České divadlo Soubor činohry Divadla J. K. Tyla uvede komedii Každý má svou pravdu z pera italského spisovatele Luigiho Pirandella Soubor činohry Divadla J. K. Tyla uvede komedii Každý má svou pravdu z pera italského spisovatele Luigiho Pirandella
Soubor činohry Divadla J. K. Tyla se pod režijním vedením Mikoláše Tyce pokusí odhalit tajemství nových sousedů v připravované komedii Každý má svou pravdu z pera italského spisovatele Luigiho Pirandella, držitele Nobelovy ceny za literaturu. Premiéra hry, jež patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji uváděné tituly tohoto autora, je naplánovaná na 8. února 2020 ve Velkém divadle a dá vyniknout hereckému umění předních plzeňských herců. V početném obsazení se diváci mohou těšit například na Janu Kubátovou, Apolenu Veldovou, Vladimíra Pokorného, Jaroslava Matějku nebo Michala Štěrbu.
Komedie s až groteskními prvky Každý má svou pravdu, u nás také překládaná jako Je to tak (když myslíte…), měla světovou premiéru v roce 1917 v Miláně a jejími hlavními hrdiny jsou sicilští migranti paní Frolová a její zeť pan Ponza, kteří se přistěhují do klidného městečka. Zprávy o nových spoluobčanech se samozřejmě začínají rychle šířit, jsou ale nejasné nebo dokonce protichůdné! A rázem je na světě velké pozdvižení a komedie takřka detektivní. Všichni chtějí zjistit pravdu! Proč paní Ponzovou nikdo neviděl? Proč její matka paní Frolová bydlí jinde než dcera? Proč dcera matku nenavštěvuje a jen si spolu píší dopisy? To starousedlíkům nedá spát! Jsou totiž zmateni a znejistěni.
„Přirozenou lidskou vlastností je zvědavost. A zvláště pak zvědavost na život druhých. Tato tendence v současné době nabyla kolosálních rozměrů, když jsme se stali voyery cizích příběhů, aférek celebrit na stránkách bulvárních časopisů a konzumenty fantastických titulků na internetu a sociálních sítích. Sotva již umíme rozeznat fake news a fakta. Podobnými ‚celebritami‘ jsou paní Frolová a pan Ponza pro obyvatele italského maloměsta, které Pirandello dokonce nazývá tyrany, neboť se neostýchají přivlastnit si právo být morálním soudcem. Lézt druhým do soukromí a podrobovat je svým (kolektivním) rentgenovým očím. Ale mohou všechny ty oči vidět a pochopit jejich skutečný vnitřní svět?“, komentuje hru dramaturg Zdeněk Janál a dodává: „Je to italsky živá hra argumentů, napínavá komedie, která poskytuje výrazné herecké příležitosti téměř pro polovinu našeho souboru.“ V ústřední dvojici paní Frolové a jejího zetě pana Ponzy se objeví Jana Kubátová a Vladimír Pokorný, v dalších výrazných úlohách diváci uvidí například plzeňského rodáka Jaroslava Matějku, šéfku souboru činohry Apolenu Veldovou, Michala Štěrbu, Janu Ondruškovou, Libora Stacha, Simonu Rejdovou a další.
„Komedii Každý má svou pravdu bych charakterizoval jako metafyzickou grotesku,“ říká režisér Mikoláš Tyc, který spolupracuje s Divadlem J. K. Tyla poprvé, a vysvětluje: „Autor se zde zabývá problémem iluze a pravdy, snů a skutečnosti a pokládá si otázku: ‚Co je vlastně pravda‘. Na tento abstraktní problém se ale dívá velice komediálníma očima.“ Současné nastudování této komedie zazní v překladu divadelního antropologa a básníka prof. Vladimíra Mikeše. „Je nám ctí, že naše inscenace bude premiérou překladu, který sice vyšel knižně už v roce 2008, ale z jeviště jím herci dosud nepromluvili. Jeho autorem je legenda českého překladatelství,“ upozorňuje Zdeněk Janál. Inscenační tým doplňuje výtvarník Petr Vítek, který v posledních dvou letech opakovaně spolupracuje s DJKT, k jeho posledním pracím patří scéna k operám Iris a Broučci, a kostýmní návrhářka Aneta Grňáková, která se v Plzni podílela na úspěšné činoherní detektivce Past na myši a která kromě divadla spolupracuje i s filmem. Za kostýmy k filmu Já, Olga Hepnarová (2016) byla nominována na Českého lva.
Autorem hry je jeden z nejvýznamnějších dramatiků dvacátého století Luigi Pirandello (1867-1936), který byl nejprve básníkem a velmi uznávaným prozaikem. Jako dramatik se prosadil až v necelých padesáti letech, ovšem brzy poté se zařadil mezi dramatiky, kteří byli nejen úspěšní, ale také udávali směr ve vývoji světového dramatu. Jeho nejslavnější hra Šest postav hledá autora (1921) ve své době znamenala doslova divadelní revoluci. Celé jeho dílo je prodchnutou zkoumáním problematiky identity nebo vztahu skutečnosti a zdání, reality a fikce. V Plzni byla hra Každý má svou pravdu uvedena před více než padesáti lety (1969) v režii Oty Ševčíka a v překladu Evy Uhlířové, plzeňští diváci se v minulosti mohli setkat také s Pirandellovou Sicilskou komedií (1979) a Jindřichem IV. (1995).
