02.03.2006 00:00

Italský dramatik Fausto Paravidino v Praze

Divadlo Letí představuje svou novou inscenací 2 bratři českému publiku nejpronikavější talent současného italského divadla, třicetiletého dramatika Fausta Paravidina. Hra 2 bratři získala v roce 2001 cenu za nejlepší italskou hru roku. Inscenace, která má premiéru 4. března v 19:30 v Dejvickém divadle, vznikla pod záštitou Italského kulturního institutu v Praze a ve spolupráci s o.s. Damúza. Inscenaci finančně podpořila agentura DILIA svým divadelním grantem pro rok 2006.

V neděli 5. března (v 16 hodin) se v zadním foyer Divadla Na zábradlí uskuteční neformální odpolední setkání s F. Paravidinem, jehož obsahem bude především diskuse na téma současné italské divadlo (tlumočení zajištěno).

O Faustu Paravidinovi:

Italský herec, režisér, dramatik a překladatel. Narodil se v roce 1976 v Janově. Vystudoval herectví na divadelní škole janovského Teatro Stabile. Po škole nějakou dobu pracoval v komunitním centru při nemocnici v severoitalské Alessandrii: „Během toho roku jsem viděl celé drama tohoto světa.“ V roce 1997 napsal svou první hru Nůžky na drůbež, kterou o dva roky později uvedl v Římě. Premiéra hry 2 bratři (2 fratelli, 1998) v roce 2000 znamenala počátek autorovy dlouhodobé spolupráce s Teatro Stabile v Bolzanu. Mimořádný úspěch hry 2 bratři, která byla v roce 2001 oceněna prestižní cenou Premio Ubu, podnítil zájem londýnského Royal Court Theatre. Paravidino mohl jako rezidentní dramatik v Royal Court pracovat na své hře JANOV01, kterou divadlo následně zařadilo do cyklu angažovaných dramat pojednávajících o násilně potlačovaných lidských právech. Silně kritickou hru, líčící tragické události na summitu G8 v Janově, oficiální místa v Itálii příkře odmítla a Paravidino se musel při italském uvedení hry potýkat se zákazem a rušením některých představení. Také další hra Oříšky vznikla na objednávku slavného londýnského divadla – Royal National Theatre, které ji uvedlo na komorní scéně Cottesloe v roce 2003. Ve významné anketě německých divadelních kritiků při časopisu Theater Heute byly Oříšky zvoleny nejlepší zahraniční hrou roku 2003. V současné době žije Paravidino v Římě; založil divadelní soubor Gloria-babbi, úspěšně debutoval jako filmový režisér (autorský film Texas z roku 2005), zaujal také svými překlady z angličtiny (Shakespearův Sen noci svatojánské a Richard III., Harold Pinter).

Výňatek z rozhovoru pro časopis Bardolatry (duben 2002):

Můžeš mi říct něco o tom, jak píšeš?

Obecně se snažím psát tak, jak lidi mluví. Všechno, co dělám, je vlastně trénink tímhle směrem. Někdo tvrdí, že se tím riskuje zploštění literatury ve prospěch pravděpodobnosti. Kdo se toho bojí, nemiluje podle mě život, miluje sebe, myslí si, že je chytřejší než ostatní. (…) Nemám samozřejmě nic proti lingvistickému způsobu tvorby, který neimituje mluvený jazyk, tohle neříkám. Říkám jen, že realita, tak jak se nám jeví, je často zajímavější, než složitá úvaha o této realitě. Úvaha, která riskuje, že ji ztratí z očí a stane se úvahou o úvaze, oslavou sebe sama. Dávám přednost barovým rozhovorům před velkými úvahami, rozhovory, které si jsou navzájem podobné, obsahují malé rozdíly, které objasňují povahu toho, kdo je vysloví více než spousta velkých, skvěle formulovaných debat. (…) Mám rád lidi. To, co dělají a proč. Pro mě je literatura realita předchozího dne tak, jak si ji druhý den pamatuji. Moje poetika je nevyhnutelný filtr, který přikládám k této realitě. Každý sen se zdál, neexistuje sám o sobě. Existuje právě proto, že se zdál a ten, kdo snil, je jeho básníkem. Snažím se, abych do reality nezasahoval více než když sním.

O hře 2 bratři (2 fratelli):

Komentář poroty při udělení prestižní ceny Tondelli F. Paravidinovi za hru 2 bratři:

„Síla textu, který porota s nadšením přivítala jako svěží vánek, spočívá v jeho uzavřenosti a paradoxně v soběstačnosti, která ho udržuje v jistém stavu suspenze vůči okolí. Zároveň ve hře záblesků reprodukuje mechanismy naší každodennosti: něco křehkého, co nepoplete hlavu, ale vyjadřuje upřímnou nutnost a baví a zneklidňuje nás, protože se nás týká.“

Z článku 2 bratři – drama měsíce:

„Vyprávěný příběh je velmi jednoduchý: dva bratři, kteří žijí spolu a mají se, jak se zdá, rádi, a dívka, která s nimi žije a flirtuje. Možná představují dva bratři dva různé aspekty, pro mnohé protiklady, jedné a též osobnosti. Postava dívky jednoznačně ztvárňuje konflikt mezi nimi. Když jsem četl tenhle text přítele Fausta, napadlo mě, že by se dal skvěle studovat v kurzu dramatické tvorby, protože to je dramatická struktura v téměř krystalické podobě. Dvě postavy, konflikt znázorněný postavou třetí a radikální vyřešení konfliktu. Chápáno takto, a jednoduchost zápletky tomu napomáhá, představuje základní archetyp dramatické tvorby. Pak tam jsou zábavné vtipné epizody, intriky, vibrující a husté dialogy plné ironické inteligence, které ozvláštňují pevnou strukturu základu. Hru přečtete jedním dechem bez možnosti nudit se.“

Zdroj: daniel.pribyl@divadlo-leti.cz

Autor článku: Informace z divadel