České divadlo Jediné uvedení barokní čínérie Marné tázání nebes v této sezoně v divadle Archa Jediné uvedení barokní čínérie Marné tázání nebes v této sezoně v divadle Archa
Představení Marné tázání nebes se opět objeví v programu pražského Divadla Archa. Divadelní a hudební setkání současné kultury se světem pekingské opery a barokního divadla proběhne 18., 19., 21. a 22. dubna. Příběh je volně vyprávěn podle dopisů, které v 18. století posílal český jezuita Karel Slavíček z Číny. Podrobně v nich popisuje průběh celé cesty a barvitě líčí pocity cizince. Přesto je představení Marné tázání nebes představením současným, představením, jehož základním tématem je setkání a tolerance. V hlavních rolích se představí zpěvačka pekingské opery Feng-Jün Song a sólista Státní opery Praha Martin Matoušek, režie se zhostil J. A. Pitínský. Použité prvky pekingské opery a barokního divadla se staly tvůrcům pouze nástroji k vyjádření základního tématu.
Marné tázání nebes
Barokní čínérie
18., 19., 21. a 22. dubna, 20.00 v Divadle Archa
Divadelní a hudební setkání současné kultury se světem pekingské opery a barokního divadla.
Čínérie je místo i děj, kde lze smísit pekingský porcelán s delftskou fajánsí, flanderské tapisérie s čínským hedvábím, benátská zrcadla s lakovaným nábytkem na zlatých nohách, milostný příběh čínského románu s dopisy misionáře. Je to čínský salón ve stylu evropského rokoka.
Scénář a koncepce projektu: Aleš Roleček, Jana Svobodová, Ondřej Hrab
Hudba: Petr Hromádka
Režie: J. A. Pitínský
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková
Hlavní role: Feng-Jün Song a Martin Matoušek
Děj představení se inspiroval knihou Listy z Číny Karla Slavíčka, českého jezuity, který odjel počátkem 18. století z Čech do Číny s křesťanskou misií. Pokus jezuitů o spojení křesťanství s východní filosofií se nakonec nepovedl. Jejich hluboké poznání východních kultur však přineslo inspiraci mnoha evropským myslitelům a umělcům. Tvůrci představení se pohybovali v čase i napříč kulturami: hudební skladatel Petr Hromádka propojil unikátní čínské árie a barokní skladby se současnou hudbou. Scéna Tomáše Rusína respektuje zásady barokního divadla: tři prostory, systém zástěn, horizontů a průhledů. Náročného a nezvyklého úkolu propojit barokní a čínské divadlo se ujal režisér J. A. Pitínský.
V hlavní roli se vedle hostujícího sólisty Státní opery Praha Martina Matouška představí čínská zpěvačka pekingské opery Feng-Jün Song, která se stala také odbornou poradkyní celého projektu. Feng-Jün Song vyrůstala v severní Číně. Od svých osmi let se učila pekingskou operu, stala se dlouholetou osobní žákyní u paní Šang Chuej-min, následovnice školy Šang, jedné ze čtyř největších škol pekingské opery. V představení zazní čeština, čínština a latina.
Představení Marné tázání nebes je představením současným, představením jehož základním tématem je setkání a tolerance.
Použité prvky pekingské opery a barokního divadla se staly tvůrcům pouze nástroji k vyjádření tohoto základního tématu.
Vyprávění o putování českých jezuitů, útrapách i radostech v Číně i o setkání s čínským císařem se stává symbolem pro věčný příběh lidí, kteří daleko od domova obklopeni cizí kulturou prožívají okouzlení i úzkost, kteří se snaží najít to, co je společné. Klasické čínské učení, které jezuité velmi pečlivě studovali, nakonec jejich názory ovlivnilo. Mnozí jezuitští misionáři neskrývali obdiv ke Konfuciovi a jejich verze konfuciánství byla později jedním ze zdrojů osvícenectví.
Jezuitská misie do Číny v sedmnáctém a osmnáctém století byla jedním z prvních pokusů o to, čemu dnes říkáme "multikulturní projekt". Důvodů, proč neuspěla je mnoho. Pro nás je důležité, co tato misie ve svém důsledku přinesla a přináší až do dnešní doby.
Nahlédneme-li do jakékoli evropské knihy o čínské kultuře, zjistíme, že to byli právě jezuité, kdo do Evropy přinesli první obsáhlé zprávy o filozofických učeních a umění Říše středu.
Jezuité vytvořili základy opery a baletu, které se staly klasickými evropskými divadelními žánry a byli také první, kdo Evropu seznámili s čínským divadlem. S jistou nadsázkou lze říci, že bez jezuitů by ani nebylo moderní divadlo.
Ohlasy v médiích
"... Zdařilá je scéna, ve které anděl vede loď jezuitů bezpečně do Kantonu. Tehdejší pokus o spojení křesťanství s myšlenkami Konfucia selhal, v Arše se propojení Číny a baroka vydařilo." Hodnocení: 90 bodů z maximálně možných 100 (Kateřina Kolářová, MF Dnes, 2. října 2001)
"... Tři první dějství však překvapila vypjatým emocionálním působením. Nečekaně aktuální silou zazněl hlas herečky čínského divadla Feng-Jün Song, která žije v Praze. Přemítala o tom, proč lidé opouštějí svou vlast a žijí mezi těmi, s nimiž nemají společné ani dějiny, ani řeč. Smršť obrazů, pohybu a barokizující hudby Petra Hromádky vyvolávající představu bouřlivé cesty jezuitů po moři se sama podobá modlitbě za lidstvo na kocábce zvané svět. Sugestivitu násobí zpěv a vlnivý pohyb Terezy Roglové jako ženy-lodě, stejně jako něžně bizarní anděl v podání Mariky Krist." (Eva Jeníková, Zemské noviny, 6. října 2001)
"Marné tázání nebes však živé je a současné také ... Režie J. A. Pitínského je přeplněná nápady, vynikajícími nápady. Některé scény vyznívají nesmírně poeticky (tanečně akrobatická scéna na přijetí u císaře i další)." (Petr Pokorný, Hudební rozhledy, č. 11)
Zdroj: Zuzana Kamenická, zuzana.kamenicka@archatheatre.cz
