Uprostřed noci v temném domě v Divadle v 7 a půl
Růžička I Polanská
UPROSTŘED NOCI V TEMNÉM DOMĚ
„Nesahejte na mě, nepřibližujte se ke mně, nedotýkejte se mě, já jsem krucinál Ingmar Bergman, tohle je moje představení, tohle jsem vytvořil...“
„Tvou jedinou chybou, Ingmare Bergmane, je ta tvoje aseptická vášeň. Musíš se jí zbavit, protože je lživá a podezřelá a vymezuje ti hranice, které si netroufáš překročit. Měl by sis stejně jako doktor Faust Thomase Manna najít nějakou syfilitickou běhnu...”
režie: Mula a M. T. Růžička
dramaturgie: Polanská
scéna a kostymy: Borák a Bláhová
světla, stavba, otrava: Bob Racek
hrají:
Světlana Kašpárková, Bára Milotová, Simona Polanská, Jan Grundman, Václav Hanzl, Lukáš Rieger, Sergej Sanža, Martin Siničák, M.T. Růžička
PREMIÉRA: 2. 5. 2006 v 19.30
1.repríza: 4. 5. 2006 V 19.30
„Nic se netáhne tak jako velké mše a špatné divadlo. Když ti někdy bude připadat, že život ubíhá příliš rychle, zajdi si do kostela nebo do divadla. Tam se ti čas zastaví, budeš mít dojem, že se ti rozbily hodinky...”
“Jednou jsme měli mít představení, ale nevěděli jsme co hrát. Tehdy jsem se rozpomněl na kostelní zdi svého dětství, na všechny výjevy, které na nich byly namalované. Byl na nich Ježíš a lotři v krvi a mukách, Marie opřená o Jana – pohlédni na svého syna, pohlédni na svou matku. Máří Magdaléna, ta hříšnice, kdopak ji šukal naposled? Rytíř hraje šachy se smrtí. Smrt podřezává strom života, v jehož koruně sedí vyděšený nebožák a zoufale si mne ruce. Smrt vede tanec do Temné země, drží kosu jako praporec, tamhle tančí v dlouhé řadě lid a vzadu se potácí kejklíř. Ďáblové přikládají do kotle, hříšníci se po hlavě řítí do plamenů, Adam a Eva objevili, že jsou nazí. Za zakázaným stromem pošilhává Boží oko. Svět tento a svět onen se přelévají přes zdi a klenby. Skutečnost a fantazie se spojily v odolnou slitinu: Hříšníku pohleď na své dílo, pohleď co čeká za rohem,pohleď na stín za svými zády! Během několika odpolední jsem napsal krátkou hru Malba na dřevě, ze které se časem stal film Sedmá pečeť, nevyrovnaný film, který je však blízký mému srdci, poněvadž jsme ho natáčeli v primitivních podmínkách s obrovskou vitalitou a chutí. “
(Ingmar Bergman, Laterna magica)
“Přetahujeme si divadlo přes hlavu jako plášť bezpečí. Skoro si ani nevšimneme, že léta plynou. Že život utíká, tak se to přece říká? V šatnách je teplo a světlo, jeviště nás obklopuje přívětivými stíny. Básníci nám povědí, co máme říkat a co si máme myslet. Smíme se smát, plakat i zuřit. Tam ve tmě sedí lidé a mají nás rádi, jsou pozoruhodně věrní, přestože jim často místo chleba dáváme kameny. Abychom se ospravedlnili před okolním světem, tvrdíme,že máme náročné povolání. Je to lež, ale svět ji akceptuje, poněvadž je daleko zábavnější přihlížet něčemu obtížnému než něčemu snadnému. Většinou si hrajeme. Hrajeme si, protože nás to baví. Když se nebavíme, jsme mrzutí a stěžujeme si na okolnosti,nikdy sami na sebe. Tak prožíváme život v báječném sebeklamu, u druhých vidíme každou maličkost, sami u sebe leccos přehlédneme. Jak jsme na tom se sebedůvěrou, sebeúctou a sebevědomím? Tyhle vlastnosti v našem povolání téměř neexistují. Když někdo řekne, že jsme dobří, tak jsme dobří a máme radost. Když někdo řekne, že jsme špatní, tak jsme špatní a rmoutí nás to. Co jsme skutečně, nevíme, poněvadž nám záleží jen na nás samých, což je něco jiného. Ani na skutečnosti nám nezáleží. Ta je bezbarvá a nezajímavá a netýká se nás. Války, revoluce, epidemie, bída, křivdy a sopečné výbuchy jsou nedůležité jevy, pokud se tak či onak netýkají role, kterou se právě zabýváme. Jsou herci, kteří tvrdí, že se o okolní svět zajímají, ale ti jen klamou sami sebe.”
