Tisková zpráva Švandova divadla o umělecké koncepci na následující čtyři sezóny

UMĚLECKÁ KONCEPCE nového uměleckého šéfa Švandova divadla Doda Gombára

ŠVANDOVO DIVADLO NA SMÍCHOVĚ V LETECH 2010 - 2014

SEZÓNA 2010 – 2011 aneb NA DRUHÉM BŘEHU...

SEZÓNA 2011 – 2012 aneb DRUHÝ DECH... SECOND SERVICE

SEZÓNA 2012 – 2013 aneb DRUHÉ HOUSLE... SECOND HAND

SEZÓNA 2013 – 2014 aneb DRUHÁ TVÁŘ... SVATOZÁŘ

SEZÓNA 2010/2011

aneb NA DRUHÉM BŘEHU... za hranicemi centra, na druhé straně řeky... za hranicemi života, za hranicemi reality, za hranicemi času, za hranicemi divadla...

Motto: Na druhém břehu stojí dům a roste strom... (motiv 1)

Na druhém břehu hraje kapela a zvedá se mlha... (motiv 2)

Divadelní sezóna 2010/2011 je sestavena jako koncepční celek s jasným názorem a postojem. Této koncepci odpovídá výběr režisérů a dalších tvůrčích spolupracovníků.

Prolog divadelní sezóny 2010/2011 se odehraje již v srpnu, kdy se uskuteční první fáze natáčení nízkorozpočtového krátkometrážního filmu Smíchov pláče, Brooklyn spí..., ve kterém bude hrát hlavní roli soubor ŠD, prostory smíchovské divadelní budovy a kulisy Smíchova. Scénář píší Dodo Gombár a Daniel Hrbek, natáčet se bude v srpnu - prosinci 2010. Půjde o několik do sebe propletených příběhů na rozhraní života a smrti a vyprávět se bude o neschopnosti začít, o minulosti, která je často hlučnější než bychom si někdy přáli, o přítomnosti malých a jemných zázraků v naší každodennosti, o tichu a zpomalení v budoucnosti, o cestách vedoucích do nejistoty a neznáma a o katarzi, kterou může být na konci cesty výhled na obzor. Ke spolupráci s hereckým souborem Švandova divadla budou vyzváni i mimopražští herci. Premiéra by měla být v roce 2011 v rámci oslav 130. divadelní sezóny Švandova divadla na Smíchově.

DRAMATURGICKÝ PLÁN ŠVANDOVA DIVADLA

SEZONA 2010/2011

Podzim ve znamení kouzelníka Merlina - rozděleného do dvou částí.

Tankred Dorst - MERLIN (Zrození), premiéra 16. října 2010,

Tankred Dorst - MERLIN (Grál), premiéra 11. prosince 2010,

režie: Dodo Gombár, dramaturgie: Martina Kinská.

„Co mě na Merlinovi lákalo, byla možnost přinášet velké obrazy, zacílit fantazii diváka na něco velkého. Merlin je příběh z našeho světa.“

Tankred Dorst

V Merlinovi jeden z největších současných dramatiků, Němec Tankred Dorst, vychází z okruhu pověstí, které nás nepřestávají fascinovat už od středověku, z bájí o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Tento příběh se dočkal řady literárních i filmových zpracování, Dorst ovšem příběh pojímá zcela současně, pomocí mýtu nastoluje problémy ryze moderní. Anebo snad věčné?

Najdeme tu vše – tajemné zrození kouzelníka Merlina i krále Artuše, bájný meč Excalibur, nevěru královny Ginevry, kulatý stůl i svatý grál, mladíčka Parsifala i podlého Mordreda, jen nám to autor servíruje tak trochu jinak, z perspektivy dvacátého století, které přišlo o většinu iluzí a je tak trochu cynické.

Tato hra, poprvé uvedená v roce 1981, měla českou premiéru v roce 1988 v Realistickém divadle (tedy v dnešním ŠD) v režii Miroslava Krobota. Od té doby se u nás dočkala celkem pěti uvedení – ale zatím nikdy v nekrácené podobě.

Dvě zkušební období ve znamení Merlina vyvrcholí v předvánočním čase – a to 18. prosince, kdy se uskuteční první Velká divadelní sobota (VDS), při které ožije na jeden den celá smíchovská divadelní budova – a kdy bude Dorstův Merlin uveden jako celek. Součástí Velké divadelní soboty bude také další doprovodný program (koncerty, scénická čtení, vernisáž Výtvarné stěny, Scénický rozhovor atd.). Velká divadelní sobota by měla být lehce opulentní divadelní slavností, možností vymanit se z každodennosti, pokusem o zastavení v čase.

