V Klicperově divadle bude mít premiéru pohádkové drama Julia Zeyera Radúz a Mahulena

26. května bude mít v Klicperově divadle premiéru pohádkové drama Julia Zeyera Radúz a Mahulena, které mělo premiéru roku 1898 v Národním divadle. 

Příběh o mladém princi, který se vydal na iniciační cestu za dobrodružstvím, hledat snové země, o kterých slýchával vyprávět, nevěda, že překračuje hranice nepřátelské země. A princezně, která září jako paprsek v temných, chladných a krutých horských mlhách. Příběh o lásce, která si neúnavně razí cestu navzdory státním zájmům, přes odpor rodičů, překonává kletby a kouzla. O Mahuleně (Natálie Holíková), která pro lásku obětuje vše – domov, rodinu i lidskou podobu – a o Radúzovi (Kryštof Bartoš), který musí překonat nenávist královny Runy (Kamila Sedlárová) a dusivou lásku královny Nyoly (Helena Korejtková). Do tohoto světa diváky uvádějí a jím provázejí tři sudičky jako paměť všech mýtů světa (Lenka Loubalová, Marie Kleplová a Martina Eliášová).

V dramatu se snoubí principy klasické pohádky s magickými mytologickými motivy propojené obrazivým, poetickým jazykem. Julius Zeyer vycházel při psaní  z indického dramatu Šakuntalabásníka Kálidásy, ve kterém se objevuje motiv pronásledování posvátného zvířete a ztráty paměti. Dále ze slovenské lidové pohádky Radúz  a Ludmila, ve které Ludmilina matka Radúze prokleje, aby na Ludmilu zapomněl, jakmile jej někdo políbí. Když jej pak políbí matka ve spánku, Ludmila se promění v topol, kachnu a hrušku. V pohádce Zlatá panna Mahulena je zase titulní postava líčena jako kráska, na kterou když člověk pohlédne, tak omdlí a onemocní.

Zeyer byl přesvědčen, že všechny báje světa spolu souvisí. Ve své práci prozkoumával do hloubky všechny literární a folklórní zdroje, aby vytvořil novou originální pohádku.  Inspirací mu byl jistě i vlastní životní příběh. Pohádky, které mu vyprávěla jeho milovaná chůva. Úzké pouto s matkou, která jej prosila, aby se k ní vrátil z vysněných cest po světe a zjevila se mu den před svou smrtí. Senzitivita, melancholická duše a touha po neznámých krajích.

Režie se ujala režisérka Tereza Karpianus, která je častou spolupracovnicí Klicperova divadla (režírovala zde Absolventa, Srpen v zemi indiánů, Úplné zatmění a Kočičí hru). Scénu a kostýmy navrhl Jan Štěpánek a Zuzana Mazáčová. Jan Štěpánek vycházel ze slovenského, respektive slovanského folklóru a mytických symbolů, vytvořil na jevišti svět bájné, magické Tatry a současné, technicistní, popkulturní Magury. Zuzana Mazáčová vycházela také ze slovanského folklóru v kombinaci s s folklórem asijským. Hudbu složil Jiří Hájek.

https://www.klicperovodivadlo.cz/