Před padesáti lety byla uvedena první inscenace Divadla Járy Cimrmana
Fenomén fiktivního českého génia a všeuměla Járy Cimrmana se zrodil před více než půlstoletím. Vymysleli ho Jiří Šebánek se Zdeňkem Svěrákem a zprvu nezávazná mystifikace kolem něj se časem rozrostla do netušených rozměrů. Poprvé se o něm rozhlasoví posluchači dozvěděli v prosinci 1966 v humoristickém vysílání z nealkoholické vinárny U pavouka. Obdivovatelé Járy Cimrmana záhy zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Tak vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, jehož první představení, premiéra divadelní hry Akt, se konala 4. října 1967.
Jméno Jára Cimrman v rozhlase zaznělo již 16. září 1966 ve vinárně U pavouka, tehdy to ale ještě byl řidič parního válce, který v nafukovací hale vinárny vystavoval své naivní sochy. Exponáty tvořily předměty, které přejel svým válcem.
U Cimrmanova zrodu stáli scénáristé a spisovatelé Jiří Šebánek (ten se později po neshodách s částí souboru osamostatnil) a Zdeněk Svěrák a jazzman Karel Velebný. Objevitelem Cimrmanova odkazu se stal doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný), který ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia.
Jako hlavní předobrazy slavné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera, profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského či cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla.
Samotné divadlo dosáhlo obrovského diváckého úspěchu, jeho hry se staly notoricky známé a řada citátů z nich zlidověla. Čistě pánské obsazení hereckého souboru, které musí zvládnout i výrazné ženské role, uvedlo na jeviště celkem patnáct her, z nichž ani jedna nezmizela z repertoáru.
Historicky prvním představením divadla bylo uvedení hry Akt v sále Malostranské besedy v Praze. Vstupné na neznámý soubor bylo patnáct korun a herci měli takovou trému, že si museli vzít léky na uklidnění. První část představení autoři nouzově vyplnili odborným pojednáním o životních osudech Járy Cimrmana a nečekaný úspěch semináře předznamenal budoucí podobu divadla. Diváckou přízeň "vyvažovala" nepřízeň komunistického režimu, jehož cenzoři mnohdy zasahovali do textů a divadlo dokonce jeden čas nesmělo hrát v Praze. Dlouho muselo hledat svoji mateřskou scénu. Nedobrovolné putování po nejrůznějších pražských scénách a kulturních klubech (začínalo v Malostranské besedě) cimrmani ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin nakonec musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Járy Cimrmana.
V 80. letech se Jára Cimrman dostal i na filmové plátno. Ladislav Smoljak v roce 1983 natočil film o životě a díle Járy Cimrmana s názvem Jára Cimrman ležící, spící, o rok později film Rozpuštěný a vypuštěný, který využívá motivy z divadelních her, především ze hry Vražda v salonním coupé. Divácky úspěšná byla i Smoljakova komedie Nejistá sezóna z roku 1988, která zachycuje problémy malého divadelního souboru a přináší i ukázky z her. Na všech těchto filmech se autorsky podílel i Zdeněk Svěrák.
Fenomén Járy Cimrmana mezi Čechy natolik zakořenil, že když v roce 2005 pořádala televize anketu o největšího Čecha, fiktivní hrdina dokonce krátce, než ho televize z ankety vyřadila, vedl. Jeho jméno již nese několik ulic a dalších míst a objektů. V Příchovicích na Jablonecku dokonce českému géniovi v roce 2013 otevřeli i muzeum s rozhlednou - Majákem JáryCimrmana. Lze z ní dohlédnout až do Liptákova, kde údajně zemřel. V Březové nad Svitavou zase na počest Mistra postavili "dobře ukrytou rozhlednu" nesoucí jeho jméno.
V posledních letech se Jára Cimrman pustil i do angličtiny. Přesto, že texty her jsou úzce spjaty s českou historií, domácími reáliemi a hlavně jsou plné jazykových hříček, slaví úspěch i anglickojazyčné verze.
