Závěr operní sezony NdB s Davidem Radokem a Marko Ivanovićem!
Poslední z operních premiér sezony bude vzácnou příležitostí vidět na jevišti práci jednoho z předních českých režisérů Davida Radoka, který se vrací, aby zde navázal na nevšední inscenaci Modrovousův hrad/ Očekávání.
V projektu opět spojujícím dvě jednoaktová díla, Martinů Tři fragmenty z Juliette a Poulencův Lidský hlas se David Radok vydá do světa snů a iluzí, aby pokračoval ve zkoumání vztahů muže a ženy, skutečného i domnělého, kde je současnost konfrontována s reálnou i fiktivní minulostí a postavy se pohybují ve světě představ a snů.
Tentokrát je David Radok i autorem scénografie a jeho výtvarný koncept je spjat s dílem dánského malíře Vilhelma Hammershøie (1864–1916), jehož obrazy pohrávající si se světlem a stínem v tlumených odstínech tmavých barev jsou naplněny tušením napjaté atmosféry a tajemství.
Inscenace vznikla v koprodukci se švédskou operou v Göteborgu, a hudebně ji nastudoval šéfdirigent Janáčkovy opery NdB Marko Ivanović. V hlavní roli se představí naše sólistka Jana Šrejma Kačírková, která ztvární jak postavu Juliette, tak Ženu v Lidském hlasu. Na brněnské jeviště se také vrací vynikající dánský tenorista Magnus Vigilius, tentokrát v roli Michela.
"Pro mě je zajímavé to, že se spojí dva příběhy, které na povrchu spolu nesouvisí, ale kde se dá najít nějaký společný jmenovatel a vytvořit z dvou příběhů jeden příběh, tak že to je jedna historka. Protože Julietta je vyloženě jedna z mála čistě surrealistických oper, zatímco Poulencův Hlas se většinou škatulkuje a kategorizuje do realismu, což si nemyslím, že je úplně pravda. Já si myslím, že Poulencův Hlas je surreálný, možná ještě více než Martinů. Ten společný jmenovatel pro Juliettu a pro Poulencův Lidský hlas jsou dvě věci. Je to iluze a je to čas. Ta iluze je v tom, že my si vytváříme iluzi o lidech, které potkáváme, o lidech, do kterých se zamilujeme, o lidech, se kterými žijeme, ale my máme i vlastní iluzi o sobě samých.", uvedl David Radok.
Surrealistická opera Bohuslava Martinů Juliette a Lidský hlas Francise Poulence k výpravě do spletitého světa na pomezí snu a reality přímo vybízí. V případě díla Bohuslava Martinů se nejedná o celou operu, tak jak ji známe, ale o výběr, který skladatel připravil v roce 1939 k uvedení ve francouzském rozhlase. Volba scény v lese, scény vzpomínek a finále v kanceláři snů ještě pocit neskutečného a snového světa Michel a Juliette umocňují. K uvedení v rozhlase vzhledem k vypuknutí 2. světové války nikdy nedošlo a Tři fragmenty z Juliette poprvé zazněly jen na koncertním provedení s Českou filharmonií v roce 2008. Jejich provedení na jevišti Janáčkova divadla je tak českou scénickou premiérou.
Poulencovo monodrama Lidský hlas z roku 1958 na základě stejnojmenné hry Jeana Cocteau z roku 1930 přináší vlastně absurdní až surrealistickou situaci, kdy sledujeme telefonický hovor ženy, se kterou se rozešel milenec. Je to jejich poslední rozhovor, ze kterého slyšíme jen jednu stranu. Zdrcená žena pomýšlí na sebevraždu, ale poruchový pařížský telefonní servis hovor neustále přerušuje. Lidský hlas napsal Francis Poulenc pro sopranistku Denise Duval, která byla dlouholetou vynikající interpretkou jeho děl a údajně skladatelova znalost zpěvaččina bouřlivého milostného života vnesla do díla řadu specifických detailů. V mnohém se zde odráží i Poulencova osobní zkušenost ze zneužívání prášků na spaní a antidepresiv, což nabízí pohled na celý monolog, jako na situaci, kdy nevíme, co je ještě skutečnost a co pouhá halucinace telefonující ženy.
Foto: Marek Olbrzymek