Režisérem obou inscenací Merlina bude Dodo Gombár, který se s tímto textem setkává podruhé.

„Tankred Dorst sám hovorí, že Merlin je „divadlo v hlave“… a bavilo by ma pozrieť sa, čo všetko vlastne v tej hlave može byť.“

Dodo Gombár

Mariusz Szczygieł – GOTTLAND, premiéra 19. března 2011,

divadelní adaptace: Dodo Gombár, Petr Štindl, režie: Petr Štindl, dramaturgie: Lucie Kolouchová.

„Chtěl bych ze zdánlivě nedramatické literatury udělat inscenaci, která mluví o nás, o Češích a současnosti, o pocitu, který z dnešní společnosti mám, paradoxně přes pohled cizince, který je mi svým viděním bližší než většina českých autorů.“

Petr Štindl

Polský novinář Mariusz Szczygieł (1966) ve své mnoha cenami ověnčené knize Gottland (mimo jiné European Book Prize 2009) předkládá osobitý pohled na Čechy, na jejich historii a hlavně na neuvěřitelnou schopnost české společnosti „useknout hlavy“ všem, kteří se vymykají. Je to pohled nesmlouvavý a ironický, překvapivý a pravdivý. A překvapivé je i to, že se u nás kniha, která Čechy a jejich nedávné dějiny nijak nešetří, dočkala už osmého dotisku a kromě češtiny a polštiny byla přeložena do německého, maďarského, francouzského, ruského a italského jazyka. V příštím roce vyjde v ukrajinštině, španělštině, bulharštině a švédštině.

Naše inscenace vychází z osudů postav této knihy. Gottland ve Švandově divadle bude prostorem pro setkání osobností nedávné minulosti i osobností současných, které se mohly potkat, i když reálně k tomuto nedošlo. Ve virtuálním prostoru, ne nepodobném sociální síti Facebook, se setkává Tomáš Baťa, Lída Baarová, Otakar Švec, Jaroslava Moserová. Ale i Golden Kids, Alexandr Dubček, Joseph Goebbels a Jiří Korn. Eduard Kirchberger a Franz Kafka. Jan Palach a Zdeněk Adamec. Jan Procházka. Spojuje je Gottland. Místo průniku.

Inscenace Gottland by měla být fenoménem, nad nímž by Češi měli plakat. Ale zase se budou smát.

František Hrubín - KŘIŠŤÁLOVÁ NOC, premiéra: 21. května 2011,

režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Tereza Marečková.

„Plíživé vraždění duší na dvorku a na zápraží. Teror dupající po křehkosti za doprovodu kolotočářské muziky. Strach drobí každé slovo tak lehce jako se drobí srdce z pouti, které nikdo nechce. Této průzračné noci nikdo o život nepřijde. Ale přece je třeba o něj každým dechem bojovat a odvahu najde málokdo.“

Štěpán Pácl

Inscenací hry Křišťálová noc se do Švandova divadla vrací režisér Štěpán Pácl (nositel Ceny Alfréda Radoka pro mladé talenty), který zde před dvěma lety ve Studiu režíroval hru Magdaleny Frydrychové Dorotka. Pro svůj debut na Velké scéně Švandova divadla si opět vybral českou hru.

„Křišťálová noc“ se jmenuje nepříliš povedený básnický opus Josefa Struny. Básník si přijíždí odpočinout na venkov po boku své o dvacet let mladší ženy Olgy. Ubytují se u strýce a tety Strunových. Cizinci - měšťáci a navíc intelektuálové - na návštěvě ve vesnickém domě, který už sám o sobě vře napětím, skrývaným pod pokličkou neupřímnosti a snahy zachovat dekorum. Živá pouta rodinných a partnerských vztahů se zařezávají do kůže. Musí se rozmotat nebo roztrhat zubama. Horká letní noc, ve vzduchu visí bouřka. Křišťál je průzračný kámen. Křišťálová noc má pročistit zatuchlá a zatemnělá místa v člověku.

Bertolt Brecht - BAAL, premiéra 11. června 2011,

režie: Braňo Mazúch, dramaturgie: Dodo Gombár.

Radikální hra v radikální interpretaci.

