Provolání ke světovému Dni divadla 27. března

Mezinárodní den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem. Tento den slaví každoročně 27.března všechna národní střediska MDI a spolu s nimi celá mezinárodní divadelní obec. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce - k nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství - z podnětu Mezinárodního divadelního institutu je každoročně jeho autorem nějaká světově proslulá divadelní osobnost.

SVĚTOVÝ DEN DIVADLA, 27. BŘEZNA 2008
Robert Lepage - Mezinárodní poselství

Ze všech hypotéz o vzniku divadla pokládám za nejpodnětnější bajku o jeho zrodu.

V pradávných dobách se jednou v noci shromáždila skupina mužů v lomu, aby se ohřáli u ohně a vyprávěli si příběhy. Jeden z nich se náhle zvedl, chtěl své vyprávění osvětlit vlastním stínem. Díky světlu ohně vykouzlil na zdech lomu postavy v nadživotní velikosti. Jeho očarovaní společníci postupně hleděli na siláky i na slabochy, na utlačovatele i na utlačované, na bohy i na smrtelníky.

Dnes nám světlo projektorů nahradilo někdejší přívětivý oheň a jevištní stroje zase stěny lomu. Ať se puristé na mne nezlobí, ale ta bajka připomíná, že divadlo prapůvodně vzniklo díky technice. Proto nemůžeme v technice spatřovat hrozbu pro divadlo, ale spíše sjednocující prvek.

Má-li divadelní umění přežít, musí se neustále, znovu a znovu obnovovat a do svého přerodu začleňovat nové nástroje a nový jazyk. Což by mohlo divadlo přinášet svědectví o klíčových otázkách naší doby a napomáhat porozumění mezi národy, kdyby samo nebylo otevřené? Což by mohlo nabízet řešení takových otázek jako nesnášenlivost, vyloučení a rasismus, kdyby ve vlastní praxi odmítalo veškeré křížení a integraci?

Jestliže však umělci chtějí ukázat svět v celé jeho složitosti, je nezbytné, aby přicházeli s novými a novými formami a myšlenkami a věřili, že diváci budou dostatečně inteligentní, aby v oné nekonečné hře světla a stínu rozpoznali podobu lidstva.

Nelze samozřejmě popřít, že když si někdo příliš zahrává s ohněm, vystavuje se nebezpečí, že se popálí. Ovšem zároveň to poskytuje možnost ostatní lidi okouzlit a poučit.

Robert Lepage
Quebec, 17.února 2008

Robert Lepage

Ovládá všechny složky divadelního řemesla: své nadání uplatňuje nejen jako divadelní režisér, ale i jako scenograf, dramatik, herec a filmový režisér. Jeho originální tvůrčí přístup k divadlu mu získal mezinárodní uznání; zároveň od základů otřásl dogmatem klasické divadelní režie, především využíváním nejnovějších technologií. Zdrojem jeho inspirace jsou současné dějiny. Jeho moderní a neobvyklá práce překonává veškeré hranice.

Robert Lepage se narodil roku 1957 v Quebecu. Záhy se začal zajímat o zeměpis. Když se později seznámil s různými formami umění, zaujalo ho především divadlo. Roku 1975, ve věku sedmnácti let, začal studovat na Conservatoire d'art dramatique (divadelní konservatoři) v Quebecu. Po studiích v Paříži se roku 1978 vrátil do Quebecu, kde se podílel na mnoha tvůrčích projektech a pracoval jako herec, autor i režisér. O dva roky později vstoupil do divadla Repére.

V roce 1984 se jeho hra Kolování (Circulations) hrála po celé Kanadě a na Mezinárodních divadelních dnech (Quinzaine Internationale de Thé^atre de Québec) získala cenu Nejlepší kanadská produkce. Ve světě se stal Lepage známým o rok později hrou Dračí trilogie. Záhy následovaly v rychlém sledu: Vinci (1986), Polygraf (1987) a Tektonické vrstvy (1988). V roce 1988 založil vlastní společnost - Robert Lepage Inc. (RLI).

