Ohlédnutí za Jiřím Sekaninou

Od Terpsichory, múzy tanečního umění, je macešské, že své vyznavače předurčuje k tak krátkému jevištnímu životu. Taneční umění je výsadou mládí, a když interpret opouští scénu, obvykle obrací minci na druhou stranu, aby pokračoval v blízkosti nastupující generace. To platí i o Jiřím Sekaninovi, dlouholetém šéfovi baletního souboru Moravského divadla Olomouc, který ve středu 20. října v pozdních odpoledních hodinách zemřel po vážné těžké nemoci. Jiří Sekanina pocházel z Oslavan u Brna, kde se narodil 16. ledna 1944. V letech 1975 a 1977 absolvoval stáže na Palucca Schule v Drážďanech o pět let později úspěšně dokončil studium taneční pedagogiky na Hudební akademii múzických umění v Praze. Svou uměleckou kariéru zahájil v Opavě, kde působil v rozmezí let 1961-1972. Vypracoval se zde až na post sólisty souboru (1965). Po opavském angažmá odešel jako sólový tanečník do Olomouce.

Během své kariéry ztvárnil přes třicet lyrických, charakterních i dramatických rolí v baletech klasických i moderních. Ve svých náročných úlohách se vždy snažil uplatnit hereckou přirozenost. Divákům jistě zůstane v paměti jeho Pierot (B. Martinů: Divadlo za bránou), Princ (P. I. Čajkovskij: Louskáček), Franz (L. Délibes: Coppélia), Danilo (S. Prokofjev: Kamenný kvítek), Básník a ženich v Králi Ječmínkovi, Mandarín (B. Bartók: Podivuhodný mandarín), Don José (R. Ščedrin: Carmen), Romeo (S. Prokofjev: Romeo a Julie), Margus v Tiině (L. Austerová) a především Jean Gaspar Debureau ve světové premiéře Pololáníkova baletu Pierot.

Představy o dráze a práci baletních umělců bývají rozmanité. Sdělná krása tanečního pohybu svádí k představám, u nichž převažuje pouze lesk úspěchu. Ale balet, to je řehole, která vyžaduje tvrdou, usilovnou a trpělivou práci, dlouhé hodiny cvičení na baletním sále, a kromě fyzické námahy i mnoho dalších znalostí. Například balet aranžovat, znát dějiny krásných umění a estetiky a samozřejmě i anatomie lidského těla. Umění inspirovat tanečníky a provokovat jejich tvůrčí schopnosti. I Jiří Sekanina po své úloze aktivního tanečníka postupně zastával od roku 1982 pozice pedagoga, baletního mistra a asistenta choreografií. Po Kateřině Pelzerové se v roce 1993 ujal vedení baletního souboru Moravského divadla. Celých sedmnáct let v čele souboru bylo poznamenáno přílivem tanečníků ze zemí bývalého Sovětského svazu. K vytvoření kvalitních baletních inscenací neváhal pozvat významné choreografy - Roberta Balogha, Jiřího Kyseláka, Zdeňka Prokeše, Libora Vaculíka, Jiřího Blažka, Martu Drottnerovou, Igora Vejsadu, Vasilije Medveděva a další. U svých spolupracovníků udržoval dobrovolnou kázeň a tvůrčí nadšení, takže olomoucký soubor dospěl k vysokým interpretačním metám. Za svůj přínos a zásluhy o rozvoj olomouckého baletu, za úspěšnou práci v čele souboru vedoucí k jeho stabilizaci, mimořádným uměleckým výkonům a popularizaci baletu v Olomouci, získal Jiří Sekanina cenu primátora Statutárního města Olomouce.

Vskutku bohatý život zasvěcený subtilnímu umění prchavého okamžiku...

Tomáš Lehotský

Zdroj: lehotsky@prfnw.upol.cz