“Baal chlastá. Baal žere. Baal tančí. Baal zpívá. Baal je star. Baal má talent. Baal skládá básně. Baal miluje. Baal je zvíře. Baal má duši. Baal smrdí. Baal chroptí. Baal provokuje. Baal ničí. Sám sebe. Baal žárlí. Baal je sám. Baal se stahuje z kůže. Baal je krajina. Baal je nebe plné těl, temnota a světlo, ženské a psi. Baal touží. Po štěstí.”

Braňo Mazúch

Baal je první hrou slavného dramatika Bertolta Brechta z roku 1922 (od té doby několikrát přepracovaná). Je to Brecht jak ho neznáte – žádné epické divadlo, žádné zcizovací efekty – i když už zde se objeví několik pro Brechta tak typických písní. Ve svých prvních hrách (kromě Baala ještě Bubny v noci) reaguje autor na bouřlivé společenské klima v Německu po první světové válce a zároveň navazuje na tradici dramatu Sturm und Drang. Baal je básník, opilec, děvkař. A vrah.

Epilog sezóny

Na konci sezóny se také představí nové hudební těleso SOS (SVANDA ORCHESTRA SMICHOV), které spolu s mezinárodně uznávaným choreografem a divadelníkem Jozefem Fručkem uzavře celou sezónu studiovým představením – epilogem sezóny - Upálení Satanica 666 (inscenace bude součástí nového cyklu s pracovním názvem Hyde Park – viz kapitola „Studio Švandova divadla jako autorsko-interpretační dílna“).

Tento večer dešifruje postavu, jež se bude „proplétat“ celou sezónou a bude zakomponovaná do všech nových inscenací a událostí období 2010/2011. Každá sezóna bude mít svého „patrona“ v podobě sofistikované bytosti - divadelní postavy. Ta se bude postupně odkrývat a odhalovat svůj smysl a pozici v sezóně jako celku.

Kromě brutální nečekané smrti se v tomto večeru zrodí i nový bezstarostný život... zrodí se následující sezóna 2011/2012 DRUHÝ DECH - SECOND SERVICE. Ta by měla být v rámci čtyřleté koncepce nového šéfa určující. Během ní dojde ke konečnému zformování staronového hereckého souboru (proces formování nového uměleckého souboru již začal a v sezóně 2011/12 by měl být uzavřen). Prvním titulem této sezóny bude autorský počin s názvem SMÍCH OFF/ON.

Dodo Gombár, Daniel Hrbek, Martina Kinská, Lucie Kolouchová:

SMÍCH OFF/ON, premiéra 1. října 2011,

režie: Daniel Hrbek, dramaturgie: Martina Kinská, Lucie Kolouchová.

130 let na Smíchově v jednom dni, v jednom představení, v jedné kavárně, v jednom divadle. Kabaret o jednom století, po kterém začalo nové tisíciletí – smrt a zrození v nekorektním kabaretu. Inscenace SMÍCH OFF/ON bude mít premiéru přesně 130 let od premiéry Smetanovy Hubičky, která se uskutečnila 1. října 1881 jako první představení tehdejší nové stálé smíchovské divadelní scény. Účinkují: Arbes, Tichý, Einstein, Fučík, Havel, Švanda, Pešková, Hoffman, Plachta, Kohout, Burian, Čapek, Scheinpflugová a další.

STUDIO Švandova divadla v sezóně 2010/2011

jako AUTORSKO-INTERPRETAČNÍ DÍLNA

Ve Studiu nebudou vznikat v příští sezóně „regulérní“ inscenace, ale krátké experimenty, které budou uváděny v rámci nového cyklu s pracovním názvem HYDE PARK. CYKLUS Hyde Park (profilová idea budoucí sezóny ve Studiu ŠD) v sobě ukrývá deset „krátkometrážních“ divadelních premiér, osobních výpovědí a postojů. Výsledné téma každé mini-inscenace by mělo být vždy průnikem úvah osloveného tvůrce – režiséra a konceptu sezóny.

Každý měsíc bude uvedena jedna část cyklu. Z těchto scénických počinů by se měly vygenerovat dva až tři projekty, které se v sezóně 2011/2012 mohou rozvinout do „velkých studiových inscenací“. O tom, které z deseti projektů budou dále rozpracovány, budou moci rozhodovat i diváci, kteří budou do cyklu Hyde Park zapojeni interaktivně (prostřednictvím internetu, přímé reakce, diskuse po představení).

