Supraphon vydává DVD s unikáty Semaforu včetně jeho opery
V rámci oslav 50. výročí vzniku pražského Divadla Semafor vydává Supraphon 2CD Jiří Šlitr & Jiří Suchý: Největší hity 2 a na DVD záznam jazzové opery Dobře placená procházka doplněný unikátními audiovizuálními záznamy.
"O některých jsem věděl, že existují, ale v řadě případů jsem žasl a nestačil se divit, co se podařilo dát dohromady," řekl Suchý. Upozornil na písničku Hluboká vráska, ačkoliv autorem melodie nebyl ani on, ani Šlitr. Píseň se původně jmenuje Going To The River a napsal ji začátkem 50. let americký pianista a zpěvák Fats Domino. Suchý ji otextoval a zpíval ve hře Zuzana je sama doma. Na DVD je v raritní verzi z televizního pořadu Herci a písničky v interpretaci Miloše Kopeckého, který v první semaforské hře Člověk z půdy alternoval hlavní roli.
Písní Prázdná náruč složil Suchý poctu svým vzorům: jde o starou skladbu Osvobozeného divadla, kterou zpíval v televizním pořadu Zadáno pro Semafor. V roce 1965 ho doprovázel orchestr Ferdinanda Havlíka. Ze stejného pořadu pochází i Pampeliška, kterou si mohlo z desky poslechnout jen 1000 fanoušků divadla. Právě takovým nákladem tehdy Supraphon vydal pro členy Klubu spřízněných duší album Toulaví zpěváci, na kterém byla.
Textařské umění a nadhled Jana Wericha dokládá ještě Cecílie. Tuto skladbu složili Irving Caesar a Jimmy Durante. Suchý ji stejně jako Werich natočil na desku s orchestrem Karla Vlacha v roce 1965 a o několik let později oprášil v pořadu Grandsupertingltangl. Z něj je i skladba z repertoáru Jana Hammera Hřebík v botě. Do swingové éry spadá Ellingtonova Karavana. Klip vznikl v roce 1969 a dochoval se v pořadu Úsměvy s Františkem Langerem. Ze stejného pořadu nabízí DVD klip Takovou lásku, o jaké jsem snila z představení Poslední štace.
Na DVD je i rarita z návštěvy Louise Armstronga v Praze. Ten v roce 1965 po několik večerů vystupoval v Lucerně a Suchému a Šlitrovi se dostalo pocty jej na pódium uvádět. Pak se přišel podívat na improvizovaný jazzový koncert, který k jeho poctě v Semaforu uspořádali. V archivu se dochovala reportáž se zlomkem písně Satchmo v podání Jiřího Jelínka a Evy Pilarové.
Komický talent Jiřího Šlitra dokumentují dvě nahrávky z televizních pořadů z doby, kdy Šlitr uváděl recitál Ďábel z Vinohrad a zpíval v něm hity Tři tety a Co jsem měl dnes k obědu. Z inscenace Jonáš a dr. Matrace, poslední, v níž hrál, je zařazen Suchého monolog natočený v roce 1969 pro pořad Jizvy, jiskry, jistoty.
Perličkou je Šlitrova parodie americké Klementajn, která v Semaforu zněla s českým textem v kabaretu Jonáš a tingl tangl. V intencích Šlitrova parodování semaforských hitů ji přezpíval do česko-ruského jazykového křížence pod názvem Klíměntajn. Autorem nového textu byl tehdy čerstvý absolvent DAMU Jiří Krampol.
Dobře placená procházka se od premiéry v roce 1965 dodnes vrací v různých úpravách na prkna českých a zahraničních divadel. S prvotním nápadem přišel Šlitr, který chtěl napsat jazzovou buffo-operu, tedy žánrově komickou operu s dějem ze všedního života. Hru postavil do protikladu k výpravným operám broadwayského typu tím, že se celá odehrává v koupelně. Pracovní název zněl Ve vaně jako parafráze názvu Blodkovy opery V studni. Premiéru měla 15. června 1965, ale na jevišti se dlouho neudržela; autoři ji stáhli po 64 reprízách v září 1966. Důvodem byl právě televizní záznam, který režisér Ján Roháč natočil s Milošem Formanem. Autoři pak předpokládali, že o představení už nebude takový zájem. Hra si našla cestu i za hranice. V 60. letech byla uvedena v Bruselu, v 80. letech ve Finsku. Zatím poslední mety dosáhla v dubnu 2007 uvedením přepracované verze v Národním divadle v Praze.
Tehdejší snímek, který je na DVD, celkem věrně kopíroval představení, pouze se z jevištní koupelny vystěhoval do více pokojů. Vedle obou autorů se v roli Vanilky objevila Eva Pilarová, v roli tety z Liverpoolu Hana Hegerová a jako Uli tanečník René Gabzdyl.
Zdroj: Jiří Borovička, mkv
