Studio Marta přináší povídku Horečka Václava Hraběte poprvé na divadelní jeviště
„Nemáme vlastně o životě lidském bezpečnou zprávu, vše se jiné jeví a jiné je…!“ Václav Hrabě patří mezi přední básníky československé literatury 60. let 20. století. Jeho beatnické verše fascinují čtenáře, ale také diváky přes půl století. Takže se nyní konečně i jeho povídka Horečka dočká světové premiéry, a to 30. listopadu 2023 ve Studiu Marta.
„Veškeré Hrabětovo dílo bylo vydáno posmrtně. Za jeho života vyšlo pouze časopisecky, také se šířilo opisem mezi přáteli,“ uvádí v souvislosti s inscenací dramaturgyně Veronika Onheiserová. „Knižně bylo poprvé publikováno jako poetické pásmo Stop-time s podtitulem Rekviem za Václava Hraběte. Básně byly následně uváděny v divadlech, v rámci hudebních pořadů a recitálů.“
„Jeho jediná povídka se ale na jevišti objeví až teď,“ doplňuje dramaturg Vojtěch Balcar. „Může se totiž zdát, že její zápletka je velmi banální, až nedramatická. Za poetickými obrazy o neopětovaných láskách se ale skrývá velká existenciální výpověď o pozici člověka vstupujícího do dospělého světa, která byla živá jak v době Václava Hraběte, tak v té dnešní.“
Proto se režie Anny Magdaleny Pavlicové zaměřuje na kombinaci zobrazení propracovaných osudů jednotlivých postav a působivých náladotvorných atmosfér, pro které se inspirovala v československé filmové kultuře 60. let minulého století. Tomu napomáhá hudba Jiřího Pavlici. Ta, přestože vychází z estetiky dobové hudební produkce, má univerzální charakter a časovému zasazení se přibližuje zejména instrumentací. Pavlicovy písně s texty básní Václava Hraběte tak poeticky prohlubují psychologický rozměr původní povídky. Vzhledem k tomu, že část děje se odehrává v divadle Viola, na inscenaci spolupracovali také choreograf Jan Kysučan a Michal Bumbálek kvůli pohybové spolupráci na pantomimických výstupech hlavní postavy Jana.
Monochromatická scéna Moniky Baršové pracuje zejména s důmyslným členěním prostoru. K tomu slouží rozdělení jeviště na dvě výškové úrovně propojené stylovým schodištěm nebo závěs, který vytváří zajímavé a snadno proměnitelné vizuální kompozice. Látkou potažený prostor lze snadno proměnit světelnými změnami navrženými Martinem Krupou. Zadní stěna je mimo jiné využita také k promítání projekcí předtočených Danielem Burdou, ale také natáčených živě samotnými herci přímo na jevišti. Kontrast k jednobarevné, univerzální scéně vytváří kostýmy Barbory Procházkové plné živých barev vycházející z éry 60. let. Napomáhají nejen evokovat dobovou atmosféru, ale hlavně zvýrazňují charakter jednotlivých postav.
V těch se představí absolventský ročník z Ateliéru činoherního herectví Aleše Bergmana. V této inscenaci ukážou civilnější polohu, než jakou měli zatím možnost diváci Studia Marta u nich v sezóně 2023/24 vidět. Na základě poetického textu rozvíjí složité psychologické podtexty a dokazují, že umí sdělit význam i skrytý za slovy.