České divadlo Východočeské divadlo uvede českou premiéru Barzovy hry Mohla to být hvězdná chvíle Východočeské divadlo uvede českou premiéru Barzovy hry Mohla to být hvězdná chvíle
Východočeské divadlo Pardubice uvede 1. prosince (výjimečně v pátek) premiéru koncertní inscenace Mohla to být hvězdná chvíle, v níž se scházejí Johann Sebastian Bach a Georg Friedrich Händel. Tito dva barokní velikáni se však ve skutečnosti nikdy nepotkali. Vtipný text německého dramatika a muzikologa Paula Barze navozuje představu, jak by jejich „možné setkání“, jak zní doslovný překlad originálního názvu Mögliche Begegnung, mohlo probíhat.
„V Čechách byl titul uveřejněn doposud jen v rozhlasové verzi, divadelního provedení s koncertními vstupy se poprvé dočká až právě v hudbymilovných Pardubicích,“ upozorňuje dramaturgyně Jana Pithartová.
Hlavní role v inscenaci, která obohatí repertoár komorní scény pardubického divadla, ztvárňují Jiří Kalužný a Tomáš Lněnička, jejichž party doplňují Veronika Malá, Štěpánka Fingerhutová a Radek Žák. Za režisérský pult usedl Michael Tarant, který v Pardubicích před dvěma lety rovněž v české premiéře uvedl autorskou hru Hej, Mistře! přibližující životní osudy hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby.
Autor Paul Barz u nás není příliš známý, do češtiny byly zatím přeloženy jen dvě jeho hry a na jednu z nich upozornil dramaturgii Východočeského divadla právě režisér Michael Tarant: „S dílem Paula Barze jsem se poprvé setkal, když jsem žil v Litvě. Zkoušel jsem tehdy s předním litevským hercem Regimantasem Adomaitisem a on mne pozval na představení Národního divadla, v němž hrál postavu Bacha.“
Pardubické inscenaci Barzova „Možného setkání“ předcházela polská verze s názvem Kolacja na cztery ręce (Večeře pro čtyři ruce) v Těšínském divadle rovněž v režii Michaela Taranta. „Pardubická inscenace bude však samozřejmě jiná. Vždy se snažím pohlížet na text, se kterým jsem se již setkal, čistým pohledem. Dozvědět se něco nového. A také od herců – to je zásadní věc. Jedna fáze je příprava, dialog s autorem, obrazy, fantazie, představy… A pak ta druhá, vstup herce na toto území. To je na tom lákavé,“ říká režisér, jenž nyní připravil i úpravu textu: „Důvodů k inscenační úpravě je vždy víc. Mne například celoživotně zajímá úloha osobnosti ve společnosti, její odpovědnost k ní, k vlastnímu talentu, blízkým lidem.“
Režisér Michael Tarant je podepsán také pod scénografickým řešením pardubického zpracování, kostýmy jsou z dílny Ivany Follové, na výběru hudby spolupracoval Bohuslav Vítek a projekce a fotodokumentaci vytvořil Petr Našic.
