Odborníci: Na scénách v ČR operní hvězdy hned tak nevystoupí
Praha 31. ledna (ČTK) - Sopranistka Anette Daschová, mezzosopranistka Elina Garančová, basista Ferrucio Furlanetto, tenorista Joseph Calleja - světově známé operní osobnosti, které v Praze nedávno koncertovaly. Podle hudebních publicistů, které oslovila ČTK, je sice výborné slyšet hlasy podobných pěvců na operních recitálech, avšak české publikum se asi hned tak nedočká jejich vystoupení v operních inscenacích na tuzemských scénách.
Důvodem je především neschopnost poskytnout takovým "hvězdám" adekvátní pěvecké partnery a honoráře. "Žádné naše divadlo bohužel nemá na účinkování jmenovaných osobností dostatečnou úroveň. Ať už se to týká finančních možností, nebo systému reprízování inscenací během sezony," řekl hudební publicista Petr Veber. U sopranistky Anny Nětrebkové je zcela skeptický - existují názory, že v jejím případě se patrně nenajdou v Česku peníze ani na její koncertní recitál.
Na světových scénách, mezi něž patří mimo jiné i Státní opera v nedaleké Vídni, je podle Vebera běžné, že se operní inscenace velmi dobře nastuduje a poté intenzivně po několik týdnů hraje. V České republice je praxe opačná. "Inscenace se tu nastuduje a pak se tu a tam zahraje. Před opakovanými reprízami nejsou většinou intenzívní zkoušky, a proto se stává, že představení nejsou dokonalá," vysvětlil Veber.
Světoví pěvci, jako je například Villazón nebo Furlanetto, by prý neměli na tuzemské scéně ani adekvátní partnery. A ty, s nimiž většinou vystupují, by divadla nebyla schopna zaplatit.
Operní znalec Jan Králík vidí problém především v provedení operních inscenací. "Bohužel v dnešní době je na našich scénách móda, že operní představení se stává kořistí režiséra, a to se v mnoha případech s hostováním světově uznávaných pěvců vylučuje. Role sice zůstává v partituře stejná, ale scéna a režie jsou tak experimentální, že děj vytrhávají někam jinam," doplnil Králík. Požitek z kvalitního pěveckého provedení si divák podle něho nemůže adekvátně "vychutnat", protože se jeho pozornost přenáší na nepodstatné momenty.
Existují ale výjimky, které potvrzují, že lze realizovat kvalitní a nápaditou produkci s výborným obsazením. Příkladem jsou nedávné reprízy Monteverdiho barokní opery Orfeo nebo výpravná inscenace Candida od Leonarda Bernsteina. "Spíše ve starší nebo soudobé hudbě se může i u nás objevit pěvecké obsazení, které je velmi dobré. V běžném romantickém repertoáru, jako je Verdi a Puccini, se zde účast nejlepších belcantových zpěváků nedá čekat," konstatoval Veber.
I přesto, že je v Česku svátkem uspořádání operního recitálu známého operního pěvce či pěvkyně, neumí české scény podle odborníků dostatečně ocenit pozorností a příležitostí nadějné "domácí hlasy". Veřejnost zná hlavně mediálně nejznámější jména - především Evu Urbanovou, Magdalenu Koženou a Dagmar Peckovou. Mezi nedoceněné a pro širokou veřejnost méně známé osobnosti stále patří sopranistka Martina Janková, která se etablovala na zahraničních scénách.
"Měli bychom věnovat mnohem větší pozornost současným českým pěvcům, jako jsou Adam Plachetka a Pavel Černoch. Jsem rád, že sem přijela Daschová, ale jsem radši, když tady zpívala Janková," řekl Králík. Podle Vebera stojí za zmínku zejména sopranistka Eva Dřízgová Jirušová, ale například také Jana Sýkorová a Simona Šaturová nebo z nejmladších Jan Martiník či Zdeněk Plech.
Jan Králík tvrdí, že problém v přístupu k opeře spočívá především v české mentalitě. "V českém prostředí se vždy považovalo za cennější to, co přicházelo z ciziny, než to, co jsme si byli schopni vytvořit sami. I Destinnová si musela získat respekt v zahraničí," uvedl. Umělce, kteří reprezentují republiku v zahraničí, jak řekl, bychom měli hýčkat a umožňovat jim, aby byli známí domácímu publiku. Každý z nich podle Králíka v kontaktu s domovem čerpá sílu a nabývá pocitu jistoty.
Šárka Mrázová hš
