Bratři Formanové připravují Rusalku v Divadle Husa na provázku
CESTA ZA RUSALKOU... na motivy opery A. Dvořáka a libreta J. Kvapila mezi žánrový „otevřený“ inscenační projekt o třech dílech.
Projekt Rusalka je dalším dlouhodobým inscenačním záměrem, v rámci konceptu tzv. „nepravidelné dramaturgie“ Divadla Husa na provázku, vybočující žánrově, tématicky či volbou textové předlohy mimo klasický divadelní repertoár. Projektem Cesta za Rusalkou se divadlo chce v průběhu dvou sezón věnovat žánru opery a novým možnostem uchopení tohoto specifického hudebního tvaru.
Režijně – scénograficko - autorská dvojice Petr a Matěj Formanovi se již dlouhodobě věnují právě „mezižánrovým projektům“, pro které navíc vždy hledají specifický scénický prostor. Sami své Divadlo bratří Formanů charakterizují jako - společenství divadelních nomádů, vyznávajících kouzlo cest a putování. Pohyb, hra, setkávání a nezávislost jej přivádějí do prostředí často nedivadelních, ale provokujících svou atmosférou, historií, vnitřní silou.
Vytvořili za dobu svého působení na domácí i zahraniční scéně řadu netradičních inscenačních projektů – např. v roce 2000 přestavěli nákladní loď na loď divadelní s názvem Loď TAJEMSTVÍ, v loňském roce vznikla inscenace OBLUDÁRIUM odehrávající se v pouťově – kolotočové konstrukci. Souběžně pracovali na řadě představení pro Národní divadlo Praha – Nachové plachty, Dobře placená procházka, v nichž vždy postupovali vždy proti všem divadelním konvencím a provozním omezením kamenných budov.
Na posledním světovém Quadrienalle (2007) v Praze byli hlavním reprezentantem české současné scénografické scény.
Všechna představení, projekty a výstavy navíc doplňují o řadu doprovodných akcí, zakládajících se především na přímé komunikaci s diváky.
Námět k opeře Rusalka vychází z universálního příběhu o lásce a sebeobětování na pozadí tajuplné krajiny s pohádkovými bytostmi. Režijně-dramaturgický koncept je taktéž založen na mísení reálných a magických prvků v příběhu a neustálé proměně perspektivy, a to jak z hlediska scénického prostředí, tak i hlavní dějové linie.
Stejně jako operní libreto je rozepsáno do tří dějství, je i inscenační projekt rozdělen do tří částí:
1. část – Na cestě za Rusalkou – 1. čtená (krátké pobývání v divadelních okolnostech plných malých zázraků)
site specific v Údolí Lišky Bystroušky u jezera
Realizace: 22. 6. - 24. 6. 2008
První část projektu, která se odehrála ve dnech slunovratu, byla koncipována jako společný výlet diváků a herců do Údolí Lišky Bystroušky k malému jezeru na první čtenou zkoušku. Divadelní akce začínala na nádraží a pokračovala za pomocí divadelních průvodčí i ve vlaku. Výlet pokračoval krátkou procházkou Údolím Lišky Bystroušky s odborným komentářem prof. Miloše Štědroně o Leoši Janáčkovi a jeho operním inspiracím. Došlo tak k originálnímu propojení dvou českých operních géniů na pozadí bílovické krajiny. U jezera pak probíhalo vlastní čtení libreta, do něhož vstupovali místní turisté, cyklisté, z lovu zaběhlé krávy, atd. Život místní krajiny se mísil s pohádkovým příběhem, hudba se zvuky lesa. Hlavním cílem této první části projektu bylo společné setkání herců, inscenačního týmu a diváků, kteří se tímto způsobem mohli zúčastnit (možná vůbec poprvé v historii divadla) první čtené zkoušky, která je zásadním okamžikem pro celý proces inscenace. Stejně jako v Kvapilově libretu je princ přitahován k jezeru neznámou silou, tak i diváci mohli postupně vstupovat z reality do „magické“ krajiny postupně ožívajícího textu, hlavních Dvořákových árií.
2. část - Ubohá Rusalka bledá...
Z autentického prostředí jezera je příběh Rusalky v druhé části projektu přenesen do interiéru divadla a výpověď se koncentruje především na nastudování operního libreta, a to ve výrazné autorské úpravě skladatele Marka Ivanoviče (mj. vytvořil hudební aranžmá k inscenaci Miloše Formana – Dobře placená procházka v pražském Národním divadle).
Stejně jako při prvním uvedení v Bílovicích nad Svitavou pokračuje inscenační tým v cestě, a to jak prostory Divadla Husa na provázku, tak i hledáním nových cest k opernímu žánru. Zcela netypický je i způsob přípravy celého inscenačního projektu. Divadlo bratří Formanů vždy pracuje s širokým týmem spolupracovníku, kteří se podílejí na výtvarné, choreografické či hudební složce projektu.
Divadlo Husa na provázku se tak od konce ledna dočasně proměnilo v další „detašované pracoviště“ Divadla bratří Formanů. Na kongresovém sále vznikla scénografická dílna pod vedením Matěje Formana, kde se prvních čtrnáct dnů pracovalo na výrobě maket k jednotlivým dějstvím, jejichž různé varianty se odvíjely od prvních zkoušek Petra Formana se souborem. Souběžně probíhají intenzivní korepetice k nastudování upraveného libreta a choreografie. Interpretace jednotlivých árií vychází vždy z osobitého pěveckého projevu herců, pracujících namísto operní stylizace s přirozenými hlasovými polohami.
Posléze koncept cesty prostupuje i do hlavního scénografického a režijního řešení. Matěj Forman se rozhodl ve spolupráci se scénografy Josefem Sodomkou a Anti Sodomkovou pro dílčí přenos bílovické krajiny do alžbětinské scény. Z Bílovického lesa byl přivezen více než metrák různého větvoví, který za pomocí drobných konstrukcí a úprav bude vytvářet kulisu lesa.
Diváci tak budou opět putovat za Rusalkou, a to přes alžbětinskou scénu a foyer divadla do velkého sálu a na závěr zpět do venkovního prostoru. Stejně tak budou společně s nimi putovat herci, kulisy, světla.
Svět Dvořákovy opery tak nabývá v prostorách divadla podobu zvláštní snové „krajiny“, kterou budou postupně zabydlovat diváci společně s celým umělecko- technickým provozem divadla.
První uvedení druhé části projektu je plánováno na konec března (30. 3. 2009), s možností účasti i na poslední veřejné generálce 29. 3. 2009
Závěrečná třetí část projektu Zpět k Cestě za Rusalkou plánovaná na konec léta 2009 by se měla vrátit zpět do autentické krajiny, kde diváci nebudou svědky představení, ale přítomni a spoluúčastni divadelní události.
Zdroj: vstupenky@provazek.cz
