Divadlo na Vinohradech uvedlo premiéru hry Josefa Topola Konec masopustu
Jako svůj příspěvek ke stému výročí vzniku Československa uvedlo dnes Divadlo na Vinohradech premiéru hry Josefa Topola Konec masopustu. Slavné Topolovo dílo z doby kolektivizace vyprávějící o rozpadu tradičních hodnot i mezilidských vztahů pro vinohradskou scénu režíroval Martin Františák. Stalo se tak 30 let poté, co se ji Divadlu na Vinohradech nepodařilo prosadit k výročí vzniku republiky v říjnu 1988, byť už tehdy, rok před listopadem 1989, mohly být hry zakázaného autora sporadicky uváděny.
Děj se odehrává v předjaří na českém venkově, kdy se chystá průvod masopustních maškar. Do vsi přijíždí tajemník, aby přesvědčil posledního soukromého rolníka Krále ke vstupu do společného družstva. Husar obelže jednoduchého mladíka Jindřicha, Králova syna, aby se stal králem masopustu, který bude na konci veselice pohřben. S ním má být symbolicky pohřben i soukromý sektor.
Jindřich věří v pravdivost slov právě tak jako Král v poctivost rodově držené půdy. Maškary se svým symbolickým významem vstupují, kam se jim zachce. Funkcionáři naléhají na sousedy, aby zlomili Králův odpor ke vstupu do družstva. Maškary si chtějí zkrátit cestu přes Královy pozemky a Královy děti jsou vystaveny tlaku proměněného životního stylu svých vrstevníků. Rozlomená společnost stojí na konci hry s prázdnýma rukama nad mrtvým Jindřichem, Králem masopustu.
Františák oslovil ke spolupráci scénografa Marka Cpina a kostýmní výtvarnici Evu Jiřikovskou. Hudbu složil Matěj Kroupa, který do ní vložil i úryvky ze skladby Topolova zesnulého syna Filipa. Starší syn Jáchym premiéru sledoval z čestné lože. V inscenaci, jejíž originální text nechává dramaturg Jan Vedral zaznít pravděpodobně v plné šíři, hrají Tomáš Pavelka, Viktor Javořík, Markéta Frösslová, Igor Bareš, Petr Rychlý, Regina Rázlová, Pavel Rímský či Daniel Bambas.
Hra Josefa Topola, poprvé uvedená roku 1963, patří dnes podle kritiků mezi desítku nejlepších českých dramatických děl. Dnes ji lze číst nejen jako dobové vesnické drama, ale také jako básnicky postižený obraz velkého zlomu, souboj jedince se společností ve vypjaté chvíli.
Topol (1935 až 2015) debutoval roku 1955 jako dramatik u Emila Františka Buriana veršovanou hrou Půlnoční vítr. Spolupracoval s dramaturgií činohry Národního divadla, s dramaturgem Karlem Krausem a režisérem Otomarem Krejčou. V letech 1965 až 1972 působil jako dramaturg a režisér v Divadle za branou. To uvádělo v 70. letech jeho hry Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky a Dvě noci s dívkou. Tato hra byla poslední premiérou divadla, jehož činnost byla zakázána roku 1972. Od roku 1977, poté, co připojil podpis pod Chartu 77, pracoval jako stavební dělník a se zničeným zdravím se stal invalidním důchodcem.
Pod krytím cizími jmény upravoval a překládal hry a psal do šuplíku, jeho hry se uvádějí zase až od 90. let. Josef Topol je vnímán jako jeden z největších českých dramatiků a básníků. Prezident Václav Havel ho vyznamenal medailí Za zásluhy.
https://www.divadlonavinohradech.com/
