Na Kladně zahajují Lucrezií
Kladenské divadlo chystá první premiéru sezóny 2006/2007. Zkoušky jsou už od druhé poloviny srpna v plném proudu. Sedm týdnů totiž trvá práce, než se před diváky dostane hotová inscenace.
Tentokrát půjde o hru Lucrezia Borgia s podtitulem Srdce a jed. Jejím autorem je režisér Pavel Šimák, který se inspiroval v předloze z pera Victora Huga. Kladenští diváci ho můžou znát již z loňské sezóny, kdy nastudoval Shakespearův Sen noci svatojánské.
Pane režisére, Lucrezia Borgia je takové známé i neznámé jméno. Většina lidí ho už někdy slyšela, tuší, že se za ním skrývá něco tajemného, možná až démonického, ale málokdo ví, kdo vlastně ve skutečnosti byla ta záhadná žena?
Lucrezia žila v renesanční Itálii a proslula jako nebezpečná travička. Lidé si vyprávěli legendy, spisovatelé psali romány o záhadném jedu a úkladech. Možná si ale Lucrezia takový cejch nezasloužila... Určitě nejsem ten, kdo odhalí skutečnou pravdu. Ale zaujalo mne právě to "paparazziovské" skandalizování ženy, o které nás už nezajímá, co doopravdy cítila, čím se trápila, ale zbyla jen představa čehosi nemorálně morbidního. Takže naše představení by mělo být spíš o zneužití osudu člověka, než historická reportáž. Povědomí, které o nás zůstane může být zcela v rozporu se skutečností, s našimi činy. V dnešním mediálním světě to můžeme cítit zvlášť silně
Kromě toho, že inscenaci režírujete, jste také autorem textu. Z jakých pramenů jste vycházel? Držíte se historických fakt? Pokud ne, v čem a proč jste životní příběh Lucrezie upravil?
Skutečným základem naší inscenace je Hugův romantický text, který zachycuje jednu dramatickou zápletku v životě Lukrezie. A i tento prvotní pramen je už umělecká licence, kterou jsem obohatil o momenty z Lukreziina života, která právě dovysvětlují, proč nám po ní mohl skrze staletí zůstat právě ten obraz smilnice a vražednice. Hledal jsem důvody a pohnutky jejích činů. Vlastně ji obhajuji. Možná že spáchala zločiny, ale důvodem k nim nemusela být její zvrácená povaha. V naší hře ji k zločinu dohání mateřská láska.
Dá se říct, že jste úspěšný dramatizátor. Vaše adaptace románu Červený a černý ve zlínském divadle dokonce pronikla na televizní obrazovku. Proč vás láká i autorská práce?
Svoboda vyjádřit se, nebýt svazován formou. Hledání nových významů a souvislostí.
Do hlavní role jste si obsadil herečku Lenku Zbrankovou. Čím vás upoutala?
Už při práci na Snu noci svatojánské pro kladenské divadlo, kdy jsem soubor ještě osobně neznal dokonale, jsem si uvědomil, že je v ní skryta síla ženy, která v sobě zároveň nosí dívku. A je podle mne talentovaná charakterní herečka. Takže Lukrezia si ji vlastně sama našla. I když - štěstí přeje připraveným.
Chystaná inscenace nese podtitul „Srdce a jed“. To naznačuje, že se diváci mohou těšit na romantiku i na tajné intriky. Je to tak?
Samozřejmě. Ta doba taková byla. Nebo naše představy o ní. Ale rád jsem se ponořil do příběhu, který si vyžaduje skutečné a velké emoce, které nejsou skrývány, ale propukají, bolí, jsou ubíjeny a rozeny ve vášni.
Jste v životě romantik?
Určitě. Pokud mě momentálně neubije přízemní realita
Co byste chtěl říct svou novou inscenací dnešnímu divákovi, dnešním lidem?
Nabídnout víru ve smysl opravdového citu, za který se není třeba stydět. A přesvědčení, že pořád zůstávají věci, za které má smysl bojovat. A to doslova.
Rozmlouval Tomáš Syrovátka
Zdroj: obchod@divadlokladno.cz
