Starověký filosof hrdinou české opery
Spojovat Jiřího Karáska ze Lvovic (1871-1951) s dramatickou tvorbou a operou není zcela běžnou věcí. Bývá připomínán jako básník, autor prosaických děl a kritik, ale jeho divadelní kusy, které sám nazýval lyrikou, se naposled uváděly téměř před sto lety. Většinu svých dramatických děl vytvořil autor v prvním a druhém desetiletí 20. století, kdy vrcholily jeho přátelské styky s herci Národního divadla Ivo Raićem a následně Eduardem Tesařem. Proč se stal námětem jednoho z těchto dramat právě novopythagorejský filosof Apollonius z Tyany, není úplně jasné. Možná to byl Karáskův oblíbený francouzský básník Edouard Dubus, v jehož nekrologu uveřejněném v prvním ročníku časopisu Moderní revue v roce 1895 Jiří Karásek poznamenává, že Dubus chtěl napsat drama s tímto názvem.1)
Do dnešních dnů se dochoval jen jediný soudobý životopis Apollonia z Tyany. Jeho autorem je Flavius Filostratus (asi 170-245). V Karáskově dramatu se objevují události zachycené ve Filostratově knize, nicméně hlavní téma svého dramatu, kterým je Apolloniova smrt zpracoval Karásek zcela podle svých představ a potřeb.2) Text Apollonia z Tyany poprvé vyšel na stranách 16. ročníku časopisu Moderní revue roce 1905 a první knižní vydání již bylo inzerováno ve stejném čísle.3) Na jevišti bylo ale dílo poprvé uvedeno až v únoru 1910 v Národním domě na Vinohradech v režii Petra Kropáčka. Postavu Apollonia ztvárnil Jiří Steimar a Tarsii, hlavní ženskou postavu, A. Smolová 4) Inscenaci doprovázela scénická hudba začínajícího skladatele Karla Boleslava Jiráka (1891-1972).
Koncem dubna 1910 byla v Praze uvedena opera Elektra skladatele Richarda Strausse, která svou hudební formou ovlivnila mnoho soudobých skladatelů. Dějem, vycházejícím ze starověkého příběhu, připomněla K.B.Jirákovi děj Apollonia z Tyany. V zápětí se pustil do komponování jednoaktové opery Apollonius z Tyany, která má v jeho tvorbě opusové číslo 3. Na instrumentaci opery pracoval při studiu u J. B. Foerstra ve Vídni, které zahájil v listopadu 1911. Partitura byla dokončena v polovině roku 1913. Jirák operu přihlásil do soutěže o státní cenu ve Vídni, kde se dostala až do užšího výběru a skladatel obdržel čestné uznání za projevení dramatického talentu. Roku 1915 oficiálně zadal Apollonia z Tyany Národnímu divadlu v Praze, ale neuspěl.
Ani během dalších více než 10 let se opera neobjevila na jevišti žádného divadla. Až v roce 1927 se na K.B. Jiráka, který byl v té době profesorem státní konzervatoře v Praze, obrátili z jeho bývalého brněnského působiště, kde po část sezóny 1918/19 zastával funkci kapelníka s nabídkou provést jeho Apollonia z Tyany na prknech Národního divadla v Brně. Jedním z požadavků budoucího režiséra opery O. Zítka byla ale změna názvu. Na konci srpna 1927 přišel K.B. Jirák s návrhem operu přejmenovat buď Láska vítězná nebo Žena a bůh. Původní název Apollonius z Tyany měl každopádně zůstat jako její podtitul. 5) Na počátku divadelní sezony 1927/28 bylo v tisku ohlášeno uvedení opery Žena a bůh a termín premiéry byl stanoven na konec února 1928. Opera měla být uvedena v dvojbloku s operou Maréja od Jaroslava Vogela. Z důvodu onemocnění velkého množství sólistů na přelomu ledna a února 1928 ale byly premiéry obou děl přesunuty na sobotu 10. 3. 1928. 6) Pod taktovkou Zdeňka Chalabaly a v režii Oty Zítka vystoupili tehdejší nejlepší členové operního ansámblu. Roli zpíval Apollonia Zdeněk Otava, jeho přítele Damida ztvárnil Emil Olšovský a Tarsii Hana Pírková. Dle soudobých kritik se všichni účinkující zhostili svých úloh velmi dobře. Jedinou výjimkou byl Arnold Flögl v roli Apolloniova nepřítele a konkurenta Lattantia, jehož výkon vyvolával dojem, jakoby svůj part schválně kazil. Kritik z brněnské Rovnost později popsal jeho výkon velmi smírně jako veselou indispozici.7) Rovněž scénické podobě byla věnována velká péče: scénický návrh předního scénografa arch. Vl. Hofmana a několik fotografií je dodnes uloženo v divadelním oddělení Moravského musea. Scéna byla jednoduše a moderně pojata a velmi se odlišovala od původního silně dekorativního pojetí, které Karásek popsal v úvodu svého dramatu. Většina soudobých recenzentů sice neopomněla zmínit inspiraci operou Elektra od R. Strausse, ale vcelku hodnotila Jirákovo rané dílo kladně. O Karáskově předloze ale v recenzích nenajdeme téměř ani slovo. .
