Havel se podle The New York Times úspěšně představil studentům
New York 13. prosince (zpravodaj ČTK) - Václav Havel na začátku svého pobytu na newyorské Kolumbijské univerzitě předpokládal, že pro její studenty není tak úplně "domácím jménem". Koneckonců, v roce 1989, kdy padla Berlínská zeď a Havel se objevil na mezinárodní scéně jako československý prezident, se letošní nováčci sotva učili chodit. "Slyšeli jeho jméno a mysleli si, že je to hokejista," cituje dnešní The New York Times Gregoryho Moshera, ředitele Umělecké iniciativy Kolumbijské univerzity, na jejíž pozvání je dramatik a bývalý československý a český prezident od konce října v New Yorku.
V obsáhlém článku ale deník píše, že za sedm týdnů svého pobytu, který skončí v pátek, se Havel studentům úspěšně představil a že zazářil na přednáškách a v univerzitních diskusích, mimo jiné s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem.
Havlova návštěva byla zvláštní příležitostí k výchově studentů v rámci programu Umělecké iniciativy, univerzitního centra, které má za cíl propojit školu s širší kulturou, připomíná list.
Bývalý prezident se podle něho snaží v New Yorku také oživit svoji uměleckou pověst. Deník v té souvislosti zmiňuje dvouměsíční festival kompletního Havlova dramatického díla, který v New Yorku skončil minulý týden. Podle Havla některé inscenace ukázaly na nové významy, které sám původně netušil. "Úspěšná hra je vždy chytřejší než její autor," říká Havel. The New York Times ale zároveň cituje z recenze v časopisu Time out, že Havlovy hry vděčí za pozornost možná spíše autorovu životopisu jako disidenta, politického vězně a prezidenta.
Deník upozorňuje na připravované americké vydání Havlovy knihy Stručně, prosím, které vyjde letos v květnu v USA. Havel sám dílo označuje za své jediné politické memoáry, po nichž nemá "potřebu ani touhu" psát další. Jeho příštím "závazkem" je nová hra na motivy Shakespearova Krále Leara. "Teď chci psát hru," prohlašuje bývalý prezident.
Jestliže si Havel užívá života mimo politiku a blíže ke kultuře, je to s velkým zpožděním. Roky, které strávil jako prezident, zanechaly trvalou mezeru v jeho popkulturním povědomí, tvrdí Havel. "Bohužel musím uznat, že je tu značné zpoždění, velké zpomalení v mém vývoji v nedávných letech, které nebudu kvůli třinácti letům jako prezident schopen nikdy dohonit," cituje ho The New York Times.
Havel už není tou energickou, světáckou postavou, která se objevuje na titulu jeho nové knihy, usměvavý a uvolněný s cigaretou v ruce. Ve svých sedmdesáti chodí trochu pomaleji a občas dýchá s potížemi, což je důsledek jeho boje s rakovinou, připomíná deník. O svém zdraví se ale nechce bavit.
Od pádu železné opony exprezident nezažil "žádné fundamentálně existenciální zklamání" nad stavem Evropy a světa. "Nejsem naivní utopista nebo snílek," říká. Obavy ale vyjadřuje nad růstem nacionalismu v zemích jako je Maďarsko nebo Polsko. Vyslovuje se také pro vstup Turecka do Evropské unie, a to i přes jeho kulturní rozdíly se Západem.
Ačkoli původně podporoval invazi do Iráku, ve své nové knize vysvětluje, že se z války stalo fiasko, uvedl deník. Na otázku, jaký má názor na amerického prezidenta George Bushe, Havel odpovídá: "Řeknu jen, že máte prezidenta, jakého jste si zvolili," napsal The New York Times.
List přináší rovněž Havlovy úvahy o soužití kultur. Jedním ze způsobů, jak mohou odlišné kultury žít v míru, je souhlas s "morálním minimem", neboli soustavou základních pravidel respektu a rovnoprávnosti společných všem společnostem a kulturám. Příliš často lidé kladou rovnítko mezi islám a terorismus a fundamentalismus. Přitom křesťanství "má ty samé tradice fundamentalismu a jistého druhu terorismu", říká Havel.
ri ank
