Nikolaj Koljada opět na scéně Arény
Předposlední premiérou této sezóny v Komorní scéně Aréna měla být zcela nová hra o životě a tvorbě legendární filmařky české nové vlny Ester Krumbachové s názvem Smrtikrásky. Došlo ale ke změně a původně plánovaný text Simony Petrů nahradila komedie ruského dramatika Nikolaje Koljady Slepice. Před několika lety uvedla Komorní scéna Aréna jinou autorovu hru, Amigo, přičemž tato inscenace byla v roce 2013 nominována na Cenu Marka Ravenhilla.
Nikolaj Koljada je kultovním autorem současné ruské dramatiky a groteska z divadelního prostředí Slepice patří u nás k jeho nejuváděnějším titulům. Dvě herečky oblastního divadla, které jsou v těch nejlepších letech, zjistí, že jejich mladá kolegyně, důvěrně přezdívaná Slepice, svými půvaby zcela pobláznila jejich životní partnery. V nuzném kamrlíku na erární ubytovně se časně ráno postupně sejde celý milostný pětiúhelník a v následující výměně názorů vyjde najevo, že slepic je tu mnohem víc a nouze není ani o kohouty. Dojde i na neúspěšné pokusy o sebevraždu a závěrečné usmíření. To vše proběhne za hlasitých projevů nevole sousedů, kterým tato hlučná konfrontace notně zkrátí spánek a znepříjemní ranní vstávání.
Nikolaj Vladimirovič Koljada (1957) se narodil v dnešním Kazachstánu asi 400 kilometrů od Jekatěrinburgu. V letech 1973 - 1977 studoval herectví na Sverdlovském divadelním institutu, což je jakási obdoba naší konzervatoře. Po studiích nastoupil jako herec do Sverdlovského akademického činoherního divadla, kde působil až do roku 1983. Divadelní hry začal Koljada psát v období tzv. „glasnosti“ krátce po přestavbě. Jeho raná tvorba se řadí do „šokové dramatiky nové vlny“, podobně jako tvorba o něco starší Ludmily Petruševské. Kritika jeho tvorbu ze začátku zatracovala za přílišnou naturalističnost až fotografičnost, pozdější Koljadovy hry se vyznačují větší hloubkou a psychologismem.
V devadesátých letech se Koljada jako dramatik úspěšně prosadil v Evropě i v USA. Jeho tvorbě byly věnovány i dva prestižní festivaly v Bonnu (Bonner Biennale 1994) a v Londýně (Gate-Biennale 1996). Od roku 1994 přednáší na katedře činoherního divadla v Jekatěrinburgu a se svými žáky (např. Vasilijem Sigarevem) vytvořil tzv. Uralskou školu, která představuje nepřehlédnutelnou vlnu současné ruské dramatiky. Hry ukazují bezútěšnost života v ruské provincii a morální degradaci společnosti, jejímiž projevy jsou ztráta iluzí a krize identity. Koljadovým oblíbeným tématem je outsiderství a společenská vykořeněnost. Jeho hrdinové před zničující realitou utíkají do světa svých iluzí, které jsou však nedostatečnou obranou před každodenním náporem „běžného“ života. Koljadovy hry jsou často pro svou bezvýchodnost řazeny do kategorie „černého realismu“ a vžil se pro ně ruský pojem „černucha“.
V Jekatěrinburgu má Koljada svou vlastní scénu, a dokonce zde pořádá bienále inscenací svých her s mezinárodní účastí, festival Koljada plays. Pro některé kritiky je Koljada soudobým Čechovem, k jehož odkazu se hrdě hlásí, pro jiné spíše zkušeným řemeslníkem díky velkému množství her, které za poměrně krátkou dobu napsal.
Od roku 2003 se věnuje zejména režii a vedení vlastního divadla. Na divadelní fakultě působí ve funkci docenta dějin umění a v jeho domě mu dělá společnost devět koček a jedna želva.
Komorní scéna Aréna se novodobé ruské dramatice věnuje pravidelně, vzpomeňme tituly jako Hrát oběť Olega a Vladimíra Presňakovových (premiéra 2007), již zmiňovaného Amiga (2012), mnohokrát oceněnou Ruskou zavařeninu (2013) Ludmily Ulické či Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši Germana Grekova a Jurije Muravického (2014).
Slepici nazkoušela umělecká šéfka Divadla Petra Bezruče Janka Ryšánek Schmiedtová, která v Komorní scéně Aréna pracuje poprvé a po Joanně Zdradě (Bílé manželství) a Viktorii Čermákové (Ženy a panenky) je teprve třetí režisérkou v novodobé historii Arény. Do rolí podváděných žen obsadila Alenu Sasínovou-Polarczyk a Terezu Cisovskou, Nonnu přezdívanou Slepice hraje Zuzana Truplová. Její milence pak Petr Panzenberger a Šimon Krupa v roli šéfa tamní činohry.
Premiéra Slepice je přesunuta z "klasické" a původně plánované soboty 25. března na PÁTEK 24. BŘEZNA 2017 od 18:30 hodin. Důvodem je nominace herce Šimona Krupy do nejužšího výběru na Cenu Thálie, přičemž slavností předávání těchto cen za jeho účasti proběhne právě v sobotu 25. března 2017 v historické budově ND v Praze.
