Dopis DAMU Radě hlavního města Prahy

Následující text je dopisem, který byl předán na magistrát 31. března a dosud na něj na DAMU nedorazila žádná odezva. Renomovaní divadelníci v něm shrnuli některé závažné připomínky k plánované transformaci pražských divadel. Fakt, že radní pro kulturu Milan Richter názory těchto osobností české kultury ignoruje, jen dokumentuje, jaký je ve skutečnosti jeho vztah k názorům odborné veřejnosti.

Mgr.Zdeněk A. Tichý

proděkan DAMU

pro studijní záležitosti a uměleckou činnost

* * *

V Praze, 18. 3. 2008

Vážené dámy a vážení pánové,

Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze jako přední pedagogické a vědecké pracoviště zabývající se studiem divadla a výchovou k divadlu se značným znepokojením sleduje průběh transformace pražských divadel, který od původního záměru a deklarace zachovat síť veřejných neziskových divadel (vedle vzniklé sítě komerčních divadel), směřuje ke stírání rozdílu mezi oběma skupinami.

Obracíme se na vás proto, že na politických rozhodnutích městských zastupitelů a na koncepci kulturní politiky města závisí budoucí podoba pražské divadelní sítě a tím i uplatnění a profesní růst našich absolventů. Divadelní fakulta vychovává své studenty k práci v divadle jako umělecké instituci, instituci veřejné kulturní služby, protože právě taková divadla nabízejí možnost zachování profesních standardů i významně přispívají k zaměstnanosti v oboru.

Dovolujeme si Vám připomenout, v čem tkví výjimečnost pražské divadelní sítě, respektive, proč bychom považovali za nezodpovědné tuto po desetiletí formovanou strukturu neuváženým zásahem rozmetat:

- Divadlo sehrálo rozhodující roli v uvědomění a emancipaci českého národa a v totalitních érách skýtalo takřka jediný relativně svobodný veřejný prostor. V historii české společnosti divadlo nikdy nebylo pouhou zábavou, ale často bylo zrcadlem snah tohoto národa.

- Praha má tu čest se pyšnit divadly, která splňují nároky „živého kulturního dědictví“, divadly, jež si navzdory proměnám jejich vedení dokázala udržet vysokou úroveň dramaturgie i inscenační praxe po desítky let – kontinuitu, o které si například divadla ve Spojených státech nebo i v Británii mohou nechat jenom zdát. Tato kontinuita spoluvytváří kulturní povědomí svých návštěvníků. Jejich divák je divákem poučeným, který si vytváří návyk navštěvovat divadlo jako kulturní instituci, vytváří si schopnost rozlišovat mezi kvalitou a pokleslostí, uměním a diletantstvím.

- Divadelní fakulta na základě studia vývoje českého divadla a schopnosti odhadnout jeho budoucnost je hluboce přesvědčena o potřebě zachování sítě veřejných divadel, divadel, která naplňují ideál veřejné kulturní služby.

V případě divadel jde o kontinuální péči o dramatickou kulturu a tvorbu v jejích aspektech zrcadlení lidského chování a jednání. V tomto ohledu divadla veřejné služby mají nejen kulturně vzdělávací, ale přímou poznávací funkci, funkci citové výchovy v dnešním stále více přetechnizovaném světě.

- Z hlediska provozu je síť neziskových divadel v Praze zdravá, nevykazuje žádné známky krize ani úpadku, naopak, za předpokladu zachování kritérií a deklarace z roku 2001, provázející první vlnu transformace, by se mohla úspěšně transformovat a nadále pomáhat dobré úrovni zaměstnanosti v oboru.

- V poslední době medializovaná vize, že chystaná transformace zajistí „rovné podmínky“ při rozdělování grantů všem pražským divadlům, se míjí s realitou. Zcela totiž opomíjí různorodost divadel z hlediska jejich repertoáru, početnosti souborů i ze způsobu, jakým zaměstnávají herce.

- Iluzornost „rovných podmínek pro všechny“ vyplývá i z počtu divadelních subjektů v Praze, jenž je větší než počet existujících divadelních sálů. Mezi divadelními budovami jsou navíc obrovské rozdíly v technickém vybavení – do mnoha z nich přitom hlavní město investovalo stovky miliony korun a je tedy ve veřejném zájmu, aby si Praha tyto investice ochránila i do budoucnosti.

- V současném vývoji spatřujeme nebezpečí ztráty kritérií. Domníváme se, že je nutné rozlišovat mezi divadly veřejné kulturní služby a divadly založenými a provozovanými za účelem produkování zisku, tedy divadly jako obchodními společnostmi. Respektování tohoto rozdílu je základem všech evropských dotačních systémů, předpokladem koncepční kulturní politiky všude na světě. Apelujeme proto na soudnost a odpovědnost všech, kdo v této chvíli rozhodují o budoucí podobě kulturního prostoru hlavního města.

- Neříkáme, že transformace dalších pražských divadel není možná. Důrazně však protestujeme proti transformaci zbytečně uspěchané a nepromyšlené, která v konečném důsledku hazarduje s kulturními hodnotami nevyčíslitelné hodnoty.

doc. Jan Hančil

děkan

doc. Jan Burian

vedoucí katedry činoherního divadla

prof. PhDr. Jan Císař, CSc.

vedoucí katedry teorie a kritiky

prof. Jan Dušek

vedoucí katedry scénografie

prof. Josef Krofta

vedoucí katedry alternativního a loutkového divadla

prof. Jaroslav Vostrý

ředitel Ústavu dramatické a scénické tvorby