(Emilie ve filmu Fanny a Alexander)
“Když se nějaké divadlo má příliš k světu, stane se z pochopitelných důvodů terčem interní kritiky. Vyskytly se názory, že hrajeme příliš mnoho nebo příliš málo, příliš často nebo ne dost často, příliš mnoho klasiky nebo příliš mnoho nových her. Obviňovali nás, že nehrajeme nové hry. Když jsme je hráli, kritika je strhala. Je to jistým šíleným způsobem zábavné. Hrozné i zábavné. Všechno je to sice otázkou života a smrti, ale přitom to není nijak zvlášť důležité. Rozum a nedorozumění spolu jdou ruku v ruce jako siamská dvojčata, neúspěchy převažují nad úspěchy a nejnebezpezpečnější věcí na světě je nedostatek sebedůvěry, i nejsilnější povaha může propadnout beznaději a naše každodenní nářky, procházející jako bzukot mouchy stropem a zdmi, nám skýtají určitou jistotu – nadáváme, stěžujeme si a kňouráme, ale taky se často smějeme. “
(Ingmar Bergman, Laterna magica)
"Ředitel divadla se tradičně podílí na všech rozhodnutích, k nimž v něm dochází, od těch velkých až po ta mikroskopická. Mít moc se mi líbilo, chutnala mi a byla mi vzpruhou. Můj osobní život se naproti tomu měnil v důmyslnou katastrofu. Já ji ale neviděl, protože jsem od rána do večera byl v divadle. Byli jsme všichni pilní jako včeličky. Herci byli mizerně placeni. Zvýšil jsem jim gáže, poněvadž jsem zastával názor, že herec není užitečný o nic méně než nějaký kaplan nebo biskup."
“Mým úkolem je sledovat text a pracovní dobu. Odpovídám za to, že dny, kdy zkoušíme, nebudou vypadat nesmyslně. Nejsem nikdy soukromou osobou. Pozoruji, registruji, konstatuji, kontroluji. Jsem hercovým zastupujícím okem i uchem. Navrhuji, lákám, povzbuzuji nebo zamítám. Nejsem spontánní, impulzivní, nevstupuji do hry, tak to jenom vypadá. Kdybych si na jeden jediný okamžik sundal masku a dal najevo, co opravdu cítím, moji přátelé by se obrátili proti mně, rozsápali by mě a vyhodili z okna.
Navzdory této masce se nepřetvařuji. Moje intuice mluví rychle a jasně, jsem stoprocentně přítomen. Moje maska funguje jenom jako filtr, nesmí jí proniknout nic nepovolaně soukromého. Zmatek, který v sobě nosím, je vykázán do patřičných mezí... Toho, kdo se nějak nehezky vyjádří o mých hercích, bych dokázal zabít. Teď se bude konat generálka a my se rozejdeme. Pozítří si přečtou noviny, i když říkají, že je číst nebudou. Kritika je roznese na kopytech, bude je hladit, oslavovat, radit jim co by měli a co by neměli, setře je nebo je bude úplně ignorovat.
Kéž mám sám dost rozumu na to abych odešel včas. Jenže kdy to včas nastane? Že by to bylo už teď?”
