Sopranistka Šaturová: Bel canto mi dává křídla
Obrovskou volnost dává sopranistce Simoně Houda Šaturové italský repertoár bel canta. Podle své momentální nálady v něm může se svým hlasem tvořit ozdoby a kadence, jak se jí zlíbí. Bel canto není jen o technickém zpívání, ale o pohrávání s emocemi, a to mám moc ráda, řekla v rozhovoru ČTK uznávaná pěvkyně. V těchto dnech dotočila nové album s belcantovým repertoárem, v němž se prý utvrdila, že si tuto pěveckou techniku skutečně užívá.
Šaturová se letos chystá na svůj první písňový recitál, užší spolupráci s Národním divadlem v Praze a hostování v bruselské Opeře La Monnaie. Nejbližší vystoupení na ni čeká již 7. července s Českou filharmonií vedenou slavným dirigentem Christophem Eschenbachem. V rámci oslav 150. výročí narození Gustava Mahlera v Rudolfinu zazpívá sopránový part v jeho Druhé symfonii.
Mahlerovu tvorbu dříve vnímala spíše jako symfonickou a nikdy si nepomyslela, že by z ní i mohla zpívat. Na kontě má ale už Druhou a Čtvrtou symfonii. "Part ve Druhé není rozsáhlý, a tak je pro mne spíše zážitkem být součástí velkého tělesa," uvedla pěvkyně, jež se pohybuje spíše v oboru lyrického sopránu.
Za jeden ze svých nejsilnějších prožitků považuje vystoupení s Eschenbachem a Filadelfským symfonickým orchestrem v newyorské Carnegie Hall. Na zpívání, které vychází ze sboru na závěr Druhé symfonie, vzpomíná jako na "nadpozemské".
Bratislavská rodačka, která víc než 18 let žije v Praze, je podle svých slov vděčná za každou krásnou nabídku, jež ji posune o krok dál. O svém repertoáru, v němž se často objevuje i Mozartova a Haydnova tvorba, prý nikdy nesnila a příležitosti brala jako milé překvapení.
V poslední době přichází podle Šaturové, která působí na prestižních evropských operních scénách i jako sólistka světových symfonických orchestrů, stále více nabídek na repertoár v bel cantu. Díky tomu si může do svého "rejstříku" připsat roli Lucie z Donizettiho Lucie z Lammermooru nebo Rosiny Rossiniho Lazebníka sevilského.
Čemu se však tato půvabná černovláska vyhýbá, je například Wagnerova tvorba. Svůj repertoár se snaží pečlivě vybírat. "Každý part je jiný, přináší jiné problémy. Buď vám sedne, nebo ne. Pěvec pak k sobě musí být upřímný a říct 'Tak tohle není to pravé'," tvrdí nositelka Ceny Thalie za nejlepší pěvecké vystoupení roku 2001.
Šaturovou budou moci v příští sezoně slyšet její příznivci v Národním divadle, kde vystoupí v koncertním provedení opery Ariadna od Bohuslava Martinů a Mozartově inscenaci Únos ze serailu. S Pražskými symfoniky a dirigentem Tomášem Netopilem chystá na podzim opět účinkování v Mahlerově Druhé symfonii, Mozartovy narozeniny oslaví v jihoafrickém Johannesburgu, příští rok v únoru pak bude hostovat v Mozartově Zahradnici z lásky v bruselské opeře a k Mahlerově Druhé symfonii se vrátí ještě s Mnichovskou filharmonií pod taktovkou Ivana Fischera.
Za jedno z nejdůležitějších vystoupení v příští sezoně ale považuje svůj první písňový recitál, který se uskuteční 15. prosince 2010 v pražském Rudolfinu. V doprovodu pianisty Pavla Kašpara přednese výběr z Mozarta, Schuberta a Strausse. "To datum mi svítí červeně v hlavě. Cítím velkou zodpovědnost. Je to speciální obor," uzavřela pěvkyně.
Zdroj: Šárka Mrázová, mkv
