Britská feministická autorka ve slovenské režii na Palmovce
Divadlo pod Palmovkou 17. 10. 2018 uvede českou premiéru hry Sedmé nebe (v originále Cloud Nine) významné britské spisovatelky Caryl Churchill. Režisérem inscenace je přední slovenský režisér Eduard Kudláč. Text je nově přeložen Petrem Paloušem.
Sedmé nebe je britská groteska, která tematizuje různé formy útlaků, tužeb, nespravedlností a nerovnosti. Ať už se jedná o africké domorodce, postavení žen či homosexualitu. První dějství se odehrává za viktoriánské éry v Africe, druhé končí v současném Londýně.
Sama autorka předepisuje obsazení; ženské postavy hrají muži, mužské postavy ženy. „Jako herec dostáváte od režisérů velké množství leckdy i nepříjemných hereckých úkolů, z čehož hrát ženské postavy je jedním z nejprotichůdnějších. Vzhledem k tomu, že má inscenace Sedmé nebe groteskní charakter, bylo ale zkoušení zábavné a v jistém ohledu i poučné,“ říká o svém hereckém úkolu Milan Mikulčík, představitel postav Cliva a Cathy.
„Dlouho jsem o sobě přemýšlela jako o spisovatelce – dříve než jsem o sobě začala přemýšlet jako o ženě; ale v poslední době jsem zjistila, že jsem nejspíš feministická autorka…Zjistila jsem, že jak více cestuji, dostávám se do situací, které ovlivňují ženy, a to, co cítím, je hodně silný feministický postoj, který nevyhnutelně vstupuje do toho, co píšu,“ říká o svých současných východiscích sama autorka.
Režisér Eduard Kudláč je jedním ze současných nejrespektovanějších slovenských divadelních režisérů, je zakladatelem divadelního sdružení Phenomenontheatre. Jeho inscenace často byly a jsou uváděny na různých divadelních festivalech po celé Evropě. Je nositelem řady ocenění, hlavně za inscenace současného dramatu. Palm Off Fest 2016 uvedl jako inscenaci Opilí. Scénografkou a kostýmní výtvarnicí inscenace Sedmé nebe je jeho žena Eva Rácová Kudláčová. Ta od roku 2002 působí jako scénografka a kostýmní výtvarnice v divadlech na Slovensku a v zahraničí. Pravidelně spolupracuje se Slovenským národním divadlem, v zahraničí spolupracovala s Théâtre Maison de la Poésie v Paříži, v Praze například s Národním divadlem a s Dejvickým divadlem. Působí také jako kostýmní výtvarnice pro televizi a film.
„To, co mě zaujalo nejvíc, je způsob, jak Caryl Churchill pracuje se stereotypy, předsudky a s mapami poměrů v patriarchálním světě. Jsem fanouškem neradikalizovaného feministického hnutí, toto téma mě zajímá a věnuji se mu dlouho. Churchill ironicky analyzuje nejen postavy, ale hlavně náš automatizovaný způsob vnímání světa. Churchill rozehrává hry, ve kterých relativizuje různé deviace (nejen sexuálního charakteru, ale také vztahové, společenské, politické) a podsouvá nám hodnocení v intencích naší neschopnosti, respektive neochoty, ke střízlivému vnímání. Velmi rafinovaně nás přivádí ke konfrontaci s viděným - a v těsném závěsu se sebou samým. Lape nás coby zloděje vlastní svobody úsudku,” říká k textu a jeho tématům režisér inscenace Eduard Kudláč.
