Primabalerína Národního divadla Nikola Márová hostovala ve Finské národní opeře

První sólistka baletu Národního divadla Nikola Márová se představila jako host Finské národní opery v Helsinkách, a to v klenotu klasického repertoáru, Labutím jezeru. Hostování se uskutečnilo na základě pozvání uměleckého ředitele finského baletu Kenneta Greveho, tanečníka a choreografa, který minulou sezónu nastudoval svou novou verzi Labutího jezera v premiéře pro pražské Národního divadla.

„Možnost vystoupit v Helsinkách mi Greve nabídl už před pražskou premiérou, protože se chystal představení nastudovat se svým souborem. Chtěl pozvat mne a Michala Štípu jako pár, z toho ale začátkem sezóny z finančních důvodů sešlo. Před říjnovou premiérou se jim ale zranila sólistka, která měla tančit druhou premiéru, takže mě požádali, jestli mohu přijet,“ vysvětluje Nikola Márová. Jejím tanečním partnerem pro finské hostování byl první sólista Královského dánského baletu Andrew Bowman. „Byla jsem za pozvání vděčná i proto, že Kenneth měl představení nastudované s trojím obsazením, a nebylo vlastně nutné zvát na ně hosta.“

Premiéry Labutího jezera ve Finské opeře se konaly 23. a 29. října. Hostování se, jak už to v takových případech bývá, neobešlo bez komplikací. V Praze začala příprava baletu Faust (premiéra 5. a 6. 12.), ve kterém Nikola rovněž vystupuje, vedení ji ale naštěstí uvolnilo. Do Helsinek odjela nejprve na pět dní zkoušet s novým partnerem. Ten ale musel na poslední chvíli zaskočit za zraněného kolegu a tančit i se sólistkou z prvního obsazení, na důkladné nazkoušení tedy nebyl čas. Protože ale naše tanečnice přijela do Finska nemocná, mohla si alespoň rozvrhnout vlastní trénink i vyléčit se.

Před samotným představením zbyly na zkoušky pouhé dva dny. Jek se lze za tak krátkou dobu v tanci „najít“? Pro zkušené tanečníky nepředstavuje zásadní problém ztančit se po několika zkouškách, i když spolu pracují poprvé. „Naši práci komplikovala ještě další okolnost, Andrew byl krátce po vážné operaci kolene a musel tomu přizpůsobit některé prvky. Je vzrůstem menší než Michal Štípa, se kterým jsem zvyklá tančit nejen Labutí jezero, ale i další tituly, a rychle si zvyknout na jinou výšku partnera není vůbec jednoduché. Také měl naučenou trochu jinou techniku partneřiny, což vychází z různých druhů baletních škol, které jako tanečníci v určitých regionech studujeme. Snažila jsem se především přizpůsobit jeho návykům a představení jsme nakonec bezpečně zvládli.“ Choreografie představení byla až na drobnosti stejná jako v Praze, ale s větším počtem tanečníků. Původně byla s naší první sólistkou v plánu představení tři, nakonec zůstalo u druhé premiéry 29. října a jedné z listopadových repríz.

Finská opera má oproti pražskému Národnímu divadlu mnohem větší jeviště. „Nejprve jsem se toho spíš lekla, ve velkém prostoru je potřeba daleko víc síly, na druhou stranu je to možnost si pohyb užít na maximum, skutečně využít všechny možnosti choreografie a nemyslet na omezení.“ Finské a obecně severské publikum je chladnější, sám choreograf na to předem upozorňoval, ačkoli závěrečný potlesk vše vynahradil. Podobnou zkušenost před časem měli pražští tanečníci na finském festivalu Imatra Ballet Gala. Přesto se tamní publikum vyznačuje vysokou kulturou a tanec je ve Finsku a dalších státech považován za umění rovnocenné ostatním múzám, i média mu věnují mnohem větší pozornost, než je tomu u nás. Nikola upozornila například na to, že recenze na premiéru Labutího jezera vyšly v tisku do tří dnů.

V letošní sezóně se představení Labutí jezero v Helsinkách dalších repríz nedočká. Šéf finského baletu ale předběžně Nikole Márové přislíbil hostování pro příští sezónu, tentokrát i s jejím stálým partnerem Michalem Štípou.

Zdroj: kocourkovalucy@centrum.cz