České divadlo Divadlo J. K. Tyla uvede v koprodukci s Hudebním divadlem Karlín operetu Franze Lehára Veselá vdova Divadlo J. K. Tyla uvede v koprodukci s Hudebním divadlem Karlín operetu Franze Lehára Veselá vdova
Divadlo J. K. Tyla v Plzni v koprodukci s Hudebním divadlem Karlín potěší diváky premiérou jedné z nejslavnějších operet všech dob. Veselá vdova Franze Lehára v režii Martina Otavy a s hudebním nastudováním šéfdirigenta Norberta Baxy bude mít premiéru 2. února 2019 na Nové scéně DJKT. V Hudebním divadle Karlín se inscenace poprvé představí 24. ledna 2019. V hlavních rolích diváci uvidí mimo jiné Lívii Obručník Vénosovou, Pavlu Břínkovou, Michaelu Noskovou, Jana Ježka, Aleše Brisceina, Richarda Samka, Romana Hozu, Michala Bragagnola či Dalibora Gondíka.
Spojením plzeňského divadla s přední muzikálovou a operetní scénou Hudebním divadlem Karlín vznikne inscenace, která nabídne mimořádný hudební, pěvecký i vizuální zážitek. „Tato spolupráce mě samozřejmě těší nejen jako ředitele divadla, protože nám umožní nabídnout divákům skutečnou elegantní a estetickou show, ale také jako režiséra a člověka, který má k operetnímu žánru velice kladný vztah a na své působení v roli sólisty operety a muzikálu Hudebního divadla v Karlíně ty nejhezčí vzpomínky,“ vysvětluje režisér inscenace a ředitel DJKT Martin Otava a dodává: „Dílo rozhodně nechci nijak aktualizovat, chci ho předvést v klasickém stylu velké vídeňské operety, kde bude těžiště v krásném zpěvu, pohybu a dikci.“ Režisér vychází z původní textové verze, kterou sám přeložil a upravil, pěvecké texty diváci uslyší v překladu Evy Bezděkové.
Veselá vdova, která hned po své premiéře ve Vídni v roce 1905 vzbudila senzaci a dodnes zůstává mistrovským dílem operetního žánru, přináší kromě slavných melodií, jako například U Maxima jsem znám, píseň o Vilje či Ženy, ženy, vtipné a svižné libreto, které dodnes baví diváky na celém světě a jejímu uvedení se nevyhýbají ani proslulé operní domy. Franz Lehár ve Veselé vdově dokázal, že i opereta může snést nejpřísnější umělecká měřítka. „Velký důraz se pak klade na kvalitní obsazení, které bravurně zvládá zpěv, herectví i tanec. Žánr klasické operety považuji za velice náročný vzhledem k všestranným nárokům kladeným na všechny interprety,“ podotýká dirigent Norbert Baxa.
Do titulní role elegantní Hanny Glawari byly obsazeny Gabriela Kopperová a Lívia Obručník Vénosová. „S Veselou vdovou jsem se setkala poprvé před sedmi lety, byla to má první opereta a současně i velké ponaučení,“ vzpomíná Lívia Obručník Vénosová. „Především práce s tehdejším režisérem inscenace Janem Ježkem mi přinesla řadu cenných zkušeností, které nyní hodlám zúročit.“ Jejího bývalého milence hraběte Daniloviče ztvární Martin Štolba, Roman Hoza, který je plzeňským divákům známý jako Hamlet ze stejnojmenné opery uváděné na Nové scéně, či Michal Bragagnolo, jenž má na svém kontě výrazné role operního, operetního i muzikálového rázu. „Práce na operetě mě velmi těší. Po fyzické stránce je to práce velmi náročná, protože opereta není jen o technicky náročném zpěvu, ale i o přesvědčivém herectví, ale také samozřejmě o tanci,“ komentuje zkoušení Michal Bragagnolo.
Veselá vdova bude zajímavá nejen po stránce pěvecké, ale bude lahodit i oku milovníkům klasické operety. Scénu navrhl Lukáš Kuchinka, který spolupracuje s předními divadly u nás (Národní divadlo Brno, Divadlo na Vinohradech) i v zahraničí. „Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou inspirovanou styly art deco a secece,“ slibuje Kuchinka. Autorkou kostýmů je Dana Haklová, jež se podílela na stovce inscenací po celé České republice. Pracovala také v zahraničí, zejména ve Finsku, Polsku, Norsku a Bulharsku. Vytvořila kostýmy pro první scénické uvedení muzikálu Les Misérables v Divadle na Vinohradech v Praze. „Kostýmy by měly souznít nejen s hudbou, ale i se scénou, proto se (stejně jako výtvarník scény) inspiruji obdobím secese a art deco. Veselá vdova však nabízí i možnost popustit uzdu fantazii, třeba ve ztvárnění ,pontevederského kroje‘ a z něj vycházejících uniforem pontevederských úředníků. A co by byla opereta bez kankánu? A lepší inspirace než obrazy od Henri de Toulouse-Lautreca?“ komentuje svou inspiraci Dana Haklová.
