25.03.2019 14:17

Wagnerova Valkýra v přímém přenosu z Metropolitní opery

Monumentální tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera se úspěšně vrátila na jeviště Metropolitní opery v New Yorku. Její druhá a patrně nejslavnější část Valkýra zamíří už v sobotu 30. března do třiadvaceti českých kin.

V titulní roli se představí sopranistka Christine Goerke jako nebojácná bohyně Brünnhilda, kterou setkání s lidskými dvojčaty Siegmundem a Sieglindou, v podání Stuarta Skeltona a Evy-Maria Westbroek, přivede na cestu z Valhally k pozemským smrtelníkům. Hudební nastudování řídí Philippe Jordan.

Richard Wagner komponoval Prsten Nibelungův v letech 1848 – 1874. Je autorem nejen hudby, ale i libreta všech čtyř oper, které ho tvoří - Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. Celý cyklus je inspirován prvky z mnoha skandinávských a germánských pověstí a mýtů. Valkýra, která měla svou premiéru v červnu 1870 jako samostatná opera, vychází ze starého severského mýtu Sága o Volsunzích, kdy se dvojčata Sieglinde a Siegmund, která byla v dětství od sebe oddělena, znovu setkají a zamilují se do sebe. Jejich láska však rozčílí bohy, kteří si vyžádají smrt Siegmunda. Sieglinde je zachráněna valkýrou Brünnhildou. Valkýra je dodnes považována za nejpopulárnější ze všech čtyř částí. Snad nejvíce se v ní Wagner přiblížil své vlastní teorii souborného uměleckého díla, Gesamtkunstwerku. Vnitřní hloubka tohoto monumentálního celku a Wagnerův genius vytvářejí z Valkýry operu nadčasovou.

Metropolitní opera v New Yorku se pro tuto sezónu rozhodla přinést na scénu celý Prsten Nibelungův. Režisér Robert Lepage ho inscenoval v Met v sezónách 2010 – 2011 a 2011 – 12. Všechna čtyři díla charakterizuje stejný rukopis – smysl pro tradiční vyprávění kombinované se současnými technologiemi. Tím přenáší Lepage Wagnerovu vizi do 21. století. Metropolitní opera v rámci cyklu vrací na program i operu Valkýra, která měla v tomto nastudování svou premiéru v roce 2011.

Opera o třech dějstvích stojí na vizuálně silné scénografii Carla Filliona, o které se zmiňují snad všichni operní kritici: „Nejdůležitějším stavebním kamenem Valkýry je scénografie (Carl Fillion), která měla být technologickým zázrakem. Jeviště vyplňuje zařízení složené z 24 tyčových prvků, jako jsou obří klavírní klávesy, namontované na centrální ose, která jim umožňuje se zvedat, klesat a otáčet se, transformovat se díky projekcím jednou v les plných stříbřitých kmenů stromů (kde Siegmund prchá před svými pronásledovateli), podruhé ve skalnatý útes žilkovaný roztavenou lávou (kde se bůh Wotan a jeho žena Fricka dohadují o zákonech manželství),” píše Anne Midgette z  The Washington Post.

Milovníky opery jistě ocení hvězdné obsazení. Stuart Skelton a Eva – Maria Westbroeck vystoupí jako Siegmund a Sieglinde, děti Valkýry Wotan, kterou zazpívá Greer Grimsley. V roli Valkýry Brünnhildy, nejoblíbenější dcery Wotan, se představí Christine Goerke.

www.metopera.cz
www.vicnezfilm.cz

Autor článku: Radek Pavlovič

Wagnerova Valkýra v přímém přenosu z Metropolitní opery

Zahraniční divadlo

24.02.2026

Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční představení Kameny. Inscenace vzdává hold obětem holocaustu

Branický Dům tanečního umění přivítá v pátek 27. února 2026 od 18 hodin mimořádné hostování maďarského souboru Royal Ballet Fehérvár. Večerní představení současného tanečního divadla s názvem Kameny je věnováno památce obětí holocaustu.

20.02.2026

Smetana bez not, ale s tancem: česká klasika Pražského komorního baletu v Budapešti

Představte si Vltavu – ne jako řeku, ale jako pohyb lidského těla. Přesně to čeká budapešťské publikum už v pátek. Pražský komorní balet přiveze 20. února do maďarské metropole inscenaci Fragment 24, v níž choreograf Petr Zuska dělá něco zdánlivě nemožného: bere Smetanovu Mou vlast, hudbu, která je pro mnoho Čechů takřka posvátná, a převádí ji do současného tanečního jazyka.

29.01.2026

Black and White Baletu Národního divadla Brno v Poznani, polský triptych v Brně

Balet Národního divadla Brno vyrazí v březnu k sousedům. 11. března se soubor představí ve Velkém divadle Stanisława Moniuszkého v Poznani s baletem Black and White – moderní verzí klasického Labutího jezera v choreografii Mária Radačovského. Jeho současné zpracování ikonického díla Petra Iljiče Čajkovského přináší svěží pohled na známý příběh a spojuje tradiční baletní formu s moderními tanečními prvky.