Dramatické osudy bratrů Haasových, Huga a Pavla, poprvé na jevišti
Na návštěvě u Huga Haase. Divadelní rozhovor s velkým českým hercem a jeho bratrem. Multižánrová inscenace.
„Smysl hned nepochopíš, musíš jen věřit, že co žiješ, smysl dává..."
Autor, režijní koncept, choreografie: Martin Dvořák
Hudba: Jan Hanák Sonority
Kostýmy: Denisa Nová
Účinkují: Martin Dvořák a Norbert Žid
Asistent režie a choreografie: Lucie Hrochová a Míla Šturc
Spolupráce na textu: Lukáš Novák, Slávka Hozová a Lucie Hrochová
Uvedení 2021:
- PRAHA, Werichova vila - 10. 11. (veřejná generálka), 18. 11. a 1. 12. 2021
- BRNO, Vila Loew Beer - 19. 11. a 10. 12. 2021
- OLOMOUC, Telegraph - 25. 11. a 8. 12. 2021
Autorská inscenace Martina Dvořáka pro herce a tanečníka je založena na dostupných pramenech o herci Hugo Haasovi a jeho bratru Pavlovi, který byl popraven v roce 1944 v německém koncentračním táboře v Osvětimi. Koncept vychází z jejich pomyslného rozhovoru před Hugovou smrtí, který rekapituluje a nahlíží na svůj život. Projekt je uveden na malém prostoru s velkým důrazem na kombinaci realistického činoherectví a stylizované pohybové „choreografie“. Herec představuje Hugo Haase, tanečník jeho bratra Pavla. Hudební stránka inscenace vychází z komorní tvorby skladatele Pavla Haase a filmové tvorby Huga Haase. Autorem je Jan Hanák Sonority. Mluvící tanečník představuje rovinu mrtvého bratra Pavla plnou fantazie, symboliky a metafyzičnosti či nedoslovnosti, herec pak svět stále žijícího Hugo Haase s jeho bolestmi, nejistotou, minulostí a realitou. Oba interpreti se nacházejí po celou dobu na scéně. Momenty dramatické a intimní jsou střídány humornými a exhaltovanými. Důležitý přínos inscenace je v mapování doposud ne příliš známého Haasova období v Holywoodu a ve Vídni. V roce 2021 uplyne 120 let od narození Huga Haase v Brně.
https://www.proart-festival.cz/
Hugo Haas se narodil 19. února 1901 v Brně do smíšené česko-ruské židovské rodiny obchodníka s obuví. Umění se věnoval rovněž Haasův bratr, hudební skladatel Pavel Haas (1899 – 1944). Valná část jeho rodiny (i otec a bratr) zahynula za nacistické okupace v koncentračních táborech. Mladý Hugo přešel z brněnského reálného gymnázia na činoherní obor tamní konzervatoře (i když původně chtěl studovat zpěv). Ještě za studií byl přijat Václavem Štechem do činohry Národního divadla v Brně (1920 – 1923). Po štaci v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1923 – 1935) hrál už v Praze.
Působil v divadle Komedie (1924), díky Jaroslavu Kvapilovi ve Vinohradském divadle (1924 – 1929) a K. H. Hilarovi v činohře Národního divadla (1930 – 1939), odkud byl hanebně propuštěn z rasových důvodů. Hugo Haas byl znám svou originální filozofií, sebeironickým nevšedním humorem a veselým bonvivánským životem.
Vysoká statná postava, charismatický zjev a školený hlas se nejlépe uplatnil v konzervačních komediích. Herec sám však miloval tragické a tragikomické charakterní postavy. Často spolupracoval s režiséry K. H. Hilarem, Jaroslavem Kvapilem, Karlem Dostalem a Jiřím Frejkou. Byl hercem civilizmu, humanismu, optimismu a pravého lidství, za což získal Státní a Filmovou cenu (1937). Z jeho divadelních postav si vyjmenujme profesora Topaze („Abeceda úspěchu"), Panisse („Malajský šíp"), Malvolia („Cokoli chcete"), Ondřeje Jammerweila („Fidlovačka"), žebráka („Kde se žebrá"), Prof. Johánka („Okénko"), Pavla („Kamaráde, kde jsi?"), konzula Busmana („R. U. R.") a přednostně životní roli doktora Galéna („Bílá nemoc").
