Rakouský spisovatel, básník a dramatik Peter Handke získal Nobelovu cenu za literaturu

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018 získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková. Letošním laureátem této ceny je rakouský autor Peter Handke. Ve Stockholmu to dnes oznámila Švédská akademie. Loni Nobelova cena za literaturu udělena nebyla kvůli skandálu kolem sexuálního obtěžování ve Švédské akademii, která laureáty vybírá. Proto se v letošním roce vyhlašovaly ceny dvě.

Rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel Peter Handke (76) je nekonvenčním autorem několika desítek próz, her a esejů. Cizí mu není ani film, Handke se podílel na námětech a scénářích například k filmům Wima Wenderse, tři celovečerní snímky také sám režíroval. V roce 2009 se Handke stal laureátem Ceny Franze Kafky, získal rovněž Mezinárodní Ibsenovu cenu a dnes obdržel Nobelovu cenu za literaturu za rok 2019.

Peter Handke se narodil v rakouském Griffenu 6. prosince 1942 jako nemanželský syn. Od dvou do šesti let žil s matkou, která byla slovinského původu a později spáchala sebevraždu, v Berlíně. Po nedokončeném katolickém semináři, kde přispíval do školního časopisu, studoval v letech 1961 až 1965 práva a už na studiích se začal věnovat psaní náročnějších textů. K jeho velkým vzorům patřili francouzští literáti Claude Simon a Alain Robbe-Grillet.

Studia práv ale nedokončil, protože dostal nabídku od nakladatelství Suhrkamp na vydání knihy. V roce 1966 se tak na pultech knihkupectví objevil první Handkeho román Sršni, který následovalo množství dalších knih.

Handkeho psaní bylo od počátku převratné, v dramatu vytvářel takzvané mluvené hry, které byly v obsahové i formální opozici k obvyklému dramatu. Též ve svých prózách tematizuje problematiku komunikace, jazyka i otázky existenciální. „Nehledejte myšlenku, ale pocit," říká.

Do češtiny je jeho tvorba překládána už od konce 60. let minulého století, vyšly například Úzkost brankáře při penaltě, Nežádané neštěstí, Zvláštní žena, Tři pokusy, Dětský příběh: Číňan bolesti, Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu či Don Juan. V Česku je známý především jako autor prozaických děl, na divadelních prknech ho dosud asi nejvíce proslavila inscenace Spílání publiku režiséra Dušana D. Pařízka v pražském Divadle Komedie (2010), které s úspěchem inscenovalo i jeho Handkeho díla Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli či Podzimní blues.

V roce 2016 olomoucké Divadlo na cucky představilo v české premiéře jeho inscenaci Proč kuchyň?, jejíž text napsal pod vlivem válečných událostí na Balkáně v průběhu 90. let. Ostatně kvůli bombardování bývalé Jugoslávie letouny NATO v roce 1999 opustil katolickou církev a pobouření také vyvolal svou účastí na pohřbu srbského vůdce Slobodana Miloševiče, který byl u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) souzen pro genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, ale zemřel v březnu 2006 ještě před vynesením rozsudku.

V roce 2015 se stal Handke čestným občanem srbské metropole Bělehradu. I s ohledem na jeho prosrbské postoje se s protesty setkalo udělení Mezinárodní Ibsenovy cenu Handkemu v roce 2014. Podle agentury AFP odměnu za cenu tehdy věnoval na vybudování veřejného koupaliště v srbské enklávě v Kosovu.

Obrýlený dlouhovlasý intelektuál Handke se charakterem svého díla řadí mezi své krajany jako jsou nebo byli Elfriede Jelineková, které rovněž obdržela Nobelovu cenu za literaturu, Thomas Bernhard nebo Werner Schwab. Je autorem rozsáhlého díla, jeho bibliografie čítá na osm desítek titulů, spolupracuje s filmem. S Wendersem spolupracoval jako scenárista na legendárním snímku Nebe nad Berlínem z roku 1987 nebo na televizní adaptaci Úzkosti brankáře při penaltě.

Handke, který pobýval během svého života kromě Rakouska i v Německu nebo USA, žije od roku 1991 na předměstí Paříže. Od roku 1995 je podruhé ženatý s francouzskou herečkou Sophie Seminovou, z každého manželství má jedno dítě. O jeho životě a díle pojednává ceněný autobiografický dokument Peter Handke - Jsem v lese. Možná se opozdím... z roku 2016.