(Ingmar Berman, Laterna magica)
“Přehlédneme-li v celku Bergmanovo dílo, lze snad říci, že náročná a často krutě bolestná potřeba přesahu vytváří jakýsi všudypřítomný refrén tvůrcových příběhů, ať již mluvíme o jejich světlejších nebo temnějších verzích, vždy jde o tentýž patos existence, která mučivě krouží,často raněna dokonalou slepotou,kolem svého opravdového určení. V tomto zásadním smyslu není proto rozdíl mezi povznesenou alegorií, protkanou dobře čitelnými symboly (Sedmá pečeť) a naopak dílem tak bezvýhradně ponořeným do “přízemnosti všedních dnů”, jakým jsou Scény z manželského života...”
(Jiří Cieslar)
Rozhovor dramaturgyně s režisérem
Vaše divadlo se často inspiruje filmovými scénáři. V čem vy osobně spatřujete styčnou linii mezi Ingmarem Bergmanem, jímž se zabýváte dnes a Federicem Fellinim, z něhož jste vycházel při poslední režii?
Oba se totiž pohybují v silně snové, fantazijní rovině. Jejich filmy jsou velmi autentickou syntézou vlastních prožitků, vizí a představ. Divadlo v 7 a půl se v připravované inscenaci věnuje právě této, ovšem nejen této, problematice.
Znamená to, že připravovaná inscenace Uprostřed noci v temném domě by měla být takovou formou osobní výpovědi?
To je dobrá otázka. Divadlo v 7 a půl ve své tvorbě až doposud vycházelo především z premisy interpretovat literární či filmové dílo divadelním jazykem. Současnost díky příznivé změně okolností přinesla zvrat. Literární či filmový materiál a jeho interpretace není cílem, ale prostředkem k vyjádření momentálních stavů a pocitů jednotlivých aktérů projektu. Konkrétně život a dílo známého švédského umělce Ingmara Bergmana je pro nás inspirací k reflexi naší současnosti.
Do jaké míry lze v takové formě osobní výpovědi akcentovat divácký zájem?
To je též dobrá otázka. Ano, je to problém. V současnosti, kdy divák do divadla zamíří mnohdy, však ne vždy, především kvůli lesklému a líbivému pozlátku, v současném světě reklamy a počítačové komunikace, je velmi obtížné uspět s titulem původním, neznámým a principielně nekomerčním. Režisérem totiž není ani ověnčený Pitínský, progresivní Morávek, solitér Kačer, emfant terrible Nebeský či zuřivý Bambušek. V inscenaci nehraje jiskřivý Prachař, moudrý Poloczek, vášnivá Chýlková ani hvězda Zach. Na jevišti neuvidíte ani cecky ani bobra, neuslyšíte nic o pičách a šulinech a nevystupuje zde třicetičlenná company ani Kamil Střihavka. V režii nicneříkajícího pseudonyma vystoupí nicneříkající herci, v textu s nicneříkajícím názvem...Což ovšem zdaleka neznamená, že se jedná o nicneříkající představení. Vyplývá snad jedno:intenzivně se snažíme o svébytné, hodnotné, vlastní, umělecké dílo.
Bylo pro vás při psaní scénáře inspirací konkrétní dílo Ingmara Bergmana nebo vycházíte spíše ze životních reálií?
Přiznám se, byť to není jednoduché. Scénář prakticky neexistuje. Tak dlouho jsme se plácali, až to vzniklo. Bergmanův život je snad ještě zajímavější než jeho dílo, jeho dílo je však zcela jedinečné. Žil jako hovado a jeho filmy jsou hovadsky dobré. Inscenace Uprostřed noci v temném domě z tohoto těží a nás těší. Musím na tomto místě, upřímně a bez jakéhokoli plytkého sarkasmu, poděkovat divadelní agentuře Dilia, která díky svému promyšlenému systému pravidel, zákazů,doporučení a bezpochyby dobře míněných rad otevřela Divadlu v 7 a půl doposud uzavřenou a opomíjenou komnatu bohatství poznání . Bez ní (bez agentury ani komnaty) by naše nové představení rozhodně nemohlo vůbec vzniknout.
