Rybova Česká mše vánoční je hitem svátků konce roku
Rybova Česká mše vánoční je neodmyslitelnou součástí svátků konce roku. Vedle ověřených hitů hudební scény typu Suchého Purpury, Berlinových Bílých Vánoc či rozverných Vomáčkových a Borovcových písní Veselé vánoce a Těšíme se na Ježíška patří k domácím evergreenům, které se v posledních letech v celém období adventu rozléhají především z kostelních kůrů.
I dnes se rozezní na mnoha místech štědrovečerní Prahy, a to nejen při půlnočních bohoslužbách, které totalitní režim silně omezoval. Pražané mohou například už ve 21:00 hodin přijít na Staroměstské náměstí, kde bude tento opus nazvaný podle prvních slov textu Hej, mistře proveden v podání orchestru Státní opery a sólistů Národního divadla. Rožmitálský kantor Jakub Jan Ryba by měl radost, kdyby si mohl poslechnout, jakou podobu jeho dílu lidé dali více než dvě stě let od jeho vzniku.
Spontánně ji nacvičují děti ve školách, notují si ji laici i profesionálové a před lety jí na CD v nezvyklé verzi vydali folkoví zpěváci. Před týdnem zazněla v chrámu sv. Víta na Pražském hradě dokonce v podání českých a britských zákonodárců napříč stranami. V tomto nezvyklém sboru se mísily neškolené hlasy senátorek, senátorů, poslankyň a poslanců, kteří spolu jinak ve "svém" prostředí nesmiřitelně bojují.
"Populární 'rybovka', jak jí lidé důvěrně říkají, je už po dlouhá léta symbolem českých Vánoc, ale stejně tak i trochu komerčně zneužitým artefaktem. Přesto zůstává něčím, co rezonuje s atmosférou svátků konce roku, snad i proto, že lidská srdce jsou v této době otevřenější," řekl ČTK hudební kritik Petr Veber. Důvod spatřuje v tom, že tato skladba zpracovává vánoční příběh velice jednoduchým, přístupným a poetickým způsobem.
"Odpovídá to samozřejmě katolické lidové zbožnosti i těm základům, z nichž vyrůstají betlémy, lidové umění i koledy. Zároveň je tam po hudební stránce přítomen moment velké srozumitelnosti. Jde o hudbu vycházející z obecně přijímaného, přístupného a obecně sdíleného jazyka vídeňských klasiků sklonku 18. století typu Wolfganga Amadea Mozarta," vysvětlil Veber. Velkým kladem je podle něj i skutečnost, že jde o skladbu na český text, čímž tato hudba promlouvá k srdcím daleko více.
"Je to mše, ale zároveň i jesličková hra - tedy v podstatě lidové divadlo. I proto je výjimkou, takových skladeb není mnoho," dodal s tím, že její kouzlo se nevytrácí ani v podání hudebníků, kteří nejsou profesionály.
Jan Jakub Ryba vycházel ve své době z možností, které v malém městečku měl. Z toho vyplývá interpretační snadnost této skladby, která promlouvá přímočaře, nevyžaduje žádné hlubokomyslné úvahy i hudební vzdělání těch, kteří ji poslouchají.
Jesličková vánoční hra Hej, mistře zazněla poprvé patrně při půlnoční bohoslužbě z 24. na 25. prosince 1796 v katolickém kostele ve Starém Rožmitále na Příbramsku. Ve 20. století prošla renesancí, poprvé byla vydána tiskem v roce 1930.Její autor Jan Jakub Ryba zemřel 8 dubna v roce 1815 vlastní rukou a jako sebevrah byl pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově. Teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově.
Zdroj: Jiří Borovička, nlm