Cyklus otevřou v září 2010 studenti 4. ročníku režie DAMU jako zástupci nejmladší režisérské generace. Projektu se dále zúčastní Dodo Gombár, Braňo Mazúch, Petr Štindl, Jiří Honzírek, Daniel Hrbek, Martina Schlegelová, Eduard Kudláč, Jozef Fruček a další.

PŘEHLED AUTORŮ PRO JEDNOTLIVÉ PROJEKTY - 2010/2011:

Září – David Šiktanc, Kateřina Glogrová, Adam Rut

Říjen – Daniel Hrbek

Listopad – Braňo Mazúch

Prosinec – Dodo Gombár

Leden – Petr Štindl

Únor – Jiří Honzírek

Březen – Eduard Kudláč

Duben – Dodo Gombár

Květen – Daniel Hrbek

Červen – Upálení Satanika 666, Jozef Fruček a SOS

Dalším novým cyklem, který se vedle Hydeparku ve Studiu objeví, bude CYKLUS „KRITICKÝ REALISMUS“ aneb Spáleniště. V rámci tohoto projektu budou ve spolupráci s pražskými i mimopražskými divadly inscenovány nejinspirativnější divadelní recenze. Cyklus bude nepravidelný, nárazový a premiéra bude vždy zároveň derniérou. Vznik tohto cyklu je veden snahou o větší a hlubší tvořivý dialog praktické a odborné teoretické divadelní obce.

SLOŽENÍ UMĚLECKÉHO SOUBORU V SEZÓNĚ 2010/11

Herci: Filip Čapka (nový člen souboru), Kamil Halbich, Milan Kačmarčík, David Punčochář, Viktor Limr, Miroslav Hruška, Robert Jašków, Tomáš Pavelka, Stanislav Šárský, Jaroslav Šmíd, Kristýna Frejová, Eva Leimbergerová, Apolena Veldová, Zuzana Onufráková (nová členka souboru), Petra Hřebíčková (nová členka souboru), Klára Cibulková.

Dramaturgie: Martina Kinská, Lucie Kolouchová.

Umělecký šéf: Dodo Gombár.

Noví hosté: Csongor Kassai, Tomáš Klus, Linda Fernandez Saez, Gabriela Vermelho.

Režijní spolupráci přislíbili: Petr Štindl, Braňo Mazúch, Štěpán Pácl, Eduard Kudláč, Jozef Fruček, Martina Schlegelová, David Šiktanc, Kateřina Glogrová, Adam Rut, Jiří Honzírek, v další sezóně například Martin Františák.

Spolupráci s týmem Švandova divadla přislíbila také vynikající fotografka Alžbeta Jungrová, která vytvoří nové portréty souboru divadla a průběžně bude život ŠD zaznamenávat. Toto propojení by mělo vyvrcholit výstavou její práce. K podobné spolupráci byl vyzván také malíř Josef Bolf.

DALŠÍ AKTIVITY ŠVANDOVA DIVADLA V NÁSLEDUJÍCÍM OBDOBÍ

- Pro současnou koncepci vzniká nová grafická a vizuální podoba, která se uvede již v příští sezóně.

- Švandovo divadlo chce oslovit mladé filmaře pro spolupráci na konceptu STUDIA a dalších aktivitách divadla. Tato spolupráce by měla vyvrcholit v sezóně 2011/2012, kdy plánujeme pokus o divadelní sitcom s pracovním názvem RIPÁCI.

- Švandovo divadlo intenzivně pracuje na otevření nové pražské letní scény v Kinského zahradách, která by měla ožít poprvé v roce 2011 a měla by nést název Švandova aréna.

- V přípravách je také rekonstrukce provozní budovy divadla v Preslově ulici, která by se po rekonstrukci měla otevřít veřejnosti a divadelní alternativě.

- Pokračovat bude rovněž cyklus Scénické rozhovory, který by měl v příští sezóně uvítat například Bårda Breiena, režiséra a scénáristu Kurzu negativního myšlení. Divadelní adaptaci tohto filmu uvádí smíchovská scéna od dubna 2010. Cyklus by se měl tematicky zapojit do konceptu sezóny a tak jedním z témat rozhovorů bude i motiv „Na druhého břehu…“.

- Na repertoáru se budou dále objevovat koncerty vážné a nadžánrové hudby.