V letech 1989 až 1993 byl uměleckým ředitelem Francouzského divadla v Národním uměleckém středisku (National Arts Centre) v Ottawě. Zároveň pracoval na vlastních projektech: režie - Jehly a opium (1991-1993/1994-1996), Koriolánus, Macbeth a Bouře (1992-1994). Když v roce 1992 režíroval Sen noci svatojánské, byl prvním Severoameričanem, který režíroval Shakespeara v londýnském Ryal National Theatre.

Zvrat v jeho kariéře nastal, když v roce 1994 založil vlastní multidisciplinární produkční společnost, Ex Machina. Pod jeho vedením uváděl nový tým soustavně divadelní hry: Sedm proudů řeky Ota (1994), Sen noci svatojánské (1995) a sólový Elsinor (1995-1997). Roku 1994 vstoupil do světa filmu. Napsal a režíroval svůj první celovečerní film Zpovědnice (Le Confessionnal), který se objevil v následujícím roce na režisérských dnech festivalu v Cannes. V roce 1996 režíroval Polygrafa, roku 1997 Nó, pak v roce 2000 Možné světy, první celovečerní film, který napsal anglicky,a konečně v roce 2003 Odvrácenou stranu Měsíce.

Caserne (Kasárna), multidisciplinární produkční středisko v Quebecu, zahájilo svou činnost pod vedením Roberta Lepage v roce 1997. V nových prostorách pak Lepage se svým týmem vytvořil a uvedl Geometrii zázraků (1998), Čas Zulu (1999), Odvrácenou stranu Měsíce (2000), La Casa Azul (2001), Operu pouličního zpěváka (2004), novou verzi Dračí trilogie a 1984, operu na motivy románu George Orwella, kterou složil a řídil Lorin Maazel (2005). Pak následoval Projekt Andersen (2005), nová produkce Ex Machina Lipsynch (2007) a Život prostopášníka (The Rake's Progress) Igora Stravinského, jehož premiéra se konala v dubnu 2007 v Thé^atre de la Monnaie v Bruselu. Robert Lepage dostává četná pozvání, aby své nadání uplatnil v nových oblastech divadelního umění. Okamžitého úspěchu se dočkal, když v roce 1992 uvedl v jednom večeru Modrovousův hrad a Erwartung. O rok později režíroval Tajné světové turné (Secret World Tour) Petera Gabriela. Vrátil se k opeře, když uvedl Faustovo prokletí (La Damnation de Faust) v Japonsku (1999) a v Paříži (2001, 20O4 a 2006). Roku 2OOO se podílel na produkci Křížení (Métissages), což byla výstava v Muzeu civilizace (Musée de la civilisation) v Quebecu. V roce 2002 se znovu spojil s Peterem Gabrielem při režírování Vyrůstat živí (Growing Up Live). Potom navrhl a režíroval KÁ, trvalou show v Cirque du Soleil v Las Vegas, která měla premiéru v únoru 2005.

Za svou práci dostal Robert Lepage mnohá ucenění. Jedním z nejvýznamnějších byla v roce 1999 medaile Důstojníků národního quebeckého řádu (Officiers de l'Ordre national du Québec). V září 2000 mu byla udělena cena SORIQ (Société des relationas intérnationales de Québec) za působení jeho díla mimo Quebec. V říjnu 2001 ho vyznamenala organizace World Leaders' Association of Harbourfront Centre, rovněž za mezinárodní význam jeho činnosti. V roce 2002 se stal členem francouzské Čestné legie, Obchodní komora v Quebecu ho jmenovala Velkým Quebečanem (Grand Québecois) a za svůj vynikající přínos kanadskému divadlu získal cenu Herbert Whittakerr Drama Bench Award. O rok později mu byla udělena cena Prix Denise Pelletier, nejvyšší vyznamenání udělované vládou provincie Quebec výkonným umělcům a cena Gascona Thomase Národní divadelní školy. V roce 2004 byl oceněn cenou Hanse Christiana Andersena za umělecký přínos k celosvětovému uctění Hanse Christiana Andersena. Roku 2005 mu Institut France-Canada udělil cenu Samuela de Champlain za přínos francouzské kultuře, dále dostal Cenu Stanislavského za přínos světovému divadlu a za produkci Dračí trilogie, Sedmi toků řeky Ota a Opery pouličního zpěváka. V roce 2007 mu Festival Svazu evropských divadel udělil Prix Europe, jejímiž držiteli jsou mimo jiné Ariane Mnouchkine a Bob Wilson.

