Jiří Kylián proslavil český tanec ve světě
Benátky/Praha 14. června (ČTK) - Ve svých nápaditých choreografiích snoubí Jiří Kylián (61) taneční prvky klasiky i moderních směrů. Nechybí v nich humor. Pohyb v jeho tanečních kreacích dokonale ladí s hudbou a je zároveň dramatický a emocionálně bohatý. Světově proslulý tanečník a choreograf českého původu převezme 17. června na Mezinárodním festivalu současného tance v Benátkách Zlatého lva za celoživotní dílo.
Kyliánovu dosavadní slušnou řádku cen rozhojnila loni na jaře v Praze Thálie za celoživotní dílo. Celkem vytvořil přes 80 choreografií, z nichž velkou část převzalo na 40 předních zahraničních souborů včetně Národního divadla v Praze a Pražského komorního baletu.
"Tanec je mnohem zajímavější, než si většina lidí myslí. Je to nejstarší umělecký výraz lidstva. Starší než hudba, zpěv, sochy či malba," míní Kylián. Sám tančí od devíti let. Rodák z Prahy je řazen mezi desítku nejvýznamnějších žijících choreografů vůbec. Z Československa odešel do Londýna v roce 1967, odtud do Stuttgartu a pak do Nizozemska.
Soubor, který tam přebral, nebyl v nejlepším stavu. Dnes patří Nizozemské taneční divadlo (NDT) ke světové špičce. Mezinárodně jej proslavila Janáčkova Sinfonietta v roce 1978.
Kyliánovy choreografie mívají délku pouhých 17 či 30 minut. "Dá-li se něco povědět za 17 minut, proč bych to měl vyprávět o deset minut déle?" míní umělec, který také rád pracuje s nahotou: "Oděv je brnění. Člověk se pod ním může schovat, vyzařovat něco, co není nebo necítí. Kamufláž. Nahý člověk nepředstírá. Skrz kůži je ho možné prohlédnout."
Sám sebe Kylián pokládá za světoobčana: "Část mých předků je německého původu a pochází ze Slezska, také mám trochu maďarské krve." Narodil se 21. března 1947 v Praze. Jeho matka Markéta byla taneční hvězdou, která procestovala Evropu. "Probudila ve mně také lásku k přírodě a táta lásku k hudbě, a to přesto, že byl ředitelem banky a tanec si moc nezamiloval," říká Kylián.
Pražskou konzervatoř absolvoval u tanečnice Zory Šemberové. V 70. letech získal stipendium na Královské baletní škole v Londýně. Objevil se ve velkých sólových rolích ve stuttgartském baletu a první choreografii vytvořil pro tento soubor. Svět dobyl jako šéf NDT, kde působí dodnes.
Z jeho osmi desítek choreografií jsou nejznámější Listy důvěrné, Glagolská mše a Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka, Polní mše Bohuslava Martinů, Žalmová symfonie či Historie vojáka Igora Stravinského nebo Potopená katedrála Clauda Debussyho.
Ve své vlasti tvorbu představil na Pražském jaře v roce 1982. O osm let později zřídil v Praze pobočku haagské nadace - Kyliánovu nadaci. V Divadelním ústavu založil svou videotéku, věnoval autorská práva pro uvedení několika děl ND a řadu let hradil stáže českých tanečníků a choreografů. Některé ze svých choreografií svěřil Pražskému komornímu baletu a pražské Taneční konzervatoři. V Praze je po něm také pojmenovaný Baletní sál Jiřího Kyliána.
Inspirací se mu stal i tanec původních australských obyvatel, který jel studovat do severní Austrálie: "Jejich opravdovým vlastnictvím je kultura a jejich tělo - tanec, zpěv a legendy. Vytvářejí i nové tance, říkají, že je sní." Ve spolupráci s různými televizemi zorganizoval festival australských domorodců.
Kylián je ženatý s japonskou tanečnicí Sabine Kupferbergovou, mají dceru May. Ve volném čase chodí na houby, ačkoli této činnosti se v Nizozemsku nevěnuje téměř nikdo.
Ke svým choreografiím dnes používá tvorbu současných skladatelů i počítačově komponovanou hudbu. Do světa filmu se vydal tanečním snímkem Car Men, což je neobvyklé spojení tance, klasické hudby, starých aut a černobílých grotesek. Vznikl na motivy Bizetovy opery Carmen, její hrdiny však představuje jako pošetilé automobilové nadšence v kulisách severočeských uhelných dolů.
Jitka Bojanovská rmi