- Ateliér Švandova divadla plánuje na příští sezonu jak dílny stávající (Herecká dílna, Hlasová dílna, Pohybová dílna, Scénografická dílna, Žonglérská dílna, Tvůrčí dílna), tak dílny nové (Divadelní fotografie). V současné době obliba Ateliéru roste – již nyní čítá Klub Ateliéru ŠD na 650 členů.

- Švandovo divadlo bude i nadále spolupracovat se souborem Buchty a loutky, Dětským divadelním studiem, Farmou v jeskyni Viliama Dočolomanského, pokračovat bude i cyklus Literární kavárna, která vzniká v partnerství s nakladatelstvím Meander.

STRUČNÉ ŽIVOTOPISY

Dodo Gombár, *1973

Pochází ze západoslovenské podkarpatské vesnice Smolenice, narodil se v Trnavě, kde vystudoval gymnázium. Po ukončení studia byl přijat na činoherní fakultu VŠMU v Bratislavě – obor divadelní režie. Školu absolvoval v roce 1998. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in the Square, Theatre School on Broadway v New Yorku. Rok pracoval v animovaném filmu na bratislavské Kolibě, ve studiu KB5. Po absolutoriu na VŠMU se na dvě sezony stal interním režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martine a vytvořil tu za dobu svého působení, ať už v angažmá nebo jako hostující režisér, 13 inscenací. Od roku 2000 působil coby režisér na volné noze v řadě českých, slovenských a evropských divadlech (Itálie, Maďarsko).

Angažmá přijal až v roce 2006, kdy se stal uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle ve Zlíně. Ve své době zde nastudoval nespočet inscenací, jež se vyznačovaly charakteristickým autorsko-režijním pojetím (např. Faust, Tři sestry, Mistr a Markétka). Věnoval se i režii muzikálů a hudebních komedií (Šumař na střeše, Limonádový Joe, Kabaret, Balada pro banditu).

Městské divadlo ve Zlíně opustil v roce 2009. Jeho zatím poslední režií byly inscenace jeho vlastní hry Tretí vek v Městském divadle v Žilině a inscenace Armagedon na grbu v Městském divadle ve Zlíně. Gombár je jako režisér podepsán i pod uvedením „lyrikálu“ Michala Horáčka Kudykam ve Státní opeře Praha. Mezi jeho další inscenace patří např. MDP - divadlo Rokoko / B. Němcová - D. Gombár: Kauza Divá Bára; Švandovo divadlo na Smíchově / G. Buchner - D. Gombár: Vojcek- Der Romantiker nebo W. Shakespeare: Sen noci svatojánské; Komorné divadlo Martin / A. P. Čechov: Čajka; D. Gombár: Štúrovci - príbeh bigbítovej legendy; M. A. Bulgakov - D. Gombár: The Dog´s Heart anebo M. Viewegh: Anjeli všedného dňa. Slovenské národné divadlo - Oleanna, Divadlo Andreja Bagara v Nitre - Aj kone sa strieľajú, Mestské divadlo Brno – Hair,… Na svém kontě má již přes 70 režijních počinů.

Dodo Gombár je zároveň i dramatikem, dvakrát slavil úspěch v soutěži Ceny Alfréda Radoka za texty Hugo Karas a Tretí vek, do finále Cen Alfréda Radoka se loni dostala i jeho hra Bez Boha dom. Mezinárodně úspěšná je i jeho hra Medzi nebom a ženou. Se svými inscenacemi se zúčastnil řady prestižních festivalů v ČR i zahraničí.

Braňo Mazúch, *1971

Po absolutoriu režie na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU v Praze, působil 4 sezony jako režisér a později i jako umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu. Během své dosavadní kariéry vytvořil dvě desítky inscenací tady i v Polsku, mezi jinými Büchnerova Vojcka a Beckettovu Hru na PWST ve Wroclawi; Goethova Urfausta, Shakespearovu Bouři a Dorstova Merlina aneb Pustou zem v ZČD v Chebu; Lorcovu Lásku dona Perlimplína a vášnivost Belisinu v Městském divadle v Karlových Varech a Schillerovu Pannu Orleánskou v Klicperově divadle v Hradci Králové. Jeho zatím poslední inscenací jsou Akvabely Davida Drábka v Lubuském divadle v polské Zelené hoře.

