Otomar Krejča – divadelník, jehož renomé přesáhlo hranice Česka
Ve věku 87 let zemřel v pátek významný český divadelní režisér Otomar Krejča. Jeho jméno je spojeno především s legendárním Divadlem za branou, které v 60. letech založil.
ČTK o jeho úmrtí informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. Jako režisér vytvořil Krejča 84 inscenací, z toho více než polovinu v zahraničí. Důraz kladl na způsob práce s herci a etiku divadelní práce.
Byl divadelníkem, jehož renomé přesáhlo hranice České republiky. Šéfoval činohře Národního divadla, zakládal Divadlo za branou, režíroval v zahraničích divadlech a jako herec ztvárnil desítky divadelních a filmových rolí. Legendární divadelník Otomar Krejča, známý svou paličatostí i dramaturgickou odvahou, zemřel dnes ve věku 87 let.
Krejča se narodil 23. listopadu 1921 ve Skrýšově na Pelhřimovsku. K divadlu odešel ihned po maturitě na pelhřimovském gymnáziu, nejprve ke kočovné společnosti, poté do regionálních divadel v Jihlavě a Kladně. V Praze si poprvé zahrál v Nezávislém divadle, v letech 1945 a 1946 hrál u E. F. Buriana v Divadle D46. Následujících pět let pak v Divadle československé armády na Vinohradech.
Koncem čtyřicátých let vystudoval divadelní vědu na filozofické fakultě. Počátkem 50. let se jeho výrazná tvář, později skrytá v hustém plnovousu a za silnými brýlemi, objevovala na jevišti české první scény; byl Shakespearovým Othellem i Molierovým Donem Juanem. Známým se stal i díky filmovým rolím, hrál ve Vyšším principu režiséra Jiřího Krejčíka i budovatelské komedii Hudba z Marsu. Od poloviny 50. let postupně opouštěl hereckou dráhu a začal se věnovat režii.
V roce 1956 byl jmenován šéfem činohry Národního divadla. Po pěti letech však na funkci rezignoval kvůli tomu, že byl z divadla propuštěn jeho blízký spolupracovník dramaturg Karel Kraus.
V roce 1965 spolu s Krausem, dramatikem Josefem Topolem a herci Marií Tomášovou (jeho manželkou) a Janem Třískou založil Divadlo za branou. Tady konečně mohl na jevišti pravidelně uvádět současné české autory i své oblíbené klasiky. V divadle v pasáži Adria dostali prostor jak Topol s Kočkou na kolejích, tak Anton Pavlovič Čechov a jeho Tři sestry. Divadlo za branou se stalo významným centrem nezávislé kultury, což, spolu s Krejčovými postoji v roce 1968, bylo trnem v oku komunistickému režimu.
V roce 1968 se Krejča angažoval během Pražského jara, patřil k prvním signatářům petice 2000 slov a protestoval proti sovětské okupaci Československa. V roce 1970 byl vyloučen z komunistické strany, jejímž členem byl od osvobození v roce 1945. S nástupem takzvané normalizace musel Krejča odejít z čela Divadla za branou a divadlo samo bylo v červnu 1972 zrušeno. Krejča svoje životní peripetie zpětně komentoval slovy: "Přihodí-li se člověku neštěstí, že se narodí s talentem, musí počítat s tím, že se konfliktu s dobou nevyhne."
Krejča v polovině 70. let ještě připravil pět inscenací v libeňském divadle S. K. Neumanna, pak už směl režírovat jenom za hranicemi. Byl mimo jiné ředitelem Městského divadla v Düsseldorfu a jako host připravil řadu inscenací například ve Francii, Británii, Rakousku, Belgii či Švédsku.
Po listopadu 1989 Krejča znovu otevřel Divadlo za branou, tentokrát s římskou dvojkou v názvu. Divadelní kritika ale přijala znovuzrozenou legendu s rozpaky, po pěti letech musel Krejča po sporech s ministerstvem kultury o financování svoji scénu podruhé rozpustit. Koncem roku 1994 se ještě ucházel o místo šéfa činohry Národního divadla, komise jej ale nakonec vyřadila, údajně kvůli věku.
Jako režisér vytvořil Krejča 84 inscenací, z toho více než polovinu v zahraničí. Za své dílo obdržel celou řadu ocenění - například v roce 1998 dostal medaili Za zásluhy, v roce 2001 cenu Thálie za celoživotní mistrovství. O rok později mu Akademie múzických umění udělila čestný doktorát a v roce 2006 dostal ke svým 85. narozeninám od Václava Klause Čestnou plaketu prezidenta republiky.
Zdroj: tom, sat, pba
