Hynaisova opona se po očistě představí v původní podobě
Diváci baletního večera Sólo pro tři budou 1. září v historické budově Národního divadla v Praze prvními v nové sezoně, kteří posoudí, jak se v letních měsících zdařila očista Hynaisovy opony. Akademický malíř Tomáš Záhoř, který zvítězil ve výběrovém řízení na tuto zakázku, ji spojil s menšími opravami i restaurátorským průzkumem, s nímž začal už v dubnu. Šest týdnů se pracovalo od července přímo na jevišti; bezmála stotřicetiletá legendární "hynaiska" při tom neopustila kovový rám, ve kterém je zavěšena.
Podle ředitele divadla Ondřeje Černého zakázku za zhruba milion korun financovala česko-německá lékařka a galeristka Dadja Altenburg Kohlová, která je jedním z klíčových individuálních mecenášů české první scény. "Rozdíl před a po zásahu restaurátora však nebude tak markantní; pro opravu jsme se totiž rozhodli v době, kdy situace není katastrofická," řekl Černý při zahájení prací.
Přípravy odhalily zkreslenou barevnost díla i svislé rýhy v různých délkách, protínající malbu. Úkolem Tomáše Záhoře a jeho týmu bylo stabilizovat pigmenty a plátěnou podložku, tmelit defekty, retušovat a lakovat. Ke slovu se dostal i obyčejný vysavač, jímž byl z desetimetrového lešení podklad kousek po kousku zbaven nánosu prachu a nečistot.
Hynaisova opona se naposledy rekonstruovala před třiceti lety - nyní ovšem mají restaurátoři k dispozici mnohem šetrnější prostředky a kvalitnější laky. Opona, zbavená ztmavlých retuší a zažloutlých laků, tak v nadcházející sezoně zazáří ve své původní podobě. Samotné plátno použité k oponě bylo sešito z několika kusů, jako celek váží bez kovového rámu 180 kilogramů a má rozměr 14 krát deset metrů.
Poslední pražskou divadelní oponou, která byla podrobena zásahu restaurátorů, byl v létě 2006 závěs Hudebního divadla Karlín. Dílo profesora budapešťské Akademie Viktora Tardosse Krennera z konce 19. století měří 8,3 krát 12,8 metru a restaurátoři na něm pracovali v provizorním ateliéru, ve který se změnila tenisová hala na Zbraslavi. Umělecky kvalitní oponu poničila v roce 1974 voda zatékající z porušené střechy. A protože je malována temperami, které jsou ve vodě rozpustné, byla smyta část barevné vrstvy. Mechanicky oponu poškodilo to, že se desítky let natáčela na buben. Po opravě byla proto i ona upnuta do kovového rámu, s nímž zajíždí do provaziště nad scénu.
Vojtěch Hynais (1854-1925) byl známým a uznávaným malířem, dekoratérem a grafikem. Narodil se ve Vídni, část života prožil ve Francii, kde proslul jako dekoratér. Jako jeden z předních příslušníků generace Národního divadla pro ně vytvořil řadu obrazů, a když při požáru v roce 1881 shořela původní opona, dostal nabídku vytvořit novou. Na ní rozvinul základní ideu divadla Národ sobě a vytvořil dílo, které patří do zlatého fondu české kultury. Hynais zemřel 22. srpna 1925 v Praze a je pohřben na Slavíně.
Slavnou "hynaiskou" se v létě 2005 inspiroval principál Jiří Suchý, když si pro svůj Semafor v Dejvické ulici pořídil vlastní variaci. Nevadilo mu, že se koncem 19. století originál příslušné komisi nelíbil a Hynais ani nedostal zaplaceno. I Suchý však svou oponu namaloval zadarmo, navíc vkleče na zemi vodovými barvami na karton. A nepotřeboval na to 26 kilogramů barev, jako jeho slavný předchůdce. A tak se i publikum v jeho divadle může před každým představením pokochat dílkem, ve kterém Suchý zachoval Hynaisovu barevnost a původní postavy nahradil svými. Jeho výtvarný návrh byl přenesen na látku o rozměrech šest krát pět metrů.
Zdroj: Jiří Borovička, pba, mkv
