Večer s Landovským se snažila usměrnit druhá z jeho čtyř manželek
O svých hereckých začátcích, uměleckém dobývání Vídně, o emigraci a návratu do Prahy i dalších svých životních peripetiích dnes v pražském Činoherním klubu vyprávěl Pavel Landovský. Na večeru konaném v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka zavzpomínal také na léta 1979 až 1996, která prožil na prknech vídeňského Burgtheateru. Mezi hosty pořadu byli bývalý ředitel Burgtheateru Achim Bennins a herci Josef Abrhám a Libuše Šafránková.
Místy chaotické vyprávění se snažila řídit Landovského někdejší manželka a bývalá ředitelka Divadelního ústavu Helena Albertová, která letos vydala knihu s názvem Lanďák. "Jsem druhá z jeho čtyř manželek a jsem tady proto, abych to usnadnila," představila se zaplněnému hledišti.
Svérázný herec s pověstí bouřliváka, který v Činoherním klubu zakotvil na deset let, ve svých neuspořádaných vzpomínkách mimo jiné vyprávěl o tom, proč ho na začátku 60. let nevzal Jan Grossman do Divadla Na zábradlí nebo jak se ve dnech srpnové okupace Československa v roce 1968 setkal se slavným německým spisovatelem Heinrichem Böllem, nositelem Nobelovy ceny za literaturu, či jak vedla přímá telefonní linka z Činoherního klubu do Svobodné Evropy v Mnichově.
Večer byl přibližně rozdělen na připomenutí Landovského působení v Činoherním klubu a ve vídeňského Burgtheateru. Vzpomínalo se na jeho nezapomenutelné role v inscenacích ruské klasiky Višňový sad, Racek a Revizor. Při té příležitosti připomněl, že jeho otec přišel do tehdejšího Československa v roce 1921 právě z Ruska. "Narodil se ve stejném městě jako Gogol na hranicích Ukrajiny a Ruska, a když viděl představení Revizora, divil se, že se odehrává v čistých salonech. V jeho vzpomínkách se tam totiž po ulicích přecházelo po pás v blátě," uvedl.
Spolu s Abrhámem připomněl uvedení slavné Audience Václava Havla po roce 1989 v Činoherním klubu, v níž hrál Abrhám roli Vaňka. Šafránková vzpomínala na Landovského kurzy herectví, kterých se jí v mládí dostalo v Činoherním klubu. "Kdo je nemá, má v herectví mezery," prohlásila.
Potleskem určeným Benninsovi diváci odměnili vzpomínku na to, jak Landovskému po jeho odchodu do Vídně nebylo uděleno vízum na divadelní cestu do tehdejšího Sovětského svazu, a přestože měl v představení Burgtheateru jen malou roli, soubor solidárně zrušil celý zájezd do Moskvy.
Pavel Landovský se narodil 11. září 1936 v tehdejším Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Koncem 60. let patřil k nejoblíbenějším českým hercům. Normalizační 70. léta mu naopak přinesla nucený ústup ze slávy. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, byl donucen opustit republiku. Působil poté v prestižním rakouském divadle Burgtheater.
Do Prahy se Landovský začal vracet po listopadu 1989 a po skončení svého vídeňského angažmá se do Česka vrátil natrvalo. Po návratu z emigrace se jen zřídka objevoval na divadelních prknech, o to častěji ale ve filmu.
V posledních letech ho diváci mohli vidět ve snímku Jana Svěráka Vratné lahve. Epizodní roli si zahraje ve filmu Odcházení, který poprvé v roli režiséra natácí jako filmovou verzi své úspěšné hry exprezident a dramatik Václav Havel.
Zdroj: Roman Jireš, rot
