Hra Floriana Zellera Otec na jevišti Městského divadla Brno: Výjimečná tragikomedie o boji s překážkami stáří

Působivá a emotivní tragická fraška o boji s překážkami stáří sklízí úspěchy po celém světě. A již brzy ji budete mít příležitost vidět také na jevišti Městského divadla Brno.

Autorem této hry je francouzský dramatik, spisovatel a režisér Florian Zeller (*1979). Patří mezi nejhranější současné dramatiky na světě. A to i díky jeho tragikomedii Otec z roku 2012, ve které velmi působivým způsobem zobrazuje subjektivní pohled člověka ztrácejícího se ve vlastní paměti. Není tedy divu, že za ni obdržel řadu ocenění, a to nejen ve Francii, kde získal nejprestižnější Cenu Molière za nejlepší hru, ale i po celém světě, např. ve Velké Británii, Spojených státech amerických, Brazílii, Austrálii nebo Japonsku. Deník The Guardian ji označil za „nejoceňovanější hru desetiletí“ a podle Evening Standard jde prý dokonce o jednu z „nejlepších her 21. století“. Text získal pozornost i díky stejnojmennému Zellerovu filmu z roku 2020, který byl oceněn rovnou dvěma Oscary, a to za nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro Anthonyho Hopkinse.

V dramatu sledujeme osmdesátiletého Andrého, který trpí Alzheimerovou chorobou, což ovlivňuje vztahy s jeho dcerou Anne i dalšími postavami. Bez zbytečného sentimentu a místy až s černým humorem sledujeme jeho očima, jak ztrácí přehled nad tím, co je současnost, co minulost, ale i co je realita a co jsou pouze jeho představy. Díky tomu, jak Zeller mistrně zavádí diváka, aby svět vnímal stejně jako André, hra slibuje silný zážitek z příběhu, který může zažívat kdokoliv z nás.

V Městském divadle Brno Otec ožije v překladu Michala Zahálky. Režisér Petr Gazdík hru představí jako komorní drama plné nečekaných zvratů a výborného civilního herectví. Díky tomu diváci získají detailní vhled do někdy komické, jindy tragické situace jedné pařížské rodiny, jejíž zkušenost ale může být blízká komukoliv z nás. K tomu směřuje i práce dramaturgyně inscenace Kláry Latzkové ve spolupráci s Vojtěchem Balcarem.

Scénu navrhl Emil Konečný, který divákům představuje realistický byt, v němž se hra odehrává, také jako metaforu světa v Andrého hlavě. Využívá k tomu postupné zvedání nábytku kolem stárnoucího muže za pomoci tahů do vzduchu, jako by se mu vše postupně vypařovalo. Své místo v inscenaci mají také kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové, která pomocí běžného oblečení pomáhá rozvíjet charaktery jednotlivých postav, a tak podporuje dojem, že je to příběh, který by se mohl odehrávat i v našem blízkém okolí.

Původní text konverzačního dramatu se režisér rozhodl rozšířit o netradiční hudební složku a o postavu Pianisty, kterou představuje Tony Marko. Ten sedí u jednoho stolu s ostatními, i když ho kromě Andrého žádná z postav nevidí a nevnímá. Živá hudba tak skrz např. jazzové melodie nebo všemožné zvuky umožňuje nahlédnout do hlavy hlavní postavy neobvyklým způsobem.

V titulní roli Andrého se můžete těšit na Jana Mazáka, jeho dceru Anne ztvární Alena Antalová, Pierra Milan Němec, ošetřovatelku Lauru Kristýna Daňhelová, v roli Muže uvidíte Viktora Skálu a v roli Ženy Evu Jedličkovou.

Nenechte si tedy ujít první brněnské uvedení tohoto výjimečného současného titulu. Premiéra proběhne 5. a 6. dubna 2025 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.