Státní opera vstoupila do nové sezony s provizorním vedením
Praha 15. října (ČTK) - Státní opera Praha zahájila letošní sezonu s dočasně jmenovaným novým šéfem opery, končícím generálním ředitelem a bez šéfdirigenta. V plánu má navíc pouhé tři premiéry. Podle kritiků, které oslovila ČTK, si za 16 let své samostatnosti sice vytvořila svoji tvář, kvalita jejích produkcí má však značné výkyvy. V tomto ohledu se také ale nijak neodlišuje od ostatních českých operních domů.
Po neúspěšné květnové premiéře Wagnerova Bludného Holanďana odešla šéfka opery Ingeborg Žádná a šéfdirigentovi Guillaumu Tourniaireovi nebyla prodloužena smlouva. Pucciniho Bohému proto nyní místo něj na 23. října s režisérem Ondřejem Havelkou připravuje dirigent Ondrej Lenárd.
Generální ředitel Jaroslav Vocelka, který odejde příští rok v prosinci do penze a na jehož místo už je vypsáno výběrové řízení, jmenoval na dvě sezony do funkce šéfa opery uznávaného operního praktika a dirigenta Rudolfa Krečmera. Ten prý bude také dohlížet na umělecké výkony orchestru. "Výběrové řízení neplánujeme. Když ho bude potřeba, ať si šéfdirigenta zvolí nový ředitel," domnívá se Vocelka.
Nová sezona nabízí pouze tři operní premiéry a jedno operetní představení, ačkoli evropské operní scény obvykle uvádějí více než pět nových titulů. Podle hudebního publicisty Jindřicha Bálka ale nemusí být nízký počet premiér na závadu. "Lepší je jedno představení na úrovni než několik nekvalitních. Jestli tomu tak opravdu bude, je otázka," poznamenává Bálek.
Operní dům má nálepku nejnavštěvovanějšího divadla v České republice, protože jeho průměrná návštěvnost je pětasedmdesátiprocentní. Svůj běžný repertoár totiž zaměřuje Státní opera Praha spíše na atraktivní tituly, které lákají převážně zahraniční klientelu. "Jsou to většinou průměrné produkce s konvenční a nenápaditou režií, které vážné zájemce o operou zklamou," upozorňuje Bálek. Ředitel Vocelka se ale domnívá, že diváci chtějí trošku sentimentu, dramatu a krásné líbivé muziky. "A to je Puccini a Verdi," říká.
Podle teatrologa Josefa Hermana se nedá jednoznačně říci, že ve všech případech jsou produkce Státní opery Praha průměrné, na českém území podle něj patří k těm lepším. "Státní opera Praha je pořád jakousi jistotou, potenciál umělecký má. Je otázkou, jestli se dá využít lépe," dodává. Problémem Státní opery Praha je podle něj potřeba soběstačnosti, což produkci vede ke kompromisům. Celkový rozpočet Státní opery Praha je 260 milionů korun, z nichž téměř 160 milionů tvoří státní dotace, což podle odborníků nestačí. Ekonomická soběstačnost ostatních evropských scén se pohybuje okolo 30 procent.
Dramaturgie v posledních třech letech nabízí podle Hermana i méně známé tituly. "Tím myslím, že se Státní opera Praha hodně odlišila od zbytku našeho operního světa; s výjimkou Národního divadla, jež má nesrovnatelné podmínky, a ostravské opery, která jako jediná tady u nás funguje tak jako jiné operní domy v zahraničí," připomíná Herman.
Budova Státní opery byla vybudována před 120 lety pražskou německou menšinou jako Nové německé divadlo. Od té doby nebyl postavený na území republiky tak reprezentativní prostor, který by dokázal uspokojit požadavky operního žánru. Po druhé světové válce stát scénu přejmenoval na Velkou operu 5. května. V roce 1948 však byla připojena k Národnímu divadlu jako Smetanovo divadlo.
V roce 1992 se osamostatnila. Obě divadla se v operních titulech ale pravidelně dublují, v loňské sezoně k tomu došlo dokonce šestkrát. "Bylo to vinou Národního divadla, které nerespektovalo dohodu...Zkusíme navázat nové vztahy a doufáme, že to bude lepší," tvrdí Vocelka.
Loni uvažovalo ministerstvo kultury, že Státní operu Praha sloučí s Národním divadlem, ale nakonec z toho sešlo. Také snahy o převedení do rukou pražské radnice vyzněly naprázdno. Podle kritiků by se měl magistrát na financování Státní opery Praha minimálně podílet.
Šárka Mrázová mkv
