Živá místa / Luhovaný Vincent – rozhovor s ředitelkou festivalu Magdalénou Hruškou
Jak lze kulturní nabídkou ovlivnit místo, na kterém vám záleží? Jak si pro tento cíl nastavit spolupráci, pracovní podmínky, jak na motivaci a vlastní limity? Festival Luhovaný Vincent po třináct ročníků obohacoval nabídku hlavní lázeňské sezony, zval k zážitkům jak místní, turisty z větších měst i lázeňské hosty. O tom, jak dělat akci od nuly, jaké zkušenosti Spolek Luhovaného Vincenta může předávat dál a proč bylo nutné festival ukončit, jsme si povídali se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Magdalénou Hruškou.
Z jakého podnětu vznikl festival Luhovaný Vincent v menším, ale tradičním lázeňském městě?
Vznikl na základě potřeby úzké skupiny lidí se v Luhačovicích seberealizovat a saturovat naši poptávku po nemainstreamové kulturní nabídce dle našich představ. Festival pro nás představoval jakousi laboratoř, ve které si plníme vlastní sny a představy o kultuře, díky práci na jeho pořádání jsme se toho spoustu naučili. Mimo jiné strategicky plánovat a projekt promýšlet v celorepublikovém kontextu.
Nakolik byl LV tvořen s myšlenkou na místní obyvatele nebo společně s nimi?
Pro mě osobně byli od začátku obyvatelé Luhačovic a okolí (Zlínský kraj) prioritní cílovou skupinou, a to se promítlo i do marketingové strategie nebo nákladů, které jsme investovali právě do oslovení této cílovky. Nehledě na to, že „pod svícnem je největší tma“ a povědomí o festivalu bylo dlouhodobě větší třeba v Brně než ve Valašských Kloboukách, tak bylo potřeba tomu zacílení stále věnovat péči.
Co se ale týče tvorby festivalu s místními obyvateli – tím, že velká část našeho týmu v Luhačovicích (již) v současnosti nežije, hodně jsme společně vedli debaty o kulturní aktivitě mimo místo vlastního bydliště. Pro mě osobně představovalo dilema, nakolik má člověk mandát kulturně vstupovat tam, kde nežije, aby nedošlo k prostému importu. Razíme ale myšlenku, že je třeba myslet globálně a jednat lokálně. Naše aktivity lze navíc ospravedlnit evropskou kulturní tradicí lázní Luhačovic (nebo lázní obecně) a turistickým rozměrem lázní, pakliže přespolní lázeňští hosté a turisté vždy představovali zásadní podíl našeho publika (každoročně je v lázních ubytováno více než 30 000 hostů). Pracovali jsme s historickým odkazem lázní a navazovali na to, že lázně byly a nadále jsou nalezištěm inspirace pro umělce, územím pro prezentaci umění, ale i místem vlastní umělecké tvorby.
Jaký měl podle tebe festival vliv na město Luhačovice od začátku svého působení a jak vnímáš aktuální kulturní nabídku?
Luhačovice mají 5 tisíc obyvatel, a tak je asi logické, že kulturní nabídka je velmi ovlivňována lázeňskou sezonou a adresována primárně lázeňským hostům. S radostí sledujeme, že město v posledních letech pořádá víc městských akcí i v sídlištní zóně. Mám radost, že se ujala například akce stavění a kácení máje s jarmarkem (pořádaná Adélou Vittekovou z Domova pro seniory), v sezoně hojně probíhá promítání letního kina, a to nejen na terase Městské plovárny (kde promítání poprvé realizoval náš festival), ale nově i na Lázeňském náměstí. S festivalem jsme se dlouhodobě snažili propojovat městskou a lázeňskou část, resp. eliminovat propast mezi lázeňskou zónou a městskou částí. Jeden Luhačovjan mi potvrdil, že si uvědomil, v jakém krásném městě žije, až díky festivalu.
K našemu velkému zklamání však letos došlo ke zrušení dalšího ročníku prestižního festivalu Janáček a Luhačovice, který v roce 2023 oslavil jubilejní 30. ročník. To považujeme za velkou ztrátu (nejen) pro Luhačovice. Festival měl velký regionální přesah a byl dramaturgicky velmi kvalitně koncipován. Vážíme si práce paní Mileny Hrbáčové, manažerky festivalu, která více než dvacet let vynakládala ohromné úsilí pro realizaci a rozvoj festivalu.
Celý rozhovor naleznete na webu Kreativní Česko