Divadlo Minor otevírá svět dětské fantazie už 60 let
Originální svět fantazie plný nejen loutek, ale i živých herců, hudby, hravost a poetiku přináší dětským divákům i dospělým už 60 let pražské divadlo Minor. Vzniklo jako bývalé Ústřední loutkové divadlo a 26. února 1950 zahájilo činnost premiérou hry Aloise Jiráska Pan Johanes.
K názvu a založení Ústřední loutkové divadlo, jako centra vznikající sítě českých profesionálních loutkových divadel, inspirovalo tehdy jeho zakladatele a předního loutkáře Jana Malíka divadlo Sergeje Obrazcova - Centralnyj kukolnyj těatr v Moskvě. Sovětský vzor pomohl divadlu, zřízenému 27. září 1949, u tehdejších úřadů i při získání budovy.
Režisér, dramatik, kritik a pedagog Malík (1904 až 1980), který byl žákem a spolupracovníkem předního moderního loutkáře Josefa Skupy, se snažil vytvořit protipól jeho marionetovému Divadlu Spejbla a Hurvínka. Nešlo mu o konkurenci, ale o obohacení kulturní scény. Také proto záměrně vybudoval divadlo do té doby nepoužívaných spodových loutek, takzvaných javajek (podle ostrova Jáva), které dávaly jevištní realizaci nový rozměr. Pod vlivem Ústředního loutkového divadla pak javajky už napevno zakotvily na české loutkové scéně.
Hlavní scéna Ústředního loutkového divadla změnila několikrát svůj název. Od roku 1975 se jmenovala Loutka, poté se v roce 1987 stala Divadlem u věže, později Divadlem u Jindřišské věže. Název Minor nese divadlo od roku 1991. Původní druhou scénou Ústředního loutkového divadla bylo Divadlo Sluníčko (1960 až 1981) v bývalém Dětském domě Na Příkopě. Jeho inscenace byly určeny dětem předškolního věku, mezi nejznámější patřil legendární Míček Flíček.
Sídlem Ústředního loutkového divadla se na dnešním Senovážném (dříve Gorkého) náměstí stalo zrušené Divadlo mladých pionýrů, původně německá Kleine Bühne (Malá scéna). Na 50 let se pak tato budova ve dvoře bývalého německého kasina stala uznávanou scénou s vyspělým loutkoherectvím, ale i dlouholetým sídlem (do roku 1972) generálního sekretariátu UNIMA (Mezinárodní loutkářská unie). K 50. výročí vzniku dostalo divadlo nemilý dárek, ztratilo své působiště, známé i ve světě. V rámci rekonstrukce Slovanského domu a celého vnitrobloku bylo v roce 1999 divadlo zbořeno a na jeho místě vyrostla administrativní budova a podzemní garáže.
Novou domovskou scénou Minoru se od roku 2001 stalo bývalé kino Skaut ve Vodičkově ulici. Po náročné rekonstrukci zdevastovaného objektu má tak moderní stánek, který získal dokonce prestižní ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy.
Za 60 let vedlo divadlo šest ředitelů, po Malíkovi se vystřídali Jiří Filipi, Jiří Jaroš, Tomáš Engel a Karel Makonj. Tím posledním je od října 1998 bývalý herec Zdeněk Pecháček. Každý z nich ve spolupráci s uznávanými autory, výtvarníky, scénografy, hudebníky, režiséry a herci vysokých kvalit přinášel tvůrčí impulzy, rozšiřoval škálu výrazových prostředků či otevíral scénu nejrůznějším stylům. K slavným inscenacím patřila Zlatovláska, Johannes doktor Faust, Božská komedie, Ďáblův most, Zlatý klíček, Král jelenem, Bajaja či Medvídek Pú, Kdo mi to uvěří, pane Moody? anebo Broučci.
Současný Minor dělá divadlo rodinného typu. A aby "děti takzvaně nešustily", přitahuje je různými styly, originální výtvarnou a hudební složkou. Pro strhující netradiční podívanou využívá v inscenacích masky, monstrózní objekty, zapojuje stínové divadlo, ale i projekci nebo animované filmy. Za své projekty získali divadelníci už řadu ocenění. Úspěchy slaví třeba příběh Bruncvík a lev či inscenace Z knihy džunglí, která za výpravu získala Cenu Alfréda Radoka za rok 2007.
Minor pořádá také výstavy a doprovodné akce jako Mecheche, Minor v krabici či Dětské divadelní studio, kde si děti mohou zahrát divadlo. Neustále se tak snaží své diváky překvapovat, vybízet je ke zvídavosti a k tomu, aby se do divadla vraceli.
Zdroj: Iva Pokorná, rmi