Petr Štindl, *1964

Režisér. Narodil se v Brně, kde v roce 1995 absolvoval obor režie a dramaturgie na divadelní fakultě JAMU. V témže roce byl na roční stáži na Trent University Nottingham – Department of videoart (1994). Je spoluzakladatelem Divadla v 7 a půl Brno (1995). V letech 1999 – 2001 byl v angažmá v HaDivadle, v letech 2001 – 2003 v MD Zlín, od té doby je na volné noze. Jeho doménou jsou inscenace her současných autorů, případně vlastní adaptace literárních předloh. Působil v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v Národním divadle v Ostravě, ale také ve Vídni či Curychu. Jeho zatím poslední režií jsou Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství v Západočeském divadle v Chebu.

DODO GOMBÁR KE KONCEPCI PRVNÍHO POLOČASU TEMATIZOVANÝCH SEZÓN

„Celkom prvé vnuknutie Druhého brehu bolo snáď len zachytením signálu, ktorý vyslali okolnosti a predkovia. Samozrejme impulz vyšiel z polohy Švandovho divadla, zo zvláštneho chvenia pri myšlienke, že k ŠD je potrebné prekonať most. Alebo mosty. A keďže všetko so všetkým súvisí, tak sa moja osobná zóna myšlienok začala premiešavať s týmto načúvaním. A toto prelínanie, dráždenie a prenikanie začalo našepkávať asociácie, potvrdzovať potrebu v budúcej sezóne sformulovať nejednoduchý smer, neprvoplánovú náladu, atmosféru s vlastnou farbou a voňou. Druhý breh vnímam celkom od začiatku aj ako metaforu divadla, ktorá ma baví, napĺňa, provokuje. Druhý breh rodí témy, ktoré nás presahujú, ktoré ľudské plemeno zneisťujú, ktoré nútia sa v príliš hlučnej a suverénnej súčasnosti stíšiť. Druhý breh prináša do duše toho, čo nechodí po tomto svete ľahostajne nepokoj a chvenie. Na druhom brehu, alebo aspoň v myšlienkach naň, som sa vlastne cítil vždy najlepšie. Mimo centrum takzvaného diania, mimo dominantnú a formálnu pozornosť, mimo svetlo. Vo vlastnej nekonečnej a nevyčerpateľnej fantázii. Druhý breh je to, nad čím rozmýšľam často, stále viac, možno paralelne celý život. A vždy ma obleje šťastie a radosť, keď zistím, že nie som na to sám. Druhý breh má v sebe magnet a jeho silu a posobenie pocítiť je mojou tichou túžbou aj v súvislosti so ŠD. Druhý neznamená druhý v poradí, ale vlastne tušený, nejasný ale priamy, čistý, zároveň priťahujúci, mimo hmatateľné vedomie, mimo dokazy. Na druhom brehu sa dá ukryť, na druhom brehu dá sa zostať. A kde je breh, tam je voda a kde je voda tam je začiatok a možnosť. No a tam je viera a nádej. V hľbke tajomstva.“

„Druhý dech - second service.. ako téma sa toto vylnulo celkom prirodzene, tichým, a plachým zároveň, počúvaním intuície.v priamej ideovej návaznosti na sezónu predchádzajúcu. Možno len podvedomie nekompromisne zakričalo a vyrazilo von s osobnou potřebou oprášiť sa, umyť a znova vyraziť. A možno je to len strach pri rotovanom druhom podaní. Nie je šťastie to, že nepadneme, ale to, že vstaneme, vždy keď padneme, znie Konfuciov výrok. Stále viac podliehame skepse, zdá sa mi, dezilúziám a sklamaniam. Nečakaným rozčarovaniam. Realita bolí a vyčerpává, potrebujeme novú silu, abysme mohli znova ísť ďalej. V druhom dechu je návrat tejto energie, ktorá tryská zo zeme, v druhom dechu je odvaha čeliť novým výzvam, v druhom dechu by mal byť jednoznačný postoj, ktorého je dnes tak žalostne málo ako veľa je povrchnosti. Preto je druhý dech aj výskok s otvoreným náručím, štart, konský cval, koncentrácia ako princíp, odpustenie, nadhľad… Je to krok so zaviazaniu topánkou, pokus o úsmev, neutíchajúci boj človeka začínať vždy a stále odznova. V druhom dechu nie je toľko slov, je v ňom už viac činov. Je v ňom tiež hrdosť nezbavená pokory. Je v ňom ľútosť i pokánie. V druhom dechu cítiť vietor, ktorý fúka do chrbta.“

„…a potom sa na chvíľu zastavíme…“

www.svandovodivadlo.cz

Zdroj: pergelova@svandovodivadlo.cz