Tak a mám to za 50!
A MÁM TO ZA 50!, Tak se jmenuje jedinečné představení k životnímu jubileu umělecké šéfky, choreografky a sólistky Tanečního divadla Mimi fortunae Hany Smičkové-Látalové. Název nemá být loučením ani povzdechem, jen konstatováním faktu, že je důvod k oslavě, obzvláště když energie, humoru, tanečníků, přátel a diváků oslavenkyni neubývá.
Hana Smičková - Látalová je uměleckou ředitelkou a choreografkou tanečního divadla Mimi fortunae po celých 21 let trvání souboru. Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků. Od roku 2002 je Hana Smičková - Látalová zařazena mezi žijící osobnosti České republiky v almanachu Who is Who…? a od roku 2006 je vedena v Českém almanachu osobností.
Hana Smičková - Látalová založila taneční divadlo Mimi fortunae v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie. Ve svých představeních se ovšem objevuje i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a téměř hereckou mimikou. K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové , Fašistka v tanečně-divadelním projektu „Být či nebýt“. První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona „..teď na krk oprátku ti věší...", pro kterou Hana Smičková - Látalová vytvořila choreografii, se po sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a v roce 1991 i v básníkově rodišti - Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také „Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací", ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice. Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou - Látalovou k moderní choreografii, kde prvním dílem byla "Modlitba kamene", choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku. K nejznámějším inscenacím patří také „Malý princ" podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva). V roce 1991 Hana Smičková - Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo „Slova" oceněno Cenou za choreografii. „Slova" byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie. V roce 1998 byla „Carmina Burana" s choreografií Hany Smičkové - Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci „Balady o smrti" byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. V letošním roce její choreografie JÁ získala ocenění ARTAMY.
Z tvůrčí dílny Hany Smičkové - Látalové vzešlo do dnešního dne přes sedmdesát choreografií pro současný i historický scénický tanec. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet „Ptáci“ a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993. V r.1994 působila jako asistentka při choreografii „Sedm pro mých sladkých šestnáct" amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě „The Landscape of the Spirits". V roce 2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem „The Smart Irony of Renaissance“ - s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002 – 2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA.
Na výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE, které se hrálo v divadle Bolka Polívky v Brně, se Hana Smičková - Látalová rozloučila s dosavadní formou divadla a začala se věnovat s MIMI FORTUNAE scénickým experimentům a tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojující tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie „Ber kde ber“ uváděná u nás i v Německu. Věrnost zásadám moderního scénického tance však nadále zůstala zachována v inscenacích jako jsou například „Keltský obřad Beltaine“ a „Světlo v plameni“. Počínaje rokem 2003 se choreografka znovu plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – „Být či nebýt…?“. Tento Projekt premiéroval v „domovském“ divadle Bolka Polívky v Brně a byl rozhodující „tečkou“ pro zápis choreografky mezi české osobnosti. Následují další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života s názvem ZIVOMŘENÍ a KAPKY BOLAVÉ NADĚJE. Kromě dramatických scén se diváci i tanečníci baví parodiemi jako „Miláčku, nemám co na sebe!“
Pro své narozeninové představení Hana Smičková-Látalová chystá mimo jiné premiéru choreografie na motivy slavného Bolera. Jak choreografka říká: „Když jsem začínala, řekl mi francouzský avantgardní umělec Bruno Genty, že každý skutečný choreograf se má utkat s Carmina Burana a s Bolerem. Takže mně zbývá Bolero a samozřejmě nevím, jak uspěju u diváků, ale moji tanečníci při zkouškách svým rolím věří a já jsem si jistá alespoň tím, že takto Bolero nikdo nezpracoval!“ Hudba Maurice Ravela také nebude jedinou, která bude choreografii doprovázet - stejně jako k duetu „JÁ“ složil tzv. „na míru“ skladbu Jiří Hradil. Dne 28.11.2008 v bezbariérovém divadle BARKA samozřejmě čeká diváky vícero tanečních lahůdek, něco pro zasmání, něco pro zasnění, něco provokujícího, prostě narozeninový koktejl emocí a příběhů, oslavenčině velkému srdci blízkých. Představení je sice už delší dobu úplně vyprodané, ale po novém roce bude uvedena jeho částečná repríza se všemi premiérovými choreografiemi.
Zdroj: fortunae@centrum.cz