Řada dramatiků psala Haasovi role přímo na tělo. Umělecky se našel u kolegů a přátel Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové, Edmonda Konráda, Zdeňka Štěpánka, Karla Dostala a K. H. Hilara. Znám byl jeho dlouholetý vztah s herečkou Adinou Mandlovou (1910 – 1991) a manželství se šlechtičnou Marií Bibikoffovou (1917 – 2009), s níž měl syna Ivana Haase (1939 – 1969). Na filmovém plátně se zjevil už v roce 1925 (Z ČESKÝCH MLÝNŮ, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, JOSEF KAJETÁN TYL).
Hugo Haas je dodnes oblíbený v postavách židovského textilního obchodníka Richarda Načeradce (MUŽI V OFFSIDU; NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ), lékaře Katze (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), dvojroli skladatele Honzla a profesora Rokose (ŽIVOT JE PES), docenta Johánka (OKÉNKO), Jana Dolanského (MADLA Z CIHELNY), profesora Kohouta (POSLEDNÍ MUŽ), úředníka Zajíčka (DŮM NA PŘEDMĚSTÍ), knihovníka Pecha (MAZLÍČEK), notáře Voborského (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), Petra Suka (AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK), žebráka Pešty (VELBLOUD UCHEM JEHLY), pohodného Tobiáše (ULIČKA V RÁJI), profesora Karase (MRAVNOST NADE VŠE) či továrníka Hakena (ANDULA VYHRÁLA). Také psal scénáře a ve druhé polovině 30. let se začal věnovat i režii (VELBLOUD UCHEM JEHLY, DĚVČATA, NEDEJTE SE!, KVOČNA a CO SE ŠEPTÁ). Vrcholem jeho předválečné tvorby byla režie a titulní role nebojácného humanisty doktora Galéna v osobitém mistrovském přepisu dramatu Karla Čapka BÍLÁ NEMOC (1937).
V roce 1939 utekl s manželkou na poslední chvíli z okupovaného Československa do ještě svobodné Francie a Portugalska, ale nakonec musel odejít do USA. Zde se v Chicagu, New Yorku a Los Angeles uplatnil do roku 1942 jako divadelní herec v anglickém jazyce („Vojna a mír", „Galileo Galilei"), a od roku 1942 už výhradně na filmovém plátně. V Hollywoodu vytvářel různé menší roličky rozličných cizinců (DAYS OF GLORY, JEALOUSY, SUMMER STROM, FIESTA, FOXES OF HARROW, VENDETTA nebo KING SOLOMON'S MINES). Následně se v Los Angeles přetvořil jako producent, režisér, scenárista a herec několika dramatických snímků (PICKUP, ESCAPE, GIRL ON THE BRIDGE, THY NEIGHBOR'S WIFE, BAIT) a jako majitel produkční společnosti Hugo Haas Corporation (1950 – 1961). Hrál a režíroval i v televizi.
Znechucen Hollywoodem odešel do Říma (1961 – 1962) a natrvalo se usadil ve Vídni (1962 – 1968), kde pracoval pro televizi. V roce 1963 navštívil ještě Československo při 80. výročí otevření Národního divadla.
Významná byla také jeho práce pro československý rozhlas 30. let (př. „Noční hlídka"). Těsně před smrtí ho ještě ve Vídni navštívili filmaři z brněnského studia Československé televize, z tohoto setkání vznikl dokument NA NÁVŠTĚVĚ U HUGO HAASE (1968). Hugo Haas zemřel 1. prosince roku 1968 na astmatický záchvat ve Vídni ve věku šedesáti sedmi let. Pohřben je na židovském hřbitově v Brně.
