Legendy se vracejí
Václav Postránecký a Libuše Švormová se po letech znovu setkají na scéně Divadla ABC. Premiéra laskavě černé komedie s názvem Moje teta, tvoje teta… se koná 18. února 2007 v produkci Agentury Harlekýn. Brilantně napsaný text Morrise Panyche přeložil Alexander Jerie, režijně a výtvarně připravil Václav Postránecký, hudební spolupráce Martin Otruba.
Komedii o tom, co všechno může vyhrát naprostý smolař, autor napsal začátkem 90. let. V roce 1996 byla úspěšně uvedena na několika kanadských scénách a získala cenu Jessie za nejlepší původní text. Do evropského povědomí se dostala na Edinburghském festivalu v roce 2002. Vzápětí ji nastudovalo několik britských scén.
V Londýně se hrála v divadle pro 800 lidí nepřetržitě dva měsíce. V současné době se hraje v Paříži i na Novém Zélandu.
„Libuška byla mojí partnerkou v mé „vlajkové roli“ v Městských divadlech – ve XIV. hraběti Guerneym. Byla sladkou, domnělou Grace Kellyovou, zprvu milenkou a poté manželkou. A já k ní do postele při každém představení skákal z boční lóže, metal kozelec a ona se vždycky bála, abych jí neublížil. Pak jsme hráli ještě mnohokrát spolu, třeba v Galantní lsti společně s Alenou Vránovou a Petrem Kostkou. Libuška je pro mě nositelka nepotlačitelného ženství, velké inteligence, má obrovský smysl pro humor. Ovšem chtít po ní, aby mi zahrála 90-letou stařenu byla ode mě drzost, i když přiznám, že takovou roli, kdy herec stráví celou hru v posteli, jsem si vždycky přál mít. Libuška tu roli alternuje s Ninou Jiránkovou, se kterou jsem se sice na jevišti MDP také potkal, ale vzhledem k tomu, že byla o maličko starší, nepartneřili jsme,“ vzpomíná Václav Postránecký.
Text kanadského autora servíruje nemalou dávku humoru, přitom je hra „Moje teta, tvoje teta …“ dojemnou podívanou a má své úžasné tajemství. Podmínkou jejího úspěchu je, že toto tajemství zůstane do poslední chvíle zachováno.
Mít „pech“, je svízel. Vedle toho, že vám vyroste trpaslík, na vás mohou padat ještě i jisté budky a kdo ví co ještě. Bankovní úředník Kemp, má vedle kardinálního pechu i problém se svou sexuální orientací a s tetičkou Grace, která mu v dětství způsobila hluboké zklamání. Teď po něm tetička chce, aby ji před smrtí zaopatřil. Při Kempově pyramidální smůle, začne tetička odkládat svůj skon. Kemp je v pasti. Musí situaci radikálně řešit. Bude mít konečně štěstí?
Tato emotivní komedie jiskří černým humorem a morbiditou od začátku až do konce. Do konce, který divák přinejmenším vůbec nečeká.
„Užírám se závistí, že nejsem ve Vaší kůži. Že se moje vstupenka do divadla ještě nevzpamatovala z utržení a že si teď, stejně jako Vy, nelistuji v divadelním programu hry Morrise Panyche, „Moje teta, tvoje teta…“ Závidím Vám. Závidím Vám, že nevíte, co Vás v následujících dvou hodinách čeká. Tahle hra mi totiž dala pěkně zabrat. A já doufám a chci věřit, že s Vámi se také mazlit nebude. Ze začátku jsem jí, ne a ne, přijít na chuť. To se Vám možná také stane. Ale neházejte flintu do žita, jako já ji nehodil. Ona ta hra, má totiž pořád jakoby něco v záloze. Ona si vás sama přitáhne. Ona je o nás. Buďte si jisti, že se sice nic nového nedovíte, ale nedovíte se to takovým způsobem, o jakém jste dosud nevěděli. A o tom co si myslíte, že víte, se dovíte, že jste to vlastně také nevěděli. Rozhodně Vás tahle hra přiměje vyhýbat se, pokud možno, špatné společnosti. Vystraší Vás před tím, trávit příliš mnoho času sami se sebou. A také se nepokoušejte uhadovat jak to bude dál. Brzy Vás to přejde. Dál je to totiž vždycky jinak. Máte strach? Začínáte se bát? Nebo jste se báli už když jste sem přišli? Tady o strach nepřijdete, ale měli byste se, alespoň trošičku, po tomhle dnešním představení, bát o něco maličko jiného. O co? Nechtějte úplně vědět, úplně všechno. I tak se toho dovíte až až. Jak já Vám závidím. Zhruba za dvě hodiny budete zas o něco moudřejší, zatím co já na tom budu tak, jak jsem teď.“(Václav Postránecký)
Nové české nastudování hry známého kanadského dramatika, režiséra a herce Morrise Panyche, „ Moje teta, tvoje teta..." (v originálu „Vigil“ česky nejspíše: „Zaopatření umírajícího“) se odehrála 17.2.2006 v kanadském Torontu. Představení nastudoval Václav Postránecký na zvláštní přání krajanů, holdujících v daleké cizině češtině a českému divadlu. Po čtyřech vyprodaných a nadšeně přijatých představeních v Torontu, následovala ještě tři představení ve Vancouveru. To úplně poslední navštívil samotný autor. Setrval s Václavem Postránecký a Ninou Jiránkovou, (alternující Libuše Švormová nemohla pro nemoc odletět) v mnohahodinovém hřejivě vstřícném rozhovoru a představení ocenil jako „Excellent“. O představení vyšla i oficiální kritika z pera významné kanadské kunsthistoričky českého původu, Markety Goetz-Stankewicz. Kritiku, pro její vysokou profesionální úroveň, otiskly i české Divadelní noviny.
Pár úryvků na ukázku:
…Napsat, že výkon předního člena činohry Národního divadla Václava Postráneckého v roli Kempa je brilantní, je v tomto případě slabý výraz, naprosto nevystihující jeho úžasnou kreaci. Ve vlastní režii, předvedl virtuózní herectví, které i při výrazově zdánlivé podehranosti, obsáhlo všechny odstíny a nuance Kempova charakteru.
…Sluší se zmínit i o další dimenzi této inscenace. Hra Morrise Panyche, i přes svůj živý a průrazný dialog, je ve své podstatě syrový kus dramatického rukopisu, jehož jazyk se jakoby zastavuje uprostřed cesty k pochopení. Možná je to dramatikovým záměrem. Jeho scénář slouží pouze jako libreto pro tvůrčí práci režijní, hereckou a scénáristickou. A právě v tomto kontextu chci vyzdvihnout, že Postráneckého inscenace podtrhuje text citlivě, s obdivuhodnou a dnes neobvykle čistě divadelní virtuozitou. Jeho pokorný režijní přístup vynáší tuto inscenaci vysoko nad dnes módní a záměrně šokující úroveň černého humoru.
Morris Panych se narodil roku 1952 v Calgary. Jako herec hrál ve více než padesáti hrách včetně televizních, je režisérem i dramatikem. Jeho hry se úspěšně uvádějí vedle Kanady i ve Spojených státech a V Evropě.
Další informace a foto na www.harlekyn.cz
Moje teta, tvoje teta… Morris Panych
Zdroj: vhanzlicek@harlekyn.cz
