Švandovo divadlo uvede Lámání chleba, hru o přátelství v dobách nesvobody
Kolik a co všechno chceme zaplatit za přátelství, slušnost nebo odvahu? Nejen na to odpoví původní česká hra Lámání chleba, drama pojednávající o třech kamarádech, proměnách moravského venkova a také šedesáti letech české historie. Přímo pro pražské Švandovo divadlo ho napsal Josef Holcman. Spisovatel a zlínský soudce tak nyní debutuje jako dramatik. Příběh o přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017. Režisérem je Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla.
Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora povídkové knihy Cena facky) vychází ze skutečných událostí ve vsi Skoronice na jižní Moravě. Vlastní zážitky pak Holcman doplnil o údaje z místní kroniky, které do ní zaznamenal jeho otec. V malých lidských dramatech se tak zrcadlí „velké“ dějiny. Ty začínají obsazením vesnice Rumuny a Němci v roce 1944 a končí začátkem nového století.
„Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ říká Dodo Gombár, režisér a spoluautor scénáře. „Lámání chleba vypovídá o lidských běsech, o paradoxu bytí i jeho absurditě. Ta hra je plná hrdosti. Je a nutně musí být o víně, o půdě. A hodně vypovídá také o přátelství a o předsudcích,“ přibližuje inscenaci umělecký šéf smíchovské scény.
Malá lidská dramata v dobách velkých diktatur
Hlavními hrdiny příběhu jsou sedlák Vojta (Jacob Erftemeijer), jeho soused a kamarád Alois (Petr Buchta) a Franz Löwy (Tomáš Červinek), vojenský dezertér, jehož Vojta s Aloisem koncem války ukryjí ve stodole a zachrání mu tak život. Snaha všech tří zachovat si vedle vzájemného přátelství také čistý štít a čisté svědomí, je však už brzy bude něco stát. V následujících letech diktatury, strachu a fízlování se totiž za odvahu a charakter musí platit – a cena bývá vysoká…
Autor textu Josef Holcman k tomu říká: „Čím víc se vzdaluju od minulosti, tím víc mě přitahuje. Můj otec napsal pár lidových her, které jsme hráli v mojí rodné obci. Když předčasně umřel, tak mi v mysli opakovaně poskakovala myšlenka na to, že jeho život byl vlastně jedna velká hra… Podle mne by divadlo mělo či mohlo divákům ukazovat, že i u vypjatých konfliktů existuje řešení, i když občas tragické. Divadlo je jako víno, které namáhavě vyrobíme, a pak lehce vypijeme,“ říká debutující dramatik, který má za sebou zkušenost také jako herec a vedoucí Malé scény Zlín.
Pro Jacoba Erftemeijera, herce s česko-holandskými kořeny, je role sedláka Vojty zatím největší výzvou, jaké se mu na profesionální scéně dostalo. „Nikdy jsem se nesetkal s úkolem postihnout v podstatě celý život jedné postavy,“ říká a dodává: „Vojta je paličatý. Se smyslem pro spravedlnost. Velmi cílevědomý a houževnatý. Cítím zvláštní zodpovědnost, protože jde o konkrétního člověka, který žil a který ještě žije v paměti mnoha lidí.“
Postava Vojty má totiž reálný předobraz ve skoronickém rodákovi, Vojtěchu Holcmanovi, otci Josefa Holcmana. Sedlák spjatý s půdou, se svým vinohradem a rytmem venkovského života byl současně umělecky nadaný a angažoval se ve prospěch celé obce. Pevné občanské postoje ho zároveň vedly k neustálému střetu s tehdejší mocí.
Chleba, víno, svědomí a kolo dějin
Hru Lámání chleba tak inspirovaly osudy skutečných lidí, jejich konflikty s politickou mocí, a především snaha některých poslechnout hlas svého svědomí. Jak se zachovají hlavní postavy a jejich sousedé, až dojde na lámání chleba? Kdo se přidá k vítězům a kdo k poraženým? A kdo bude kdo, až se kolo dějin zase otočí?
Podle hostující dramaturgyně Ivy Mikulové leccos naznačuje i epilog hry. V něm jednotlivé příběhy nahlédneme ve svobodné době po roce 1989. A pro některé přítomné jako by se nic nezměnilo… „Hra Lámání chleba je mimo jiné dramatem o zlomových momentech v životech obyčejných lidí, které utvářejí jejich další osud. Podlehnout neustálým svodům a hrozbám zde hrdinům nedovolí právě jejich svědomí. A také přirozená vazba k jejich rodišti, vínu a celé folklórní tradici, kterou Josef Holcman ve své tvorbě vždy barvitě zachycuje,“ uvádí Iva Mikulová.
Kabáty do nové doby
Zajímavou scénografii vytvořila pro inscenaci osobitá výtvarnice Lucie Labajová. Základ scény tvoří šatna místní tělocvičny, kde se lidé připravují na svá náročná „veřejná vystoupení“ a odkládají tu své svršky, aby si převlékli vhodný „úbor“ či kabát do nové doby. Prostor se zároveň bude přímo před zraky diváků proměňovat tak, jak ve hře plyne čas. Kostýmy navrhla Lenka Odvárková, hudební doprovod je dílem Jiřího Hájka.
Vedle ústřední herecké trojice uvidíme v dalších rolích ještě Miroslava Hrušku, Martinu Krátkou, Andreu Buršovou, Jana Řezníčka, Davida Punčocháře, Marka Pospíchala, Réku Derzsi, Luboše Veselého a Jiřího Weinera.
„Hrou Lámání chleba pokračujeme v uvádění nových původních českých her. K dramatické tvorbě tak lákáme i uznávané autory beletrie. Jako režisér a jako umělecký šéf Švandova divadla jsem proto moc rád, že ve zkušeném romanopisci Josefu Holcmanovi poprvé objevujeme také dramatika,“ uzavírá Dodo Gombár. Po Petře Hůlové, která pro Švandovo divadlo adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například i Natálie Kocábová s komedií Pohřeb až zítra.
