10.12.2008 00:00

Josef Brož představil knihu o herečce Andule Sedláčkové

Praha 10. prosince (ČTK) - Byla to první velká hvězda, které říkali "česká Sarah Bernhardtová". Ženy se jí prý chtěly podobat, muži ji milovali. Herečce Anně Sedláčkové (1887 - 1967) věnoval publicista Josef Brož knihu, kterou představil v pražském Divadle na Vinohradech. Publikaci pokřtila členka divadla Jiřina Jirásková, která ji pamatuje. 

"Viděla jsem její vůbec poslední představení v životě. Hrála paní Erlynneovou ve Wildeově Vějíři lady Windermerové. To se psal rok 1947 a seděla jsem tady na prvním balkoně v lóži," řekla populární herečka ČTK. 

V knize nazvané Aféry Anduly Sedláčkové, doplněné spoustou fotografií, se Brož pokusil herečku zasadit do kontextu proměnlivého 20. století. Už proto, že začínala v divadle, ale byla zároveň se svým mužem architektem Maxem Urbanem filmovou průkopnicí. Od roku 1913 hrála šest sezon v Národním divadle, pak byla tři sezony na Vinohradech, odkud se opět na českou první scénu vrátila. V roce 1927 byla členkou Divadla Vlasty Buriana, pak opět hrála na Vinohradech a v Národním. Od roku 1912 účinkovala v němých filmech, v roce 1930 se objevila v prvním českém zvukovém filmu. 

"Bez jejího vlivu by nevyrostly herečky jiné, byť rozdílné svým typem. Ať už šlo o Olgu Scheinpflugovou, Adinu Mandlovou či Lídu Baarovou," uvedl Brož. Sedláčková podle něj splňovala představy o sexappealu své doby, byla ikonou veřejného vkusu. Dlouho mu však zůstalo záhadou tajemství, proč zůstala dodnes ve stínu jiných, a na stránkách nabídl svůj pohled. 

Rozhodujícím okamžikem byl podle něj vztah herečky ke dvěma totalitním režimům: nacistickému i komunistickému. V červnu 1942 chyběla na neslavném slibu Velkoněmecké říši v Národním divadle po atentátu na Reinharda Heydricha, na němž vystoupila veškerá česká umělecká elita. "Její neúčast otevřela problém, který se s ní táhnul celý její život," uvedl autor. 

Do knihy zařadil soupisy divadelních a filmových rolí herečky, bohatou literaturu, jmenný rejstřík, nepublikované dokumenty a dopisy Emy Destinnové, Aloise Jiráska, Huga Haase či Jaroslava Kvapila, které dokreslují některé souvislosti. Využil fotografie Jana Langhanse, Františka Drtikola a dalších autorů. Poprvé se tu objevují záznamy z výslechových protokolů 50. let, kdy byla ona i její dcera Marcella v hledáčku bezpečnostních složek.

Zapomenutá herečka nezemřela bez poct. V předvečer svých osmdesátin převzala v září 1967 titul zasloužilá umělkyně a filmový ústav uspořádal přehlídku jejích filmů. Tři roky předtím se marně ucházela o místo v Národním divadle - jako uklízečka. Zemřela měsíc poté, co ji v říjnu 1967 srazil v centru Prahy motocyklista. 

Jiří Borovička mkv

Autor článku: ČTK