hranicích založil před šesti lety dětský taneční soubor Maršo. Malí umělci koncertovali v době, kdy jen pár kilometrů za scénou zuřily boje. Když před třemi lety přijeli do Česka, dojali publikum k slzám. V minulých dnech přijeli opět na pozvání občanského sdružení Berkat na měsíční turné nazvané Tancem proti terorismu.

"Moc se těšíme na vystoupení. Chceme ukázat kavkazské tance, folklor i tradice. Naše děti povyrostly a tentokrát jsme nepřijeli z války," řekl ČTK Těmirchanov, který je hlavním choreografem a uměleckým ředitelem souboru.

Profesionální tanečník musel po válce dát soubor opět dohromady. Když boje ustaly a tábor Sputnik byl zrušen, rodiny se rozjely po Kavkaze, ale i do vzdálených ruských oblastí. "Dalo to práci, ale jsme zase pohromadě a daří se nám. Dnes už můžeme trénovat ve velkých sálech," oceňuje výhody mírové doby.

O cestě souboru do České republiky se podle něj dozvědělo nejvyšší čečenské vedení. "Premiér Ramzan Kadyrov nám dal peníze na kostýmy. Slíbil ale, že to není všechno. Až se vrátíme, máme naději na další prostředky," řekl Těmirchanov.

Kultura je podle něj oblast, kterou čečenské vedení všestranně podporuje. "Máme čtyři státní soubory. I děti si tam mohou vydělat. Rodiče to vítají. Jsou rádi, když dítě může takto vydělat alespoň stovku dolarů (přes 2000 korun) měsíčně. To je velká pomoc rodině," říká ředitel.

Sám prý dětem platit nemůže a má obavy, že odejdou tancovat tam, kde si budou moci vydělat. "Trochu se bojím, že mi utečou do jiného souboru, kde dostanou peníze. Je mi to samozřejmě líto, ale bránit jim nemohu. Zatím mě ale nezrazují," konstatuje muž, který v tanci viděl svůj protest proti válce. Oceňuje, že mohl a dosud může pracovat díky pomoci českých humanitárních organizací.

"Válka nás zastihla ve stanech. Byl jsem bez práce. Napadlo mne, že mohu alespoň pomoci dětem. Potřebovali jsme stan, abychom mohli trénovat. Češi nám v tom velmi pomohli," uvedl. Jeho snahou bylo, aby děti nezapomněly svůj rodný jazyk a kulturu. "Tanec vyjadřuje mnoho. Učí je třeba úctě k ženě," uvedl. Ve stanovém městečku svým svěřencům vyprávěl o čečenských tradicích a zvycích. "Posledních deset let vyrůstaly v podmínkách, které kultuře nepřály. Dospívající mládež mnohdy nezná naše zvyky. Učil jsem je ale také dobrým mravům, jak se mají chovat. Rodiče totiž měli jiné starosti," zavzpomínal.

Když v roce 2000 soubor vytvářel, nevyhledával prý žádné talenty. "Bral jsem všechny, kdo alespoň trochu měl hudební sluch. Měl jsem i zraněné, chromé nebo slepé. Chlapec, který se nemohl zpočátku strefit do rytmu, dnes studuje konzervatoř," uvedl.

V souboru má dnes Těmirchanov na 45 dětí. Asi dvě desítky z nich přijely do Prahy. V příštích dnech vystoupí v Olomouci, Brně, ve Velké Bystřici, v Luhačovicích, ve Valašských Kloboukách či v Praze.

"Chceme tancovat a šířit naši kulturu. Naše umění není o penězích, ale o duši a emocích. Slovy nejde vyjádřit, co cítíme, když sledujeme děti na scéně," říká bratr ředitele souboru, bubeník Adam Těmirchanov. Žít v Čečensku se už prý umělci nebojí. "Necítíme plnou svobodu od strachu, ale kde ve světě je to dnes bezpečné?" říkají.

Alexandra Malachovská kš