Národní divadlo uvedlo premiéru Řeckých pašijí od Martinů
Praha 13. dubna (ČTK) - Pražské Národní divadlo má nově na repertoáru operu Řecké pašije Bohuslava Martinů, stěžejní dílo českého repertoáru druhé poloviny 20. století. Inscenace připravená dirigentem Jiřím Bělohlávkem měla u premiérového publika ve zcela zaplněném hledišti úspěch.
Inscenátoři proti původním záměrům nakonec zvolili druhou, známější verzi opery, ne původní podobu zrekonstruovanou a poprvé uvedenou na konci 90. let.
"Je naprosto evidentní, že druhá verze je hudebně zajímavější," řekl ČTK dirigent Bělohlávek. Drama napsané podle románu Kristus znovu ukřižovaný řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise řeší konflikt mezi bohatými vesničany a chudými uprchlíky a zachycuje vnitřní přerod několika lidí, kteří začínají chápat bibli a nechávají se ovlivnit jejím poselstvím ve svých postojích a rozhodnutích.
Martinů doufal, že dílo uvede Královská opera v Londýně. Když se tak nestalo, téměř celé je přepracoval. Hraje se tak ve verzi, která zazněla při světové premiéře v Curychu v roce 1961 dva roky po autorově smrti.
"Jde vlastně o dvě rozdílné opery," uvedl muzikolog Aleš Březina, který sestavil původní partituru a zasadil se o její nastudování na festivalu v Bregenzu, v Londýně a v Soluni. Britskou inscenaci vidělo rovněž Brno.
Březina je přesvědčen naopak o hudebně dramatické síle původního záměru skladatele, bližšího předloze. V Praze se mu však rekonstruovanou operu zatím nepodařilo prosadit.
Je ale autorem nového českého překladu Řeckých pašijí, komponovaných na anglický text. Březina posílil podle svých slov religiózní momenty příběhu a odstranil formulace poplatné době komunistického režimu. Čtyřicet let starý překlad Evy Bezděkové totiž potlačoval duchovní rozměr Řeckých pašijí a posiloval naopak jejich sociálně revoluční náboj.
"Sociální aspekt a otázka solidarity bohatých s chudými je také přítomen, je to otázka živá dodnes," řekl Bělohlávek. Řecké pašije už nastudoval v Praze v roce 1984 a inscenace, tehdejším režimem jen zázrakem povolená, měla desítky repríz. Sociálně revoluční momenty se podle Bělohlávka tehdy možná přeháněly. "Dnes už máme na operu relativně velmi vyvážený pohled," konstatoval.
Petr Veber hš