Jakým způsobem může život a dílo Ingmara Bergmana a bezpochyby specifické švédské či severské reálie vytvářet paralelu k naší české současnosti?
Tak o tom vím skutečně úplné h...o.
Zraňuje vás s přibývajícím věkem více divácký nezájem nebo zrajete k vyrovnanosti a smířlivosti?
Nad diváckým nezájmem nelze naříkat. Divák je samostatná svébytná bytost s vlastním úsudkem. Jakoukoli formu podbízivosti lehce odhalí. Poskytujeme – li mu svobodu rozhodování kam a proč chce jít a co a kde chce vidět, můžeme se spolehnout na jediné. Nemaje předplatné, tedy neprodávaje kočku, zajíce či hada v pytli, nemasíruje veřejnost kampaněmi ( a na ně beztak nemaje) či podobnými výdobytky moderní doby, máme vždy diváka, který přišel-li, tak rozhodně o své vlastní vůli,na základě vlastního, svobodného rozhodnutí, aby uviděl a zažil.
Vaše divadlo funguje 10 let..
Jedenáct, k....a.
Promiňte. Nehrozí vám při vašem takřka komunitním způsobu života únava organismu, vyprázdněnost nebo ztráta sebereflexe?
Co nás trápí především je stálý nedostatek financí. Ale o tom nemluvme. Divadlo v 7 a půl za dobu své historie prošlo snad sterými obměnami. Únavou materiálu může trpět z otců zakladatelů snad jedině Růžička a Racek, nikdo jiný totiž nezbyl, všichni odešli na lepší. Okoralost se na nověji příchozích projevuje více či méně, v souvislosti s věkem, touhou po hmotných statcích, rozmnožováním a mírou pracovního nasazení. Však vzhledem k tomu, že se podle všech přírodních zákonů páříme především mezi sebou, kontinuálně a přímo tak vzniká nová generace debilů posedlých touhou znemožnit se na jevišti Divadla v 7 a půl a zahynout tak hladem, nezájmem a obecným opovržením, avšak hrdinsky pod praporem nezávislého a nekomerčního divadelního umění.
V Divadle v 7 a půl již delší dobu působí fantom (či snad Fantomas?) s tajemným pseudonymem Mula. Kdo to sakra je a proč to operetní tajemství?
Přiznám se bez mučení. Jsem to já, já ta liška pažravá. M.T.Růžička. Mula je kříženec osla a koně, přičemž kůň je strašně blbé zvíře a osel naopak mezi zvířaty genius. Mulah je též v arabštině slovo označující učitele a kromě jiného to taky neznamená vůbec nic. Neutrální pseudonym jsem zvolil proto, aby nikdo nevěděl o koho jde. Myslel jsem si, že to bude někoho zajímat. Nezajímá to nikoho, návštěvnost se tímto také nezvedla a režírovat mi o to lépe taky nejde. Navíc se chystám režírovat do Ostravy , kde by si to mohli vysvětlovat jako urážku a mohl bych tak briskně dostat po tlamě, takže se vracím k svému Matěj T. Růžička. I když to T. taky leckoho irituje. I když je po tom všem hovno.
Proč by tedy diváci měli vůbec na novou inscenaci přijít?
Protože jsme krásní, hrdí, nebojácní, nadupaní, milí a protože inscenace Uprostřed noci v temném domě je naším názorem na běh světa bez velkých gest, siláckých řečí, vychloubání, s velkolepým nadýmáním a v důsledku pak prasknutím a nekonečným puchem až do skonání světa...pádluj svůj vlastní kánoj..Ahoj!
Kontakt:
Divadlo v 7 a půl – Kabinet múz
Sukova 4, 602 00 Brno
Produkce: Katarína Koišová
tel: 603 232 041; e-mail: 7apul@7apul.cz
Zdroj: 7apul@7apul.cz