Mezinárodní divadelní ústav

SVĚTOVÝ DEN DIVADLA - 27. března

Ustavení Světového dne divadla navrhl nejdříve v Helsinkách a potom ve Vídni na 9. světovém kongresu Mezinárodního divadelního ústavu v červnu 1961 prezident Arvi Kivimaa jménem Finského střediska Mezinárodního divadelního ústavu. Tento návrh podporovaný skandinávskými středisky byl schválen aklamací.

Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu ITI, jichž je dnes téměř 100 na celém světě, slaví od té doby každý rok 27. březen (datum zahájení sezóny "Divadla národů" v roce 1962 v Paříži) jako Světový den divadla mnohočetným a nejrůznějším způsobem.

Mezinárodní divadelní ústav, založený v roce 1948 organizací UNESCO a světově proslulými divadelními osobnostmi, je nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizací v oblasti performing arts, která má formální příbuzenské vztahy s UNESCO (vztahy poradenství a přidružení). ITI usiluje o "prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění, podněcování tvorby a zvyšování spolupráce mezi divadelníky, vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou v oblasti rozvoje, prohlubování vzájemného porozumění za účelem účasti na posilování míru a přátelství mezi národy, připojení se k obraně ideálů a cílů organizace UNESCO."

Akce pořádané na oslavu Světového dne divadla jsou pokusy o uskutečňování těchto cílů. Každý rok je přizvána význačná divadelní osobnost nebo osoba vyznačující se silou srdce a ducha z jiné oblasti, aby se podělila o své úvahy o divadle a souladu mezi národy. To, co je známé jako Mezinárodní poselství se překládá do více než 20 jazyků, předčítá pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Kolegové v audiovizuální oblasti bratrsky pomáhají a více než stovka rozhlasových a televizních stanic vysílá Poselství posluchačům ve všech koutech všech pěti kontinentů.

Jean Cocteau byl autorem prvního Mezinárodního poselství v roce 1962. V roce 1993 vydalo Venezuelské středisko ITI dvě antologie, jednu obsahující všechna poselství od roku 1962 do roku 1993 v originálních jazykových verzích a druhou sbírku ve španělštině.

Světový den divadla je příležitostí pro divadelníky, aby oslavili sílu reprodukčního umění spojovat lidi, je to příležitost podělit se se svými diváky o určitou vizi svého umění a jeho schopnost přispívat k porozumění a míru mezi národy.

Spolu s širokým rozšířením Mezinárodního poselství, které je ústředním znakem Světového dne divadla od jeho zavedení v roce 1961, zahrnuje Světový den divadla četné akce ve všech částech světa od téměř intimních projevů až po velké lidové slavnosti.

Mezi speciální akce, které se konají na znamení Světového dne divadla, patří:

Čtení Poselství v divadlech před večerními představeními 27. března.
Mezinárodní festivaly v tento den nebo během týdne nebo měsíce obsahujícího 27. březen, např. Japonsko, Kamerun, Burkina Faso, Kuvajt.
Speciální představení: např. Belgie, Filipíny, Kypr, Tunisko, Rumunsko, Švédsko, Monako, Španělsko, Zaire a jinde.
Symposia, kolokvia a konference u kulatého stolu o různých aspektech role divadla ve společnosti, např. Řecko, Bangladéš, Chorvatsko, Rumunsko, Makedonská jugoslávská federativní republika, Indie.
Speciální ceny za vynikající výkony v divadelním a tanečním umění - zvláště ceny udělené jako uznání mezinárodního vlivu činnosti oceněných osobností, např. střediska ITI ve Finsku, Maďarsku, Velké Británii, Izraeli, Polsku, Ugandě, Rusku, Německu, Slovinsku a jinde.
Otevření nových divadel, divadelních muzeí a divadelních výstav; dny otevřených dveří a prohlídky divadel s průvodcem.
Národní poselství v mnoha zemích, např. Rumunsku, Zimbabwe, skandinávských zemích a některých latinskoamerických zemích.
Články v tisku o divadle a komentáře o Mezinárodním poselství.
Rozhlasové a televizní pořady o divadle, včetně pořadů pro speciální okruh diváků, např. Indie, Makedonská jugoslávská federativní republika, Rumunsko, Libanon, Sierra Leone a jiné země.
Speciální vysílání dramatických pořadů na národních a regionálních televizních a rozhlasových stanicích.
Bezplatná představení nebo volné lístky do divadla, které jsou tradičně k dispozici v některých zemích, např. v Maďarsku, Egyptě, Chille, Španělsku, Řecku, Belgii, Turecku atd.
Projevy významných národních osobností, např. v USA, skandinávských zemích.
Výzdoba divadel, lidové plesy, veletrhy a průvody.
Speciální plakáty vydané středisky ITI k této příležitosti.
Speciální známka, která byla vydána ve Francii při prvním Světovém dni divadla a v roce 1962 indická pošta zrušila známky na dopisech nápisem oslavujícím divadlo a mír.
Představení na pomoc divadelním charitativním organizacím, např. skandinávské země, Velká Británie.

