Tenorista Pavol Breslik: Mozarta jsem na konzervatoři nesnášel

Hudba Wolfganga Amadea Mozarta se uznávanému slovenskému tenoristovi Pavlu Breslikovi v době studií na konzervatoři zdála bez vášně a emocí. Přesto se později stala jeho dominantním repertoárem, s nímž v současnosti sklízí úspěchy na předních světových operních scénách. Pražské publikum si jeho pěvecké umění poslechne tuto středu ve Stavovském divadle.

Na koncertu k výročí 254. skladatelových narozenin zazpívá například árie z opery Don Giovanni nebo Cosi fan tutte. V duetech jej doprovodí sólistka opery Národního divadla, sopranistka Marie Fajtová. Orchestr Collegium 1704 bude řídit dirigent Václav Luks.

"Dřív jsem nesnášel Mozarta. Mojí profesorce jsem na konzervatoři řekl: 'Nikdy nebudu zpívat Mozarta' a ona mi odpověděla: 'Pavle, nikdy neříkej nikdy'. A Mozart se stal doposud mým těžištěm," řekl v rozhovoru ČTK Breslik.

Až později na zahraničních studiích poznal, že v Mozartově hudbě jsou krásné emoce, jež pěvec může předat publiku. Pro pěvce jde podle něj pak o hudbu, která léčí techniku hlasu. "Musím také ale zdůraznit, že se na Slovensku při studiu neklade důraz na Mozartovu hudbu... a to je trošku škoda," uvedl letos třicetiletý Breslik.

V posledních letech zpíval například v newyorské Metropolitní opeře, londýnské Covent Garden, mnichovské Bavorské státní opeře či v Berlínské státní opeře. Jak tvrdí, udržet se na špičce je náročné a své kvality musí neustále dokazovat. "Člověk jde po žebříku nahoru, ale musí stát nohama na zemi. Ono se dá spadnout velmi rychle," dodal.

Kromě mozartovských rolí již Breslik ztvárnil také například Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové, Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky či Lenského v Čajkovského Evženu Oněginovi. Preferuje ty produkce, které kladou důraz na hudbu, kvalitní zpěv a vnitřní krásu. Moderním režiím, jež jsou v současnosti celosvětovým trendem, se prý spíše vyhýbá.

"Výraz a hraní se prodává bohužel víc než zpěv a hudba. Je to škoda. Nyní člověk musí na scéně vyskakovat, plazit se, být polonahý a odzpívat perfektně. To jsou dost velké nároky. Naštěstí, když se dostane na špičku, může si role vybírat," podotkl.

V budoucnu by se chtěl věnovat hlavně francouzské tvorbě a zpívat například Werthera ve stejnojmenné Massenetově opeře nebo Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie.

Při každém představení jej prý stále provázejí tréma a stres, a proto po skončení vyhledává především klid. "Lehnu si na gauč, všechno vypnu a poslouchám ticho," připustil. O zdraví ale podle svých slov příliš nepřemýšlí. Vždy se jen svého těla a hlasivek zeptá, zda roli chtějí zpívat nyní, nebo později. Ačkoli je jeho diář plný na několik let dopředu, každý rok se snaží si dopřát čtyřtýdenní dovolenou u moře.

Jak Pavol Breslik dodal, Prahu má velmi rád a těší se, až si v některé z restaurací poblíž divadla pochutná na tatarském bifteku a pivě.

Zdroj: Šárka Mrázová, vit