Padesátiny populární pražské scény připomíná CD For Semafor
S nestárnoucími písněmi z tvůrčí dílny pražského divadla Semafor se popasovali členové skupin Tata Bojs, Vypsaná fixa, Petr Nikl, Jaroslav Dušek a další muzikanti. Výsledek, který nestárnoucí šlágry Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra přenáší do 21. století, přináší album s názvem CD For Semafor, které vyšlo k 50. výročí vzniku této scény.
"Snažil jsem se oslovit muzikanty, o nichž jsem tušil, že písně stylově posunou a otisknou se v nich. Devatenáct písní jsme natočili letos, ten dvacátý dodala už před deseti lety Zuzana Navarová, když jsem s ní tehdy mluvil," řekl na dnešní tiskové konferenci v Praze producent Pavel Klusák. Takřka půl století starou semaforskou tvorbu považuje stále za neuzavřenou kapitolu, která oslovuje i dnešní hudebníky a posluchače.
"Nerozčílilo mě to, s právníky se scházet netřeba," komentoval projekt Suchý, který jím byl mile potěšen. "Nejsem oslavovatelský typ. Za těch 50 let Semaforu nemohu," uvedl. Na druhou stranu přiznal, že kdyby si jubilea nikdo nevšiml, mrzelo by ho to. Způsoby, jakým se mu těch padesát let vrací, jsou podle něj různé, ale tento označil za nádherný. "Měl by z toho radost i Jiří Šlitr. Já mu to vyřídím - doufám však, že to nebude brzo," dodal.
Hozenou rukavici přijali a na album staré skladby s novým obsahem nahrály například skupiny Tata Bojs, Ecstasy of St. Theresa či Vypsaná fixa, elektroničtí Midi lidi přispěli rozšířenou verzí hitu Co jsem měl dnes k obědu, všestranný umělec Petr Nikl osobitě upravil Pramínek vlasů a Jaroslav Dušek s divadlem Vizita neopustil metodu improvizace ani při natáčení songu Modré punčochy. Po delší odmlce se prostřednictvím tohoto alba k posluchačům vrací lídr skupiny Vltava Robert Nebřenský, a to jako host dua Magnetik (Moimir Papalescu a Petr Venkrbec). Se skupinou Zatrestband zpívají aktéři novodobé verze představení Dobře placená procházka Tereza Hálová a Petr Píša.
Vedle chladného elektra zní na albu garážový rock i akustické blues, vedle hitů i méně známé, avšak neméně kvalitní písně. "Vybral jsem si písničku Na vrata přibili můj stín, o které mi kdysi Jiří Suchý řekl, že je jeho nejoblíbenější. Je trochu surrealistická a zvláštní, a tak jsem si řekl, že ho to třeba potěší," řekl ČTK písničkář Jan Burian, pro něhož byly semaforské písně základem. Do Suchého se prý zamiloval už jako desetiletý, opičil se po něm, naučil se celého Jonáše nazpaměť a hrál ho pak na besídce ve škole.
"Tvorba Semaforu byla pro mě jakousi známkou vkusu a citu. Oceňoval jsem především ten jazyk, češtinu, i když paradoxně my s Kateřinou Winterovou zpíváme anglicky," podotkl Jan P. Muchow ze skupiny Ecstasy of St. Theresa. Písničku Blázen a dítě zvolil proto, že ji zpívala kdysi Hana Hegerová.
Album vychází u nezávislého labelu Klíče, který se věnuje české autorské písni všeho druhu. Podle Klusáka dnešní songwriteři, elektronikové a postrockeři dobře vědí, že vlastní autorský styl, všechnu svou "ulítlost" a tvrdohlavost, můžou promítnout i na song "odjinud". Snad proto přijali pozvání do hry i ti, kteří jaktěživi žádnou coververzi nenahráli. Album se už prodává, jeho cena činí 249 korun, slavnostně bude uvedeno 27. listopadu večer v pražském klubu Roxy/Nod.
Vznik alba For Semafor dokumentuje režisér Miroslav Janek, který s malým štábem putoval po nahrávacích studiích, domácnostech, divadelních zkušebnách a chalupách, kde v intimitě a bez publika muzikanti sami za sebe hledali tvar pro písně Suchého a Šlitra. Hudební dokument s desítkami jedinečných muzikantů, jehož vizuální stránku umocňují fotografie Bohdana Holomíčka, vzniká ve spolupráci s televizí HBO a společností Hypermarket. Bude mít premiéru v roce 2010.
Zdroj: Jiří Borovička, vit