Protože původní vydání Karáskova dramatu Apollonius z Tyany byla již dávno rozebrána, dohodl K. B. Jirák nové vydání jeho textu. V březnu 1928 vydala Hudební Matice knihu s názvem Žena a bůh. Původní textu dramatu Apollonius z Tyany byl pro účely zhudebnění poněkud zkrácen. J. Karásek později soudil, že škrty měly být ještě razantnější. 8)
Brněnské nastudování nezůstalo jediným. Příští rok operu nastudovalo SND v Bratislavě a premiéra v režii Bohuše Vilíma se konala dne 28. 2. 1929. Za dirigentským pultem stál Oskar Nedbal, v roli Tarsie excelovala Eva Hadrabová a postavu Apollonia ztvárnil G. Fischer. Na rozdíl od kritik uveřejněných po brněnském provedení, nešetřil slovenský list chválou a nadšením nad výkony interpretů i dílem samotným.
V Praze byla opera poprvé provedena právě členy bratislavské scény, a to v divadle Varieté, kde SND hostovalo od 23. 5. 1930. Jirákovo dílo toto hostování uzavíralo: 20. 6. 1930 bylo uvedeno v dvojbloku s operou Lásky hra osudná od Z. Folprechta. Operu tentokrát dirigoval Karel Nedbal a podle zpráv v tisku bylo představení navštíveno velkým počtem diváků se zájmem o moderní operu. Tehdy poprvé byl Jiří Karásek ze Lvovic přítomen jeho provedení a slyšel Jirákovu hudbu. Karásek totiž nenavštívil ani jedno brněnské nebo bratislavské představení a skladatel z původní scénické hudby k představení v roce 1910 nepřevzal do své opery vůbec nic. 9) Za dalších sedm let se Jiří Karásek ze Lvovic dočkal i nastudování Apollonia z Tyany v pražském Národním divadle. Premiéra se uskutečnila 2. 3. 1937 a tentokrát dirigoval sám autor hudby K. B. Jirák. Na scéně od Jana Zrzavého a v režii Ferdinanda Pujmana zpíval úlohu Apollonia z Tyany stejně jako při brněnské premiéře Zdeněk Otava. V roli Tarsie vystoupila opět Eva Hadrabová. Bylo to poslední nastudování, kterého se opera dočkala. Jiří Karásek ze Lvovic zemřel v březnu 1951 a jeho dílo bylo na dlouho dostupné jen ve vydáních z první poloviny 20. století. K. B. Jirák odešel po skončení druhé světové války do USA, kde strávil zbytek života.
1) Jiří Karásek, Louis-Adolphe-Edouard Dubus, Moderní revue, ročník 1, svazek II, Praha 1895, s. 121.
2) Srovnej: Flavios Filostratos, Životopis Apollonia z Tyany, O cizích osudech, Praha 1972, s. 393-395.
3) Moderní revue, ročník XI, svazek XVI, sešit 124, číslo 4, Praha leden 1905, s. 153-183.
4) Vilém Závada, Chvíli u Jiřího Karáska ze Lvovic, s. 38.
5) Dopis K.B.Jiráka Jiřímu Karáskovi ze Lvovic z 31.8.1927. PNP, fond Jiří Karásek ze Lvovic, 11/C/33 6) Divadelní list Národního divadla v Brně. Brno. roč. 3, 1927-28, s. 371.
7) –na: Opera Národního divadla. Referát v rubrice Kultura a umění. Hudba. Rovnost. Deník komunistické strany v ČSR. sekce III. Internacionály. č. 74, roč. 44. Brno. 14.3.1928. s.5.
8) Vilém Závada,c.d. s.38.
9) Vilém Závada,c.d. s.38.
Zdroj: bathildis@atlas.cz