Zdá se, že mnohé akce plní řadu funkcí. Zatímco všechny akce manifestují mezinárodní aspekt, oslavy Světového dne divadla často poskytují příležitost, aby se městská a provinciální divadla v určité zemi více sblížila. Pomocí bezplatných představení a rozhlasových a televizních pořadů, které mohou dojít jak k dlouholetým milovníkům divadla, tak k těm, kteří nikdy žádnou hru neviděli, divadelní profesionálové také rozvíjejí a zlepšují vztahy se svými diváky.

Četné akce jsou mnohostranného rázu a často je pořádají střediska, která mají k dispozici jen omezené prostředky. Na příklad Bangladéšské středisko ITI a Federace divadelních skupin Bangladéše oslavují Světový den divadla za účasti celé divadelní komunity. V průvodu ulicemi Dháky se sejde více než 1000 herců a hereček v divadelních kostýmech. Pořádají se divadelní výstavy a večer následuje tradiční přednáška o divadle v Bangladéši a divadelní představení různých divadelních společností.

ITI - Provolání k Mezinárodnímu Dni divadla - 27. března

Autoři Poselství:
1. 1962: Jean COCTEAU
2. 1963: Arthur MILER
3. 1964: Laurence OLIVIER - Jean-Louis BARRAULT
4. 1965: Anonym
5. 1966: René MAHEU, generální ředitel UNESCO
6. 1967: Helen WEIGEL
7. 1968: Miguel Angel ASTURIAS
8. 1969: Peter BROOK
9. 1970: Dimitrij ŠOSTAKOVIČ
10. 1971: Pablo NERUDA
11. 1972: Maurice BEJART
12. 1973: Luchino VISCONTI
13. 1974: Richard BURTON
14. 1975: Ellen STEWART
15. 1976: Eugene IONESCO
16. 1977: Radu BELIGAN
17. 1978: národní poselství
18. 1979: národní poselství
19. 1980: Janusz WARMINSKI
20. 1981: národní poselství
21. 1982: Lars af MALMBORG
22. 1983: Amadou Mahtar M´BOW, generální ředitel UNESCO
23. 1984: Michail CARJEV
24. 1985: Abndré-Louis PERINETTI
25. 1986: Wole SOYINKA
26. 1987: Antonio GALA
27. 1988: Peter BROOK
28. 1989: Martin ESSLIN
29. 1990: Kirill LAVROV
30. 1991: Federico MAYOR - generální ředitel UNESCO
31. 1992: Jorge LAVELLI - Arturo USLAR PIETRI
32. 1993: Edward ALBEE
33. 1994: Václav HAVEL
34. 1995: Humberto ORSINI
35. 1996: Saadalla WANNOUS
36. 1997: Jeong Ok KIM
37. 1998: 50. výročí ITI - speciální poselství
38. 1999: Vigdís FINNBOGADÓTTIR
39. 2000: Michel TREMBLAY
40. 2001: Iakovos KAMPANELLIS
41. 2002: Girish KARNAD
42. 2003: Tankred DORST
43. 2004: Fathia EL ASSAL
44. 2005: Ariane MNOUCHKINE
45. 2006: Victor Hugo RASCON BANDA
46. 2007: Jeho Výsost šejk Dr. Sultan Bin Mohammed AL-QASIMI
47. 2008: Robert LEPAGE