Jihočeské divadlo zahájilo svou činnost před 90 lety
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, které 6. září oslaví 90. výročí zahájení pravidelného provozu, patří k významným tuzemským regionálním scénám. Divadlo spjaté se jmény legendárních divadelníků, jako byl jeho první ředitel Karel Dostal či herec a režisér Miroslav Macháček, je jedinou profesionální čtyřsouborovou scénou v regionu. V posledních letech zaujala například jeho činohra, která se dlouhodobě věnuje uvádění současných her.
Historie Jihočeského divadla se začala psát v lednu 1919, kdy vzniklo Družstvo Jihočeského divadla, akciová společnost k provozování činnosti divadelní na českém jihu. Třísouborové Jihočeské národní divadlo pak slavnostně zahájilo svou činnost 6. září 1919 operou Dalibor od Bedřicha Smetany a o den později Soudem lásky Jaroslava Vrchlického.
Počátky divadelnictví v jihočeské metropoli však sahají ještě dále do minulosti. Již v roce 1764 byla v místě dnešní historické budovy divadla v centru města vybudována jednoduchá scéna, kde se však hrálo pouze německy. V nové divadelní budově otevřené na témže místě v roce 1819 se odehrála první česká hra v roce 1838.
Po skončení první světové války německá společnost z městského divadla odešla a hned roku 1919 vzniklo na svou dobu poměrné velké Jihočeské národní divadlo (název Jihočeské divadlo nese scéna od roku 1956). K prvorepublikovému období divadla patří mimo jiné jméno dramaturga a šéfa činohry Josefa Stejskala, který scéně přinesl ucelený umělecký program. Za druhé světové války divadlo našlo azyl v Táboře, do své divadelní budovy na břehu Malše se soubor vrátil v květnu 1945.
Poválečná éra divadla je spjata s působením režisérů Miroslava Macháčka (v divadle v letech 1952 až 1956) či Otto Haase (1956 až 1960), operní soubor dokázal v průběhu let pozvednout na vysokou úroveň šéf opery Karel Nosek (1966 až 1990). Baletu od roku 1964 téměř čtvrt století vládl Milan Hojdys. Mezi herecké osobnosti divadla patřili Karel Roden (otec herců Karla a Mariana Rodenových), jehož jméno nese jedna z cen každoročně udělovaných v divadle v rámci slavností Jihočeská Thálie, dále Jiří Císler či Karel Hlušička.
Dnešní Jihočeské divadlo v sobě zahrnuje čtyři samostatně působící umělecké soubory - činohru, operu, balet a od roku 2004 i soubor loutkohry. Baletní těleso si letos připomíná 50 let od svého vzniku, který je datován 1. lednem 1959. Vedení souboru letos přebírá maďarský choreograf Atilla Egerházi. Před ním balet vedla Libuše Králová, jejíž inscenace přinesly nejedno prestižní ocenění.
Divadlo v minulosti známé bohatou zájezdovou činností v posledních letech poutá mimo jiné pozornost častým zařazováním soudobých dramat. Nedávno tamní činohra vedená Martinem Glaserem získala práva na uvedení české premiéry nové hry režiséra Petra Zelenky Očištění. Po uvedení hry Václava Havla Odcházení (premiéra v roce 2008) či ojedinělém projektu Smršť, jehož první část, komedie Mobil, sklízí velké ovace, je podle tisku zřejmé, že budějovická činohra už dávno není jen regionální záležitostí, ale je rovnocenným partnerem velkých pražských divadel.
Nezaostává ani jihočeská opera. Například na předloňské přehlídce všech deseti tuzemských profesionálních operních scén získal českobudějovický soubor cenu ředitelky festivalu za dramaturgicky odvážné a zdařilé uvedení opery Křídový kruh od Alexandra Zemlinského.
Dlouholetou zvláštností Jihočeského divadla jsou letní představení před otáčivým hledištěm v zámeckém parku v Českém Krumlově. Letos se například divadlo v koprodukci s Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov na točně blýsklo uvedením opery Antonína Dvořáka Rusalka s hostujícími hvězdami světových operních scén. Diváky oblíbené "otáčko", jež je v provozu od roku 1958, je však trnem v oku památkářům. Po zařazení Českého Krumlova na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1992 se stát s organizací UNESCO dohodl na odstranění točny. Ta má na svém místě v zámecké zahradě zůstat do roku 2016. O jejím dalším osudu budou zástupci ministerstva kultury, představitelé měst a kraje, divadla i památkáři dále jednat.
Zdroj: Dana Petrů, rmi
